Rozhovor se zpěvačkou Lenny, kde o její matce Lence Filipové nanajdete téměř nic
Když dvacetiletá písničkářka Lenny zazpívá, řízne vás ukázkový chraplák. „Lidi si mysleli, že je mi čtyřicet a kouřím. Já přitom dokonce nechodím ani do kuřáckých kaváren!“ říká najednou úplně jiným, mnohem jemnějším hlasem talentovaná dcera Lenky Filipové, co prorazila v Česku, vyhrála Anděla a teď jednou za měsíc pendluje mezi Prahou a Londýnem, kde už dva roky studuje.
Obor skladba na hudební škole British and Irish Modern Music Institute v Londýně je pro ni víc než důležitý. „Připravuju desku. A zároveň mám zkouškový, píšu seminárku o ženách v pop-music, nahrávám písničky a tu školu pořád stejně miluju,“ vypráví o institutu, kde studoval třeba britský zpěvák a písničkář Tom Odell nebo baskytarista Adele. A když mluví o svém pobytu v Londýně, říká, že se „zlepšila“. Protože je víc tam.
Básník Samuel Johnson řekl, že kdo je unaven Londýnem, je unaven životem. Tipuji, že vy do téhle množiny nespadáte.
Vůbec ne! Když jsem se před dvěma lety nastěhovala, tak mi bylo samozřejmě smutno, byla jsem sama. Pak jsem si ale zvykla a teď je to můj druhý domov. Londýn je zrcadlo světa a všech různých kultur, jež si ale zároveň udržuje autenticitu. I z přistěhovalců cítím, že mají k Británii respekt a cení si svobody, kterou jim poskytla.
Kde přesně žijete?
Žiju v okolí Camdenu, což je známý, strašně pestrý centrum kultury. Mám prťavý studentský byt, kam se jakžtakž vejde piano, a chodím často na Camden Market, což je trh s jídlem, cédéčky, oblečením i nesmysly, který nikdo nepotřebuje, ale každý se na ně chodí koukat. A ty typy lidí! Když tu byla na návštěvě mamka, chudák se tady z toho vyděsila. Já ale miluju, když si můžu nakoupit zeleninu ve Whole Foods, dát si kebab a večer zajít třeba do Koko’s, kde se na jednom pódiu vystřídá Christina Perriová s hardcorovými Architects.
A co nemilujete?
Chybí mi tam příroda. Člověk v Praze může jít třeba se psem do Divoký Šárky, Camden je městský.
Ještě k tomu „pestrému kulturnímu životu“ – není to už trochu klišé? Nestává se z města spíš polomrtvý turistický skanzen?
Dobrý věci musíte vyhledávat. Malé galerie v zapadlých uličkách, mezižánrové koncerty v menších klubech nebo třeba bleší trhy, jako Portobello Market. V Londýně je aktivních, kreativních lidí fakt hromada. Děje se tam totéž co třeba v New Yorku. Někde už jsou všichni výstřední a extravagantně oblečení, takže ten, kdo vypadá úplně normálně, je vlastně exot. A těch chlapů na podpatcích ve městě!
Ptám se hlavně proto, že se v únoru po městě objevily billboardy, v nichž studenti, umělci i střední třída popisovali, proč se z Londýna stěhují. Že si už život v něm nemůžou dovolit. Že už nechtějí romantizovat vykořisťování. Že z něj mizí příležitosti i život. Chápete je?
Tu kampaň jsem zaregistrovala. A ano, nájmy jsou nehorázný. Spousta mých spolužáků dělá to, že si ve skupině pronajmou malý domek, a účty jsou pak snesitelnější. Realita je taková, že když jdete nakoupit, tak skoro nic nekoupíte pod libru, možná tak jednu cibuli. Z místního bazénu jsem se například už dávno odhlásila kvůli drahému dlouhodobému členství. Myslím, že studentům taky vadí to, že ne všem odklepnou studentské půjčky. Vážím si toho, že si můžu na pobyt tady vydělávat hudbou, to je dar.
Všimla jste si, že jsem se ještě nezeptal na vaši matku Lenku Filipovou? To je dobrý, ne?
A ještě jste se nezeptal, proč si říkám Lenny! (Smích) Ne, otázky na maminku mi nevadí, nabízejí se a rodinné prostředí hudebníků mě ovlivňovalo. S pianem jsem doslova vyrůstala, milovala ho a občas ho taky chtěla vyhodit z okna. O mém backgroundu toho bylo každopádně napsáno hodně. Pokud máte na mysli bulvár, tak nad některými články jsem se hodně bavila! Psali třeba, že mi máma nechce půjčovat ani jednu ze svých kytar. A že když se nenalíčíme, tak jsme šedé myšky. Půjčuje a umíme být i hezké! (Smích)
