Manažer české AirBnb: Turisty nekrademe, vytváříme vlastní. Pronajměte i vy svůj gauč
Po celém světě využilo krátkodobé ubytování přes webovou službu AirBnb už 80 miliónů lidí. Tento americký startup u nás donedávna neměl kancelář, přesto na něm Češi loni nabízeli zhruba 10 tisíc bytů a pokojů (z toho 7000 v Praze). Tuzemská pobočka AirBnb byla otevřena až letos. Prvním českým manažerem se stal Václav Gráf. Web Reflexu s ním přináší rozhovor, zatímco v tištěném časopise si přečtěte osobní zkušenosti cestovatelky Ivy Roze.
Jsou čeští hostitelé nějak specifičtí oproti zbytku světa?
Ve srovnání se světem, se západem, u nás nabízejí ubytování lidé výrazněji mladší a asi 60 procent z nich jsou ženy.
Proč?
Nevíme jistě. Ale na setkání často chodí ženy na mateřské dovolené. V průzkumech jsme se lidí ptali, zda by měli zájem nabídnout ubytování v rámci AirBnb. Ženy odpovídaly, že je to zajímavá možnost, muži, že se zeptají manželek.
Jak si stojí Praha ve srovnání s jinými metropolemi postkomunistických států?
V tuhle chvíli je to asi čtvrtý největší trh pro Airbnb ve střední a východní Evropě, co se týče jednotlivých měst.
Jak víte, že je poptávka vyšší než nabídka?
Podle obsazenosti. Když se ta dostane na nějakou úroveň, tak už zájemci nemají dostatečný výběr a nenacházejí zajímavá, unikátní ubytování. To je ale pro AirBnb klíčové – každý byt nebo pokoj je svým způsobem originální. Na rozdíl od hotelů.
Jaká je tedy obsazenost pokojů a bytů, které Češi nabízejí?
V Praze je obrovský vliv sezónnosti. V létě a kolem Vánoc je obsazenost třeba 70 procent. Celoroční průměr je okolo 40 procent, ale to je údaj složený z velmi různých čísel. Celosvětově je to kolem 23 procent. Ale vím i o člověku, který má byt na Václaváku a už teď má rezervace na rok 2017.
Největší zájem je tedy o centrum Prahy?
Ano, ale na druhé straně třeba na Černém Mostě je zase hodně Poláků — vyhovuje jim, že přijedou na kraj Prahy, nechají tam auto, sednou na MHD a za chvíli jsou v centru.
V AirBnb nejsou jen klasičtí “sdíleči” pokojů, ale taky poloprofesionálové, kteří mají třeba několik bytů. Kolik takových lidí je?
Méně než pět procent uživatelů v Česku má na AirBnb pět a víc bytů. Takže skupina “profesionálních” hostitelů je relativně malá.
Jste konkurencí pro hotely. V několika zemích vedete právní spory, protože vás někdo považuje za hotelovou službu, která by měla podléhat různým regulacím. Jak tohle řešíte v Česku?
Aktivně chodíme za zástupci veřejné správy. Snažíme se nejdřív vysvětlit základní myšlenku. Všechny startupy, které jsou zaměřené na sdílenou ekonomiku, vznikly v době krize, v momentu, kdy lidé měli nějaký majetek, který nebyli schopni uživit. Startupy na to reagovaly. Většina lidí si původně pořídila třeba větší byt nebo auto pro své osobní užití, ne za účelem podnikání a vytváření zisku. Ale dostali se do situace, kdy potřebují dodatečný příjem, přitom auto nebo pokoj nevyužívají naplno. Snažíme se tohle vysvětlit. Vysvětlujme i přínos pro místní komunitu. Lidé, kteří přijíždějí přes AirBnb, se nechovají jako klasičtí turisté. Turisté stráví v hotelech v průměru 2,5 dne, ti naši čtyři. Přijíždějí na delší dobu a chtějí mít jinou zkušenost. Mnohem častěji cíleně hledají konkrétní místo k bydlení — třeba Letnou nebo Žižkov. Chtějí tam jít na snídani, chtějí peníze utratit v té čtvrti. Je to jiná skupina cestovatelů, která vytváří vlastní poptávku. Není to tak, že nutně někomu musíme “krást trh”, my ten trh vytváříme.
Jak velká bariéra byla pro Čechy začít pronajímat vlastní pokoje a byty neznámým cizincům?
Krátkodobý pronájem bytů cizincům tu má velkou historii z devadesátých let. V té době lidé hlavně v Praze pronajímali své byty zahraničním turistům, protože tu ještě nebyly dostatečné ubytovací kapacity. A oni cítili, že je to velká příležitost vydělat si. Když jsem byl v roce 1992 v Praze na prázdninách u dědy, tak jsme se sbalili a šli bydlet k jeho přítelkyni, protože on svůj byt pronajal nějakým Kuvajťanům na celé léto. Tohle tu historicky je.
Jako ve filmu Slunce, seno, erotika?
Přesně ten samý model. Dávno před AirBnb.
Co chcete od hostitelů, kteří nepronajímají jen pokoj, ale celý byt, nebo dokonce i víc bytů?
Aby hosté neměli pocit, že přijeli do hotelu. Aby hosty někdo uvítal a řekl: „Tady jsou klíče od bytu, když budete mít jakýkoliv dotaz, obraťte se na mě. Když si ráno budete chtít koupit vajíčka, tady je obchod, tady kavárna, tam určitě běžte.“ Jsou hostitelé, kteří s těmi lidmi chtějí jít na večeři, kteří dělají průvodce a třeba řeknou: Jste v Praze poprvé, já vás tady provedu, skočíme tady na dvaadvacítku a já vám ukážu alespoň část Prahy.
Máte k takovým poloprofesionálním hostitelům jiný postoj než k těm, kdo občas sdílí pokoj?
Nepotřebují naši pomoc. Mají svého účetního, svého daňaře. Naši pomoc potřebuje člověk, který jede na měsíc někam do Thajska, má relativně drahý byt nebo platí vysokou hypotéku a řekne si, proč byt nevyužít jako zdroj dodatečného příjmu. Kolem Vánoc z Prahy odjíždí spousta lidí a všichni by mohli pronajmout byt právě v době, kdy je v Praze obrovská poptávka. A otázka je: Když pronajímáte byt na tři týdny v roce, potřebujete na to daňového poradce? Účetního? Musíte kvůli tomu dělat daňové přiznání? Zařídit si živnostenský list? My si myslíme, že ne. To je ta sdílená ekonomika.
Co další česká města? Liší se něčím kromě velikosti nabídky?
Neřekl bych. Ovšem jsou oblasti, které rostou rychleji. Teď je množstvím nabízených míst po Praze největší Liberec. V současné době se ale zatím zaměřujeme hlavně na Prahu, protože poptávka roste strašně rychle.
Do rozhovoru se vmísí Andrew Verbitsky, generální manažer pro střední a východní Evropu: “Poptávka roste v Praze rychleji než nabídka. Nabídka roste meziročně o nějakých 85 procent, poptávka o více než 100 procent.”
Přesně tak. Kdyby počet hostitelů zůstal stejný, příští léto na našich stránkách turisté najdou jenom pár volných bytů někde na okraji Prahy, a tak raději půjdou jinam. Pro nás je teď strašně důležité zvyšovat počet hostitelů, aby turisté měli variabilitu a mohli pro sebe najít přesně takové místo, které jim vyhovuje.
Pociťujete větší zájem při mimořádných akcích, třeba sportovních mistrovstvích?
Ano. Spolupracovali jsme třeba při mistrovství světa ve fotbale v Brazílii — zpravidla stát investuje obrovské peníze do stadionů a pak zjistí, že nemá dostatečnou ubytovací kapacitu pro všechny hosty. V ten moment oslovuje nás a my sháníme hostitele. Ta samá situace nastává v Riu kvůli olympiádě, kde přes nás už teď existuje asi 7500 rezervací.
A v Česku?
Oslovili jsme Pražský maraton, kdy do Prahy najednou přijedou minimálně 4000 lidí ze zahraničí. Zatím k žádné dohodě nedošlo, ale organizátoři nám říkali, že by nás potřebovali při půlmaratonu v Českých Budějovicích, kde lidé musí bydlet v Písku, protože v Budějovicích už prostě nemají kde. Další takový příklad jsou třeba Pardubice, což je hezké město, ale nikdo to neví, protože tím městem jenom projíždí. Když tam lidé jednou za rok jedou na Velkou Pardubickou, dorazí v neděli ráno na závod, po něm sednou do auta a zase odjedou. Na takové regionální akce se chceme zaměřit. Obyvatelé Pardubic by z Velké Pardubické mohli benefitovat víc, ale v tuhle chvíli tam chybí kapacita ubytování. A na co investovat do výstavby hotelů, které budou 11 z 12 měsíců prázdné? Spousta lidí třeba nabídla svoje byty a pokoje v Ostravě v době konání hokejového šampionátu. Dodnes v nabídkách vidíte údaj, jak je to z bytu daleko na zimní stadion.
Nabízejí Češi k ubytování nějaké podivnosti?
Na Praze 6 někdo pronajímá na spaní garáž. Je tam elektřina, není tam ale voda ani toaleta. Ten člověk má jedno dobré hodnocení. Máme středověkou věž ve Slaném. V Praze jsou místa, která jsou za 8 eur na noc a pak místa za 300 eur na noc. Variabilita je velká.
Máte kontrolu nad tím, kdo správně přiznává příjem?
AirBnb má nějakých 2000 zaměstnanců, zároveň máme stovky tisíc hostitelů ve 30 tisících městech ve 191 zemích světa. Ti hostitelé při registraci potvrdí, že si zjistili podmínky provozování takového hostitelství a že podmínky splňují. Jinak nemáme možnosti kontrolovat, zda potom přiznají veškerý příjem. My jen propojujeme nabídku a poptávku.
Zmiňoval jste, že v Česku pronajímají pokoje a byty výrazně mladší lidé. Co třeba starší lidé, kterým z bytu odejdou děti?
Ano, tohle ve velkém funguje ve Spojených státech. Lidem je 60 plus, děti šly z domu a zůstane jim obrovský barák, který nabídnou k pronájmu. Chceme se na to zaměřit i v Česku. Je tady spousta penzistů, kteří v létě odjedou na chatu a mají prázdný byt třeba i tři měsíce. To je zajímavá skupina.
Nebude u nich problém angličtina?
Ano, z našich průzkumů plyne, že pro starší lidi existuje několik bariér. Obecně technologická gramotnost, jazyková bariéra, všeobecně mají ti lidé větší strach nabízet svůj byt.
Jak se to dá řešit?
Přesvědčí je vnoučata.
To mi připomíná kampaň Přemluv bábu.
To byla zbytečně ostrá kampaň (smích). Z průzkumů plyne i to, že kdyby jim pomohly jejich děti, tak už by to pro ně byla atraktivní možnost. Ale bez pomoci je to pro důchodce komplikované.
1. Paříž; 2. Londýn 3. New York 4. Los Angeles 5. San Francisco 6. Melbourne 7. Sydney 8. Toronto 9. Singapur 10. Moskva
AirBnb nejsou jen byty. Zajímavé aktuální hostitelské nabídky: Vily 40 000; Iglú 60; Hrady nebo zámky 1 400; Lodě 3 000; Domky na stromě 620; Majáky 50. A přidejte nejrůznější promo akce: V Paříži se takto otevíralo speciální apartmá mezi žraloky, v Praze teď v rámci soutěže můžete vyhrát přenocování v O2 Areně při hokejovém zápase ČR-Kanada.
