Euroskeptik Farage exkluzivně pro Reflex: Lidi už mají EU po krk
Odmítám vlajku EU! Odmítám hymnu EU! Odmítám prezidenta EU! I to řekl před dvěma lety Nigel Farage (52), nejznámější euroskeptik na kontinentu, v rozhovoru pro Reflex. Vzhledem k blížícímu se referendu v Británii text opět publikujeme. Britský politik Farage je lídrem Strany nezávislosti Spojeného království (UKIP), která neustále posiluje. Od roku 1999 zasedá v Evropském parlamentu. "Proslavil" se mimo jiné tím, když se při zahájení volebního období otočil při hymně Unie zády k vlajce této organizace.
Premiér David Cameron slíbil Britům na rok 2017 (dojde k němu již v r. 2016, pozn. red.) referendum o vystoupení z Evropské unie. Věříte, že se takové referendum nakonec uskuteční?
Věřím, že Velká Británie opustí Evropskou unii do pěti let. Také doufám, že v předvolebním období se přidá ke slibu konzervativců o referendu ohledně členství v EU i Labouristická strana. Veřejný tlak směřuje k tomu, aby se o této klíčové otázce hlasovalo. Referendum bude během několika let prostě politicky naprosto nevyhnutelné.
Proč jsou podle vás Britové tak skeptičtí k Unii?
Někdy se říká, že Velká Británie je nejeuroskeptičtější zemí Evropy, ale tak to není. Francie se například v poslední době stala v tomto směru ještě skeptičtější než Británie. Nedůvěra, až odpor k EU také dramaticky narostly v posledních letech zejména ve státech postižených úspornými opatřeními nařízenými Evropskou unií. V Řecku, ve Španělsku, v Portugalsku, Itálii a Irsku je euroskepticismus na vzestupu. Zejména u lidí, kteří na dnešní situaci ekonomicky nejvíc doplácejí. Lidé tam už mají po krk zákonů, jež jim nutí lidé, které nikdo z nich nevolil a jichž se ani nemohou ve volbách zbavit. Národní demokracie a členství v EU jednoduše nejsou slučitelné.
Zastánci Unie ale tvrdí, že tato organizace přinesla a udržuje v Evropě hlavně mír.
Místo aby Unie přinášela evropskému kontinentu mír a stabilitu, v ulicích Atén, Říma či Madridu plodí EU konflikty, spory a násilí. Tím, jak se pošetile snaží rozšiřovat své impérium na východ, vyvolala spíše krveprolití a násilí na Ukrajině, což se vůbec nemuselo stát.
To vážně nevidíte nic dobrého na Evropské unii?
EU je fundamentálně špatná v tom, že nemá žádnou demokratickou legitimitu. Když se lidem ve Francii, v Nizozemsku a Irsku v roce 2005 poštěstilo mít referendum o evropské ústavě, respektive Lisabonské smlouvě, jasnou většinou hlasovali proti. Jenže Brusel přiměl Iry hlasovat znovu. Tato arogance a nedostatek respektu k přání lidí hrají významnou roli v propadu její oblíbenosti. Odmítám vlajku EU, hymnu EU, prezidenta EU a nadřazenost práva EU nad zákony našeho voleného parlamentu ve Westminsteru!
Čím si vysvětlujete, že jste v květnových volbách do Evropského parlamentu porazil zavedené strany, jako konzervativce či labouristy, kteří ovládali politickou scénu v Británii po desetiletí?
Slíbil jsem Británii politické zemětřesení a myslím, že se mi to podařilo. UKIP získala 24 křesel a těsně nám uniklo jedno další jen kvůli nehoráznému volebnímu podvodu. Labouristé skončili druzí a konzervativci až třetí. UKIP zvýšila počet svých evropských poslanců z 11 na 24 a to je docela slušný výsledek. Nesmíme ale rozhodně usnout na vavřínech. Teď se vrhneme zase do práce. Uspěli jsme proto, že se lidé ztotožnili s naší dlouhodobou analýzou příčin britských problémů.
Jak byste definoval politickou ideologii UKIP? Je to libertariánská, nebo konzervativní strana?
UKIP je libertariánská strana, jež věří v malý stát, nízké daně, osobní odpovědnost a svobodu. Nevěříme ve velký stát, který se montuje do každého aspektu života člověka. Věříme všude, kde je to jen možné, ve svépomoc, osobní nadšení pro věc a občanskou iniciativu.
Ve své kampani jste kritizovali imigraci. Lidem ze střední a východní Evropy, tedy i z Česka, se tento postoj nemusí líbit. Nemyslíte, že imigrace může být pro vaši ekonomiku naopak prospěšná? Levnější pracovní síla vede k nižším cenám a Britové si budou moci dovolit více utrácet.
UKIP není proti imigraci jako takové. Byli jsme proti neomezené masové imigraci v rámci Evropské unie. Je prostým faktem, že britský trh práce je zavalen levnou nekvalifikovanou pracovní silou z východní Evropy. To vedlo ke ztrátám pracovních míst a k tlaku na pokles mezd. V reálných číslech mzdy od roku 2008 klesly podle odborů o 14 procent. Neviníme z toho však lidi z východní Evropy, kteří jdou do Británie za lepším živobytím. To je samozřejmě racionální usilování o vlastní prospěch. Viníme z toho EU.
Jakou imigrační politiku chcete?
Chceme, aby Britové mohli rozhodovat o počtu a kvalifikaci příchozích žadatelů o práci. Nyní je to tak, že třeba indický doktor nebo jihoamerický právník nemůže v Británii prakticky získat povolení k pobytu a práci, zatímco milióny lidí z východní a západní Evropy mohou přijít dle libosti, a to i když žádnou kvalifikaci nemají a jde jim jen o využívání sociálního systému, do něhož nijak nepřispívají. To je podle nás nespravedlivé. Evropský imigrační systém diskriminuje lidi podle místa původu. UKIP by uvítala lidi jakéhokoliv etnického původu, pokud by mohli být naší společnosti prospěšní a pokud je zde pro ně práce.
Jak konkrétně byste si to představoval?
Na světě je na 200 zemí, které mají nějakou formu bodového imigračního systému, kde se body udělují podle kritérií, jako je vzdělání či kvalifikace. UKIP by si přála obdobnou imigrační politiku, jakou má kupříkladu Kanada nebo Austrálie.
Na rozdíl od České republiky má Británie trvalou výjimku ze zavedení eura. Proč je pro vás tak důležité zachovat si vlastní měnu?
Když se podíváte, co se stalo v zemích, jež euro přijaly – Řecko, Itálie, Španělsko, Irsko a Portugalsko –, je odpověď nasnadě. Věřím ve volný obchod, přátelství a spolupráci mezi lidmi různých zemí napříč Evropou. Jenže euro přineslo nepřátelství a zášť mezi zeměmi severu a jihu kontinentu. Místo aby euro přineslo mír, experiment s ním přinesl do ulic Atén a Madridu chudobu a násilí. To není dobré. Vezměme si příklad Řecka. Soucítím s lidmi v této zemi, kterou zničila městská elita politiků servilních k Evropské unii. Jejich ekonomika je přetížena požadavky Trojky (Evropská centrální banka, Mezinárodní měnový fond a Evropská komise – poznámka autorky), a mají tak velmi malou naději na hospodářské zotavení. Řeky prostě zradili jejich politici.
Tvrdíte, že Řecko zničila Evropská unie a společná měna?
Maastrichtská smlouva připravila Řecko o jeho měnu a o kontrolu nad jeho úrokovými sazbami. Smlouva z Nice vzala Řekům kontrolu nad jejich hranicemi a imigrační politikou. Lisabonská smlouva vytvořila politickou unii. Smlouva o fiskálním paktu pak znamenala velký krok k fiskální unii, když se o řeckém rozpočtu a daních rozhoduje v sídle Evropské centrální banky a v Bruselu. Moc lidu něco změnit byla v Řecku zničena železnou pěstí EU. Řecká demokracie fakticky skončila dnem, kdy vláda v Aténách byla přinucena podepsat souhlas s nastolenými podmínkami a úředníci i bankéři EU a MMF napochodovali na řecké ministerstvo financí. Rád bych viděl Řeky a další národy, jak si vydobývají zpátky demokracii z kontroly EU.
Jak vidíte po tak drtivé kritice budoucnost eura?
Ekonomiky, jež se vyvíjejí jiným směrem, nemohou být drženy pohromadě jednotnou měnou. Je očividné, že eurozóna není optimální měnovou oblastí. Držet v měnové unii Řecko a současně řekněme Německo je jako držet dva melouny v jedné ruce. Euro bylo zavedeno z politických důvodů, je hnáno kupředu ideologií evropské centralizace a federalisté, kteří je tlačili a tlačí, ho považují za posvátnou krávu. Ale z ekonomického a finančního hlediska je euro neobhajitelné. Je to skoro, jako kdyby euro někdo schválně vymyslel tak hloupě, aby vznikla současná finanční krize.
Podezíráte někoho z toho, že to „vymyslel“?
Zastánci evropské centralizace využívají krizi jako záminku pro získání větší moci pro Brusel a Frankfurt. Eurozóna nikdy nebyla optimální měnovou oblastí, je to politická konstrukce bez ekonomického základu – z toho důvodu selhává a bude dál krachovat.
Pro vaši stranu je ale zatím těžké uspět ve volbách do britského parlamentu, protože máte většinový systém. Myslíte si, že UKIP se může prosadit v tomto systému, který upřednostňuje tradiční strany?
Pro UKIP je určitě složitější získat křesla v našem většinovém volebním systému než v proporčním, podle něhož se volí do Evropského parlamentu. Výsledky voleb do obecních zastupitelstev v letech 2013 a 2014 však ukázaly, že základna naší strany trvale sílí. UKIP půjde do voleb do britského parlamentu s plnou silou s cílem získat křesla. I když je naše politika velmi vzdálena britským liberálním demokratům, osvojíme si jejich myšlenku vybudovat si silné voličské základny ve vybraných obvodech a soustředíme svoji sílu tam, kde bude největší naděje vyhrát. Když vezmu v úvahu naše poslední výsledky v komunálních volbách, troufám si říct, že vyhrajeme v několika obvodech.
Letos bude Skotsko hlasovat v referendu o své nezávislosti. Česká republika má zkušenost s rozdělením země. Československo se v roce 1993 rozdělilo na dva nezávislé státy. Jak se obecně díváte na myšlenku nezávislého Skotska?
Spojení mezi Anglií a Skotskem dobře slouží oběma národům už stovky let. Je oboustranně výhodné a vytvořilo silné přátelské vazby. Demokracie závisí na souhlasu těch, jimž je vládnuto. Vždy jsem pro to, aby se lidem dala možnost vyjádřit se demokratickým způsobem. UKIP se bude plně podílet na této demokratické debatě, ale povede kampaň za to, aby spojení Anglie a Skotska zůstalo zachováno.
Nigel Farage: Muž z hospody (a Europarlamentu)
Nesnesitelný i příjemný. Vtipný i drzý. Chytrý i přizpůsobivý. Tím vším je nejznámější euroskeptik, Brit Nigel Farage, lídr Strany nezávislosti Spojeného království (UKIP). Strany, která je už nějakou dobu na vzestupu a v Británii překvapivě vyhrála květnové volby do Evropského parlamentu.
BBC popsala ve svém profilu Farage jako „muže z hospody“, politického outsidra, jenž přijal staré pivní slogany a s nimi dosahuje toho, čeho ostatní politici dosáhnout nemohou.
Nigel Paul Farage se narodil 3. dubna 1964 ve vesnici Downe. Už jako student byl velmi aktivní v Konzervativní straně, ale když její předsednický post opustila Margaret Thatcherová a strana nebyla podle něj dostatečně euroskeptická, tak ji přestal podporovat. Už před více než 20 lety se pak stal členem malé UKIP, kterou poslední čtyři roky také vede. Poměrně dlouho, už od roku 1999, je členem Evropského parlamentu.
Pokud jde o soukromý život, tak poprvé se Farage oženil v roce 1988 s Graine Hayesovou, s níž má dva syny. Dvě dcery měl potom se současnou druhou manželkou, Němkou Kirsten Mehrovou. Má rád kriket, ragby a jak jinak… politické debaty. Farage ale také přestál rakovinu varlat a přežil s těžkým zraněním i pád malého letadla. (vib)
V souvislosti s hlasováním o vystoupení z EU ve Velké Británii vyhlašujeme v Reflexu referendum nanečisto s následující otázkou:
