Zneužívání, znásilnění, dětská pornografie. Neuvěříte, co lidé dokážou udělat i vlastním dětem
Sedíme ve speciální výslechové místnosti na pražském Krajském ředitelství policie. Při práci s obětmi násilných činů zde ožívají lidská dramata, od kterých by veřejnost mnohdy znechuceně odvracela zrak. Ne však policejní specialisté z Oddělení mravnosti, jejichž prací je denně objasňovat případy pohlavního zneužívání, znásilnění i dětské pornografie.
„Případy si nemůžeme brát domů. Z toho bychom se zbláznili. Některé nás můžou víc zasáhnout, víc se do nich ponoříme. Ale nesmíme si to brát osobně,“ popisuje specifika práce zástupce vedoucí Oddělení mravnosti a mládeže major Jan Machuta z pražského Krajského ředitelství policie (KŘP).
Jeho kolegové to jen potvrzují. „Já jsem dřív říkala, že už mě nemůže v praxi nic překvapit, protože na kriminální policii pracuji mnoho let. Ale pořád mě něco překvapuje. Lidský tvor je tak nevyzpytatelný a vynalézavý… je neuvěřitelné, co dokážou lidi udělat třeba i vlastním dětem. A někdy se samozřejmě při práci neubráníme ani zdrcení,“ potvrzuje šéfka Oddělení mravnosti a mládeže major Alena Kolářová.
Každý den se setkáváte se zneužitými dětmi, obětmi znásilnění nebo třeba s dětskou pornografií. Není těžké si v takovém prostředí zachovat optimismus?
Machuta: Myslím, že tuto zátěž nenese jen profese policisty, ale podobně na tom jsou také sociální pracovníci a obecně všichni, kteří pomáhají ohroženým dětem. My za sebou často vidíme výsledek v podobě zadržení pachatele a jeho postavení před soud. Ale sociální pracovník pracující s obětí nebo mladistvým pachatelem ten jasný zítřek občas nevidí.
Kolářová: Profesionalita tkví v tom, že děláte svoji práci profesionálně, odborně a dokážete ji oddělit od svého soukromého života. Pokud to nedokážete, nejste profesionál. Máme spoustu svých zájmů, máme rodiny. Žijeme jako normální lidi.
Plukovník Ladislav Novák (vedoucí Odboru Obecné kriminality KŘP): Jsou některé případy, které nás prostě zasáhnou. Jsme tátové, jsme rodiče a zasáhne nás to vnitřně. Ale není potřeba si to „brát domů“.
Jak se tedy bráníte tomu, abyste si případy „nebrali domů“?
Kolářová: Některé kauzy jsou hodně zatěžující. Po celé Praze jsou oddělení mravnostní kriminality. S kolegy z místních oddělení se setkáváme a víme, že ne všichni jsou natolik vyzrálí, aby si dovedli stresové situace vyřešit sami. Právě proto u nás nyní vzniká nový vzdělávací projekt, který by jim měl pomoci vyrovnat se s náročnými situacemi.
Alexandra Machková (psycholožka KŘP): V rámci vzdělávání policistů/specialistů se už nyní konají kurzy, jejichž cílem je kromě zvyšování odbornosti a praktických dovedností i možnost sdílet s kolegy zkušenosti související s případy. Proto jsme aktuálně začlenili do celoživotního vzdělávání policistů také kazuistické semináře, řekněme supervizní bloky, které mohou pomoci kolegům, aby se na případy mohli dívat s odstupem a neodnášeli si práci domů. Během tohoto programu se bude prolínat jak kriminalistická práce, tak psychologická, protože práce s obětí není pouze úředním úkonem, ale především je to kontakt s člověkem, který má své nejistoty a potřeby.