Efraim Zuroff, lovec nacistů: Nacistickým zločincům přeji pevné zdraví, aby mohli před soud
Spořádaní devadesátiletí nacisté už vraždit nebudou, a tak je mnohé země nechtějí trestat – rozčiluje se Efraim Zuroff (68), přezdívaný pro svoji neúnavnou snahu chytat nacistické vrahy pan Holocaust. Žezlo převzal po Simonu Wiesenthalovi. Zuroffova operace Poslední šance má za cíl dostat před soud poslední žijící válečné zločince. Za konkrétní tipy nabízí peníze a prý to docela dobře funguje.
Vzpomínáte si na prvního válečného zločince, kterého se vaším přičiněním podařilo dopadnout?
Šest let jsem pracoval v Izraeli pro americké ministerstvo spravedlnosti. Sám jsem po nikom přímo nepátral, to dělali oni. Když našli nějakého podezřelého, požádali mě o pomoc a já se snažil opatřit písemné důkazy, hledal jsem svědectví. Případy tak pro mě byly do jisté míry anonymní. Jiná situace nastala, když jsem nastoupil do Židovského dokumentačního centra Simona Wiesenthala. Tam už šlo o konkrétní kauzy a lidi. Asi nejvýznamnějším člověkem, kterého se mi podařilo dopadnout, byl velitel koncentračního tábora v chorvatském Jasenovci Dinko Šakić. V táboře během války zemřelo na 100 000 lidí. Po válce utekl do Argentiny, my ho vypátrali a pomohli vydat chorvatské justici. Dostal dvacet let a za nějakou dobu zemřel ve vězení.
Polský Institut národní paměti nedávno zveřejnil na internetu seznam 8500 dozorců v německém koncentračním táboře v Osvětimi-Birkenau. Historici se chystají zveřejnit další jména. Může vám to přinést další cenné tipy?
To nikdo neví. Zajímavý moment ale je, odkud se ta jména vzala, zda tyto seznamy už dříve mělo Německo. Co s nimi dělalo? Schovávalo si je pro sebe? Speciálně tohle je otázka spíš na ředitele německého Centra pro objasňování nacistických zločinů Jense Rommela. Ano, stíhán může být skutečně každý, ale kolik z těchto lidí je naživu, nikdo neví. Předpokládám však, že někteří ještě žijí. Vezměte si, že by k vraždění holocaustu došlo třeba ve dvacátých letech, to by už 72 let poté nikdo na světě nebyl a mohli bychom to zabalit. Dnes se lidský věk neustále prodlužuje a já paradoxně přeji všem zbývajícím nacistickým zločincům pevné zdraví, aby se mohli ze svých činů zodpovídat.
Připomenu vám váš výrok, že při práci jste z jedné třetiny detektivem, z další třetiny historikem a poslední třetinu vám vezme politický lobbing. Co z toho je nejtěžší?
Jednoznačně lobbování. Mnohé vlády totiž ve skutečnosti nechtějí vyšetřovat nacistické zločince. Srovnejte případ běžného kriminálního vraha a devadesátiletého bývalého nacisty. Každý stát se bude snažit všemi silami dopadnout obyčejného vraha, protože má strach, že své činy bude opakovat. U starého nacisty, přestože má na svědomí tisíce mrtvých, už je jistota, že nikoho nezabije. Pro mnohé vlády je tak výhodnější nechat válečné vrahy v klidu zemřít než kvůli nim vyvolávat pozornost.
Které země s lovci nacistů spolupracují více a které méně, případně vůbec ne?
Jediné dva státy, které se v pátrání po nacistických zločincích intenzívně angažují, jsou Německo a USA. Američané už mají v tomto směru skoro hotovo, Německo přes některé výhrady také pracuje velmi tvrdě. Pak jsou tu země, které nedělají vůbec nic. Mnoho válečných zločinců stále žije na Ukrajině, ale tamní úřady nezačaly vyšetřovat od vyhlášení nezávislosti země v roce 1991 ani jediného.
Zkoušeli jste vy sami o potrestání válečných zločinců s Ukrajinou jednat?
Tady se ani nedá o ničem jednat, Ukrajina je jako černá díra. Tato země patří k nejaktivnějším v úsilí přepisovat dějiny druhé světové války tak, aby zakryla podíl vlastního národa na holocaustu. Vůdci nacionalistů Stepan Bandera i Roman Šuchevyč, různé skupiny Ukrajinské povstalecké armády, všichni se přímo podíleli na holocaustu. Jenže Ukrajina je považuje za hrdiny.
Téma židé a banderovci je dodnes na Ukrajině velké dilema. Hlavní proud tamních historiků tvrdí, že na počátku se mohly dít excesy, ale poté banderovci bojovali proti nacismu, a dokonce židy přijímali do svých řad...
Podívejte, na začátku německé okupace ukrajinští nacionalisté židy zabíjeli. Dělo se tak ve Lvově a v Tarnopolu i na dalších místech, a až teprve poté, co začalo být jasné, že od Němců nedostanou nezávislost, se obrátili proti nim. Pokud mají na rukou krev židů, přece nemohou být považováni za hrdiny.
Velký rozhovor s Effraimem Zuroffem najdete v novém tištěném Reflexu, který vyšel ve čtvrtek 23. února.
