Prezidentský kandidát Hilšer: Zeman nechce čelit pravdě, vládu s komunisty bych nejmenoval
Do boje o Hrad se vedle Miloše Zemana zatím hlásí tři kandidáti. Michala Horáčka a Jiřího Drahoše doplňuje veřejnosti donedávna neznámý Marek Hilšer. Lékař a vysokoškolský učitel oznámil kandidaturu loni v létě, kvůli prodlevě s novým zákonem ale začal sbírat podpisy až v březnu. Chce reprezentovat občanský princip, jenž podle něj v politice čím dál více chybí: „Prezident se zodpovídá veřejnosti. To si může dovolit jen ten, koho na Hrad sami lidi dostanou,“ říká v rozhovoru Hilšer a dodává, že nebude přijímat dary nad sto tisíc.
Proč jste se rozhodl kandidovat zrovna na prezidenta?
Především proto, že nám s přáteli přišlo, že by měl do volby zasáhnout ryze občanský kandidát, který nevychází ze žádné strany ani nemá vazby na politické struktury z devadesátých let. Chtěli jsme, aby takový kandidát reprezentoval občanský princip a aby jeho kandidatura lidem ukazovala, že i občané mohou zasáhnout do voleb a nezáleží jen na podpoře velkých finančních skupin a politických stran.
To je právě otázka, zda mohou. Vy za sebou nemáte nikoho, kdo by vám finančně kryl záda. Musíte se spoléhat jen na dárce a dobrovolníky. Bude ale jejich podpora pro celou kampaň stačit?
Bude muset. Nakonec právě i to je součást mé myšlenky: aby do kampaně šel i člověk, který nemá velké prostředky.
Není to trochu naivní?
Je to samozřejmě handicap oproti těm, za nimiž někdo přijde a řekne: „Pojď, budeš náš kandidát, zaplatíme ti kampaň.“ Já ale nebudu na nikom závislý, budu se zodpovídat jenom občanům, kteří mi dali důvěru. Součástí prezidentského slibu je, že prezident slouží veřejnosti. To si může dovolit, jen pokud ho právě veřejnost takovým způsobem podpoří, ne jednotlivci. To očištění od zákulisních hráčů je pro mě zásadní a chci tento princip i propagovat.
Handicap to být může, dnes už každopádně známe i jiné kanály než velká média a billboardy u dálnic, pořád posilují sociální sítě. Jakými cestami tedy chcete vést kampaň?
Sociální sítě otvírají cesty pro dobré i horší věci. Já se ale každopádně spoléhám na Facebook, Twitter i Instagram, tedy prostory, kde se pohybují hlavně mladí lidé. Už na začátku jsem říkal, že chci vést kontaktní kampaň a jezdit mezi lidi, takže pokud mě někdo někam pozve, vždycky přijedu, teď zrovna pojedu do Semil, do Liberce, byl jsem v Lidečku…
Nabízel vám někdo větší podporu? Ať už strana, nebo nějaký milionář…
Zatím nikdo, já bych na to ani nepřistoupil. Mám strop, nebudu brát částky, jež se budou pohybovat nad sto tisíc.
Často býváte házen do jedné škatulky s jinými kandidáty s nálepkou „Antizeman", popřípadě „kandidát kavárny“... V čem jste jiný než například Jiří Drahoš?
Spíš bych řekl, v čem jsem podobný. Pan Drahoš je vědec, já jsem taky vědecký pracovník, on je biochemik a já taky vyučuju biochemii. Zpívá v pěveckém souboru, já taky. Možná bych s nadsázkou řekl, že pan Drahoš je Marek Hilšer za třicet let. Myslím si ale, že každý z nás, a teď počítám i pana Horáčka, má jiný životní příběh. Hodnotově se asi budeme hodně podobat, odlišujeme se však příběhy a já se ještě odlišuji věkem. Jsem z generace, která už vyrostla po listopadu 1989, i když jsem v dětství zažil emigraci. Nicméně jsem vyrostl ve svobodném světě a jako Evropan, nikdo mě už neučil něco říkat doma a něco jiného ve škole. Ta relativní mladost ve vztahu k nim mě asi odlišuje nejvíc.
Promítá se v tom i české specifikum, že u nás prezident bývá starší?
Je pravda, že jsme zvyklí na prezidenty v pokročilém věku, předtím ještě rakousko-uherské panovníky. Tuhle tradici bych chtěl změnit, dát k tomu alternativu. Svět se dost rychle mění a člověk musí být pružný. I ve světě vidíme, že nastupují mladí politici. Vidíte to ve Francii, v Kanadě… Dnes asi už je ten čas generační obměny, a i když se na cestách bavím s lidmi, je cítit, že si v politice přejí nějaký čerstvý závan.
Co říkáte na rozhodnutí Miloše Zemana neúčastnit se předvolebních debat? Myslíte, že byste v debatě s ním obstál?
Myslím, že bych obstál, mám co nabídnout. Pan Zeman je sice zdatný řečník, ale stejně tak zdatný mystifikátor, tahle jeho strategie je chytrá. Nechce skládat účty, nechce se vystavovat konfrontaci a tvrdým faktům, nechce se vystavovat pravdě. Myslím, že je pro něj dobré zůstat v ulitě, čelit argumentům by mu mohlo uškodit. Další důvod asi je, že už je na tom fyzicky špatně a ty diskuse budou náročné. Já to ale považuji i za neúctu k občanům. Ten, kdo usiluje o prezidentství, musí před lidi předstoupit a utkat se s protikandidáty v debatě, jen tam se může ukázat, jak si proti sobě kandidáti stojí.
Jak vůbec vnímáte současnou českou politiku? Jmenoval byste například jako prezident vládu ANO a KSČM, která by podle průzkumů mohla po volbách vzniknout?
Jak pravicovost, tak levicovost považuji za důležitou část politiky a tyhle dva póly by spolu měly soupeřit. Proti levici jako takové nic nemám stejně jako proti pravici. V komunistické straně jsou však lidé, kteří naprosto otevřeně vyznávají stalinismus, a s tím má naše společnost už dost špatnou zkušenost. Jsem ostražitý, v situaci, kdy rostou různé extrémní směry, bych vládu s komunisty nejmenoval. Dbal bych na to, aby Parlament hledal jiné možnosti.
Jmenoval byste premiérem Andreje Babiše?
Prezident musí respektovat výsledky voleb. Takže pokud by voliči dali panu Babišovi třeba 30 procent a byl by jediný schopen složit vládu, pak se to musí respektovat. Nebyl bych jako Miloš Zeman, který si řekne, že nebude respektovat vůli poslanců, to prostě nejde. V takové situaci bych musel dát na tradici.
Mluvíte často o tom, že si u nás bohatí lidé kupují strany. Koho máte na mysli kromě Babiše?
Myslím například novou stranu Realisté, kterou sponzoruje pan Dospiva. Ví se o něm, že studoval na elitní sovětské škole, odkud se rekrutují agenti KGB. Pan Sekyra zase znovuzakládá ODA… Tento trend momentálně sílí a občanský princip ustupuje. Já chci ten trend vyvažovat.
Narazil jste na Rusko, váš vztah k němu je asi jednou z věcí, díky níž si vás lidé pamatují – účastnil jste se protestu proti vpádu ruských vojsk na Ukrajinu na Úřadě vlády ČR. Nebojíte se, že by vám to někdo mohl v kampani předhazovat?
Toho se nebojím, já se nemám za co stydět. Fandil jsem lidem na Majdanu, a když jsem viděl, že Rusko jejich snahu potlačuje tak, že posílá vojáky do cizí země a střílí tam do lidí, tak mi to přišlo přes čáru. A vadilo mi, jak se k tomu stavěla naše vláda, ta Ukrajince vůbec nepodpořila. Já se toho nebojím, vystupoval jsem proti více věcem, například proti skryté privatizaci fakultních nemocnic, protože jsem se bál, aby v nich nedošlo ke zhoršení péče. Vždycky jsem šel s kůží na trh, budu si pevně stát za svým názorem.
Po chemickém útoku v Sýrii zase vznikla petice vyzývající vládu k důraznější reakci. Jak se obecně díváte na zahraniční politiku vlády, která má před sebou poslední půlrok?
V něčem bych zahraniční politiku vlády pochválil, je podle mě dobře, že je proevropská, nemá tendenci se od unie vzdalovat. Právě ale třeba v otázce Ukrajiny to vidím jako problematičtější. K bombardování nebo používání chemických zbraní by se měla vyjadřovat rázněji. Chápu, že není úplně jasné, co se v Sýrii stalo, užití chemických zbraní je ale každopádně nepřípustné. Je třeba být spravedlivý a přijít na to, kdo za to opravdu může. Odsuzuji postup Ruska v Sýrii, Syřané by si to měli vyřešit sami.
Proevropská je vláda, ne tolik současný prezident. Ten na začátku mandátu vyvěsil na Hradě vlajku EU, nyní unii vytrvale kritizuje.
Miloš Zeman je obecně takový politický tlučhuba, hlásá často něco jiného, než nakonec dělá. To bylo vidět u akce Čisté ruce, kdy před volbami v 90. letech hlásal, že zatočí s korupčníky, a krátce po volbách se lidem vysmál a uzavřel pakt s těmi korupčníky, proti nimž bojoval. Něco podobného to je s unií, na začátku dokonce prohlašoval, že je eurofederalista, nevím, do jaké míry je jím teď, rozpor v tom, co říká a co dělá, tam ale je.
Jak vnímáte naše členství v EU vy?
Především optikou globální politiky. Zakládali ji politici, kteří zažili dvě velké války a viděli milióny mrtvých. A v padesátých letech řekli, že už nechtějí, aby se to opakovalo, a Německu s Francií se nakonec povedlo přes šedesát let udržet v Evropě mír. V rámci kontinentu je unie zásadní pro to, aby Evropa byla stabilní. Když se na to podíváme globálně, vidíme agresivitu Ruska a vidíme nastupující velmocenské tendence Číny, jež v Africe rabuje nerostné bohatství. Vidíme Spojené státy, které se dneska trochu hledají. A mezi tím je Evropa, jež tápá a vypadá to, jako by Evropané zapomínali na svoji minulost. Pro mě je zásadní, aby Evropa zůstala jednotná a aby mezi sebou národní státy spolupracovaly. Protože jedině tak dokážou ochránit ten evropský způsob života před globálními výzvami. Vidím Evropu jako jedinou možnost přežití národních států. Neidealizuji si ji, má problémy, jež se však dají řešit. Potřebuje nové lídry, kteří jí dají nový směr.
V poslední době vznikají takových budoucích lídrů celé seznamy. Vidíte nějakého?
Já ho vidím ve Francii v Emmanuelu Macronovi, ten patří mezi ty mladé lidi, kteří chtějí dát Evropě nový impuls.
Michal Horáček představil rozsáhlý tým poradců, máte taky někoho, kdo vám radí? Může to i dost vypovídat o tom, koho byste si případně vzal na Hrad.
Máte pravdu, takový tým jako pan Horáček ale zatím nemám. Oficiální kampaň ještě nezačala, až budu oficiálním kandidátem, tak takový tým představím. Nějaké lidi mám v hlavě, minimálně mám jasný jejich profil. Musí to být odborníci, morálně bezúhonní lidé. Nesmějí tam být lidé jako kancléř Mynář, který ani nemá bezpečnostní prověrku. Pan Zeman před volbami hlásal, že bude chtít po politicích majetková přiznání, a přitom šéf jeho kanceláře takové přiznání nemá. Moji lidé si tohle nebudou moci dovolit.
Co na vaši kandidaturu říkají lidé z akademického prostředí? Podporují vás vaši studenti a kolegové, nebo jsou k politické aktivitě spíše skeptičtí?
Někteří kolegové mě podporují, pár vysokoškolských pedagogů mi dokonce poslalo finanční příspěvek, tím jsem byl celkem šokován. Podporují mě lidé, kteří mě zažili v akademickém senátu, tam jsem byl zvolen předsedou už jako student. I od studentů dostávám zprávy, že mi drží palce. Negativní reakce jsem zatím neměl, ty ale většinou lidé do očí neříkají.
Jste povoláním lékař, zabýváte se léčbou nádorových onemocnění. Jak byste jako prezident chtěl léčit Česko?
Každý kandidát si s sebou asi bere nějakou profesní deformaci. Zabývám se medicínou, ale jsem i pedagog. Vnímám tedy silně personální krizi ve zdravotnictví, ve spoustě oblastí bude docházet k redukci péče kvůli úbytku doktorů i sester. A abychom mohli někam směřovat, potřebujeme inovativní vzdělávání a kvalitní učitele. K tomu musíme dodat prestiž učitelskému povolání, které společnost dostatečně neoceňuje.
Proč by tato témata měl řešit právě prezident?
Jsou to nepopulární témata, protože se musí řešit, ale nevyřeší se během jednoho volebního období. Zkvalitnění školství je otázkou patnácti až dvaceti let. Prezident by tyto dlouhodobé problémy měl řešit. Dělám si ambici nastartovat společenskou a odbornou diskusi o zdravotnictví, školství, ale i celé řadě sociálních problémů. Mám na mysli třeba ekonomickou gramotnost lidí, když vidím, kolik je u nás exekucí. Mám konkrétní představu, jak o těchto věcech mluvit. Chtěl bych na Hradě pořádat konference na tato zásadní témata, kam chci zvát odborníky, ale i zástupce občanských iniciativ.
Zavedl byste tedy na Hradě jakousi platformu pravidelných diskusí, kam by se zval odborník, popřípadě příslušný ministr, a debatovalo by se o tom, co společnost trápí?
Přesně tak. Prezident by měl být katalyzátorem diskuse, má dávat tématům vážnost.
Chtěl jste být vždycky lékařem?
Právě že nechtěl. Na gymnáziu jsem chtěl být letecký inženýr, pak jsem se začal zabývat humanitními vědami, maturoval jsem v roce 1995. To byla taková optimistická doba, kdy bylo jasné, že bude potřeba mladých lidí, co by to tu vzali do svých rukou. Chtěl jsem pracovat pro obec, tak jsem začal studovat politologii. Na konci devadesátých let jsem ale, v době skandálů kolem ODS, byl na stáži v Poslanecké sněmovně a řekl si, že do politiky nechci jít mladý, že nechci od mládí ohýbat páteř. Chtěl jsem se radši věnovat jinému povolání.
To zní, jako byste si politiku šetřil na dobu, kdy ztratíte ideály…
To ani ne, spíš jsem nechtěl být na politice závislý, nepřál jsem si, aby mě živila. To jsem si řekl asi ve 24 letech, protože jsem vnímal, jak to ve stranách chodí, a šel jsem dělat řemeslo. Byl jsem rád, že jsem to udělal, a medicíně se chci věnovat. V okamžiku, kdy začalo to tažení republiky na východ, jsem se však rozhodl dostát toho, co jsem si řekl v těch 90. letech. Proto vlastně i to prezidentství, člověk může být naprosto nezávislý, pokud kandiduje sám za sebe. Je to ideál, ale za ty je třeba bojovat.
Chtěl byste v případě neúspěchu v politice pokračovat, nebo se spíš stáhnete?
Zatím bych to téma neotevíral. Když bych neuspěl, chtěl bych se dál věnovat medicíně, ale teď to neřeším. Mám několik možností a jsem rád, že si můžu vybírat.
