Těžko obsadíte Asiata do filmu o husitských válkách, říká bankéř a hvězda Ohnivého kuřete Viet Anh Doan
Občas se mu stane, že ho ve večerkách žoviálně oslovují cizí lidé. Ne jako tvář seriálu s miliónovou sledovaností: „Ptají se, kde najdou chleba, a zásadně mi při tom tykají,“ líčí Viet Anh Doan a jeho široký úsměv, fanoušky série Ohnivý kuře tolik vyhledávaný, působí trochu rezignovaně. „Už se tím nenechám vytočit a většinou jen slušně odpovím, že tady nepracuju. Ale proti tykání se ohradím vždycky. Některé stereotypy mi prostě vadí,“ říká herec, sám představitel majitele večerky Liua. A bankéř; vlastně především bankéř. Doan je totiž asi jediná místní televizní hvězda, která si na plac odskakuje z kanceláře.
Jak se profese bankéře kombinuje s bohémským světem herců?
Lidi mají o bankéřích zkreslené představy. Jasně, banka je mnohem konzervativnější prostředí, ale když se v ní nějaký čas pohybujete, zjistíte, že se zas tak moc neliší. Od herce na placu se očekává výkon, od bankéře taky. Navíc spadám do oddělení, kde se nebazíruje na pracovní době a mám dost volnosti, i co se rozhodování a kreativity týče. Nejsem zkrátka úředník, který hákuje od devíti do pěti. Ovšem stejně stereotypně uvažují lidé i o hercích, ani mě ostatně nikdy nenapadlo, jak moc je jejich profese náročná. Lidi si představují, že jdeme z večírku na večírek, ale třeba já dnes ráno vstával po páté, abych byl včas na placu.
Do Kuřete jste se dostal taky náhodou.
Kamarád, jenž se věnuje herectví, mi dal tip, že hledají Asiata do seriálu. Přesně tak to bylo formulováno, detaily mi řekli až před kamerou.
Jak ho napadlo poslat před ni bankéře?
Zná mě, ví, že se nebojím a že když je někde něco zajímavého, jsem ochoten to zkusit bez ohledu na důsledky. Ostatně i mnohé z mých koníčků jsou prapodivné: hraju třeba japonský šach, šógi.
Vraťme se k vaší roli. Bylo podmínkou, že musíte být vařící Vietnamec?
Seriál se měl točit kolem vaření, tak se mě ptali, jestli jsem schopen něco uklohnit. Ale to bylo spíš mezi řečí. Sháněli v prvé řadě Vietnamce, který umí plynně vietnamsky i česky a bude moct hrát otce mladé holky. Z toho, co jsem vám říkal o vietnamském konzervatismu, logicky vyplývá, že jsem moc konkurentů neměl. Kdyby pátrali v původně zamýšlené věkové kategorii, to jest mezi muži kolem padesáti, troufám si tvrdit, že by neuspěli vůbec. Takhle to vyřešili tím, že mě postaršují.
Neštve vás, že vás filmaři vždycky budou oslovovat primárně jako Vietnamce a až pak jako herce?
Samozřejmě si to uvědomuju, ale totéž řeší třeba Češi v Hollywoodu. Na jednu stranu se tím omezuje rejstřík rolí, jež mohu hrát – těžko obsadíte Asiata do filmu o husitských válkách. Ale zase mám výhodu menší konkurence. A kdyby šlo o roli napsanou neutrálně, mám, myslím, stejné šance jako kdokoli jiný. Diskriminaci rozhodně nepociťuji.
Co se týče vztahu Čechů k cizincům, Vietnamce prý máme nejraději ze všech menšin. Vnímáte to taky tak?
Za těch 25 let, co tu žiju, se atmosféra asi opravdu zlepšila. Ostatně když dřív přišli klienti do banky, zaskočilo je, že vidí za přepážkou Asiata. Teď už šokovaní nebývají.
Jak reagují klienti v bance, když ve vás poznají tvář z televize?
Na důvěryhodnosti mi to snad neubírá. Občas se na to konto zasmějeme, někteří mají dokonce i mou kuchařku. Většinou se však chovají profesionálně, a když jsme v bance, bavíme se o bankovních věcech.
Celý rozhovor si přečtěte v aktuálním tištěném Reflexu, který vyšel ve čtvrtek 7. prosince.
