Andrej Babiš byl tajným spolupracovníkem StB vědomě, říká slovenský badatel Sivoš
Bratislavský krajský soud v obnoveném líčení zamítl žalobu českého premiéra v demisi Andreje Babiše, že je neoprávněně veden v archivních svazcích někdejší československé tajné policie StB jako agent. Spor se bratislavskému soudu vrátil po loňském rozhodnutí slovenského ústavního soudu, který zrušil pravomocná rozhodnutí krajského i nejvyššího soudu, jež původně daly Babišovi za pravdu ve sporu se slovenským Ústavem paměti národa (ÚPN). Jerguš Sivoš, badatel Ústavu paměti národa, jenž analyzoval agenturní minulost Andreje Babiše a připravoval odborný posudek pro soud, pak zcela jasně tvrdí: Babiš byl Burešem a vědomým tajným spolupracovníkem StB. V loňském roce poskytl Sivoš Reflexu rozhovor.
V čem byl pro vás nález Ústavního soudu důležitý?
Ústavní soud ve svém nálezu řekl dvě zásadní věci. Tím, že Ústav paměti národa zveřejňuje registrační protokoly a dokumenty, nenese zodpovědnost za jejich obsah, protože není právním nástupcem StB. Tato zveřejnění mu přikazuje zákon. Žalovanou stranou proto ústav být nemůže.
To ale neřeší samotný petit žaloby, tedy jestli šlo v případě Andreje Babiše o oprávněnou, nebo neoprávněnou evidenci..
V tomto smyslu je podstatná další část nálezu Ústavního soudu, který poukázal na důvěryhodnost svědků, tedy bývalých příslušníků StB. Řekl, že tito svědci jako vykonavatelé zlovůle komunistického režimu nemohou svědčit ve prospěch bývalých agentů StB. Tedy těch, jež sami verbovali, zavazovali ke spolupráci, řídili a využívali na udržení monopolu moci komunistické strany. Bývalí příslušníci StB jednoduše nemohou být z mnoha důvodů u soudu považováni za věrohodné svědky a jejich svědectví nemůže mít větší váhu než archívními dokumenty podložená historická analýza.
Připravil jste pro soud odborný posudek o spolupráci Andreje Babiše s StB. Kolik jste nad tím strávil času?
Několik měsíců. Měl jsem ale tu výhodu, že ještě před začátkem kauzy Babiš jsem se důkladně věnoval XII. správě SNB, o níž jsem napsal knihu. A právě pod tuto správu spadal odbor na ochranu socialistické ekonomiky a pod něj agent Bureš patřil.
Do čeho jste mohl nahlédnout?
Do zpráv z operativní činnosti, odposlechů, sledovací činnosti, do denních raportů, hlášení, do dokumentů, které StB posílala do ústředí komunistické strany. Studoval jsem plány práce, vyhodnocení činnosti, kontrolní mechanismy. Mohl jsem prověřit a zkontrolovat takzvané objektové svazky, jež se vedly na strategické budovy, úřady, podniky zahraničního obchodu. Možností bylo opravdu hodně a bylo jen otázkou času projít to obrovské množství stran dokumentů.
To jste musel fyzicky stránku po stránce přečíst?
Byly to skutečně desetitisíce stran, které se týkaly období, během něhož byl spolupracovník Bureš veden nejdříve jako důvěrník a později jako agent. Analyzoval jsem všechny dokumenty související s odborem na ochranu socialistické ekonomiky. StB byla velmi dobře vnitřně kontrolovaná, neustále sledovala, jestli její agenti nejsou například odhalení a nespolupracují s cizí rozvědkou. Musel jsem proto analyzovat i tyto dokumenty, svazky jiných tajných spolupracovníků.
A právě v jednom z nich jste našli pro vás důležitý záznam…
Přesně tak. Našli jsme materiál, v němž StB prověřovala nejdříve spolehlivost spolupracovníka Bureše, zda je vůbec vhodným člověkem na spolupráci, k naverbování. Museli jsme porovnávat seznamy osob, seznamy dokumentů v jeho spise s jinými dokumenty, abychom si ověřili, že to „sedí“, a to se potvrdilo
Andrej Babiš se hájí, že jeho spis byl zfalšovaný, zmanipulovaný, vymyšlený. Je to možné?
V žádném případě. Archívní výzkum, následnost a souvislosti všech sesbíraných dokumentů potvrdily, že to nemohlo být vyfabulované. Už proto, že v takovém případě by bratislavská správa neposílala informace o činnosti svého agenta do Prahy. Takové informace totiž vzbuzovaly v Praze zájem, další dotazy nebo úkoly pro takového agenta. Na jejich žádost mohl být například úkolován v prostředí zahraničního obchodu, zjistit nebo ověřit zpravodajsky hodnotné informace. Argument obhájců pana Babiše, že to byl vymyšlený svazek jen proto, aby příslušníci StB vykázali činnost, je lichý.
Fiktivní agenti ale existovali. V roce 1986 proběhla ve strukturách bratislavské StB inspekce, jež odhalila falšování a zneužití finančních příspěvků na XII. správě SNB. Příslušníci StB si vymýšleli tajné spolupracovníky, brali na ně peníze.
To je absolutní nesmysl a dezinterpretace. V roce 1986 se ve skutečnosti prokázalo zneužívání zvláštních finančních prostředků a někteří šéfové operativy, náčelníci oddělení a odborů museli odejít do civilu. Jenže pointa je v tom, že peníze, které nedokázali vyúčtovat, se netýkaly agentů, činnosti agentů, nebo dokonce jejich fiktivního vytváření, ale takzvaných oficiálních styků. Byly to výdaje za nejrůznější pracovní obědy s náměstky a řediteli podniků. Tedy lidí v nomenklatuře komunistické strany, s nimiž StB udržovala kontakt. Pro StB byli zajímavými vzhledem k jejich stranickému postavení, vzhledem k informacím, kterými disponovali, ale také kvůli pomoci v agenturně-operativní činnosti.
Spis agenta Bureše přežil i o dva roky dříve. O co šlo?
V říjnu 1984 se u ministra vnitra konala porada náčelníků československé kontrarozvědky. Ta si vyslechla kritiku, že její výsledky neodpovídají počtu agenturního aparátu. Dohodli se na revizi sítě spolupracovníků, snížení jejich počtu. Nechají si pouze ty, kteří vykazují činnost a přinášejí výsledky. A v odboru na ochranu socialistické ekonomiky, kam patřil i agent Bureš, klesl v následujících letech počet pracovníků ze 127 na 54. Agent Bureš toto snížení „přežil“ a zůstal v evidenci StB i nadále. To dokazuje, že ho StB vnímala jako užitečného.
Nakonec jste zjistili, že Andrej Babiš, alias agent Bureš, figuruje v osmi různých spisech, svazcích. To se podle vás nedalo zfalšovat?
Ne. Dokázali jsme vzájemnou propojenost svazků a historický kontext a jednoznačně jsme došli k závěru, že to nemohlo být vytvořené fiktivně. I tehdejší jednotlivé vnitřní kontroly StB svazku Bureš potvrdily jeho věrohodnost. Svazek Bureš byl tehdy kontrolovaný po odborné stránce i nadřízeným orgánem a ten také nenašel žádné nesrovnalosti. Evidence probíhala v souladu s tehdy platnými normami. Spolupracovníka Bureše postupně řídili tři příslušníci StB, takže by se na nějakého fiktivního agenta dříve či později přišlo.
Kontroly v rámci struktur StB byly důkladné?
Byly velmi přísné. Komunistický režim byl založen na informacích a průnik StB do společnosti byl opravdu masívní. Vytvoření fiktivního agenta by bylo velmi nebezpečné. Ohrozilo by to kariéru příslušníka StB s perspektivou propuštění a trestního stíhání.
Je pravda, že StB byla postavená na vzájemné nedůvěře mezi jejími příslušníky?
Kontrolovali se navzájem, bylo to prostředí plné paranoie. Každý věděl, že je kontrolován. Důležitou roly hrály i stranické útvary. Jakákoliv chyba nebo vybočení by se okamžitě obrátily proti nim.
Jak důležitý byl pro vás fakt, že se jméno agenta Bureše objevilo v záznamech vedených na konspirační byt?
Mimořádně důležitý, protože do propůjčených a konspiračních bytů StB, jež byly velmi dobře utajované, měla přístup jen spolehlivá, prověřená a zpravodajsky zkušená osoba. To cituji z tehdejších směrnic. Museli mít jistotu, že takový člověk nevyzradí, kde se takový byt nachází, protože do něj docházelo hned několik příslušníků StB a měli tam schůzky s dalšími tajnými spolupracovníky.
Takže jste získali informaci, která dokazovala, že agent Bureš navštěvoval konspirační byt?
Obhájci Andreje Babiše tvrdili, že fakt, že měl přístup do konspiračního bytu, ještě neznamená, že v něm fyzicky byl. Měl jen takovou možnost, ale nikdy v něm nebyl. Avšak to není pravda, protože v záznamu svazku na konspirační byt je jasně napsané, kteří agenti do toho bytu chodili, se kterými příslušníky StB do něj chodili a v jakém období. A pouze u dvou agentů je poznámka, že v daném bytě nebyli a nekonaly se tam s nimi žádné schůzky. U agenta Bureše je naopak uvedeno, že v roce 1982 do bytu chodil. Je tedy evidentní, že v tomto případě opět Babišova obhajoba nesedí.
Babišova obhajoba také tvrdí, že ve spisu mají být záznamy, jež nesedí časově. Andrej Babiš byl po roce 1985 pracovně v Maroku a v jeho spise se našly záznamy z roku 1986. Jak je to tedy možné?
Do svazků na konkrétní agenty se zanášely například i výdaje spojené s nasazením zpravodajské techniky. Mohlo jít také o doúčtování nějakého staršího setkání, jež řídící orgán našel v papírech, a zpětně tedy vykázal. Příslušníci StB se například mohli setkávat s kolegy a známými spolupracovníka Bureše, zjišťovat a ověřovat si informace o něm. A výdaje spojené s takovou schůzkou pak zanesli do spisu agenta Bureše.
Když odešel v roce 1985 do Maroka, proč si ho nepřevzala rozvědka? A existují záznamy z konspiračních objektů v Maroku, kde by se jeho jméno mohlo objevit?
Takové dokumenty se nezachovaly. Ani ve vlastní evidenci rozvědky, kde by bylo potvrzené, že by ho nějaká rezidentura v Africe využívala. Samozřejmě že jsme i v těchto materiálech rozvědky hledali, ale nic jsme nezjistili anebo byly tyto dokumenty skartované.
Jaká byla podle vás míra spolupráce Andreje Babiše s StB?
Zmiňuji to i v odborném posudku a říkal jsem to i před soudem. Konkrétní míra spolupráce se dá ze zachovaných dokumentů určit jen velmi obtížně. Svazek tajného spolupracovníka měl hned několik podsvazků a jedním z nich byl i souhrn, přehled vlastních zpráv. Faktická činnost agenta. Tato část svazku byla v roce 1989 zničena. Rozsah spolupráce tedy můžeme odvodit jen z jiných agenturních záznamů, které se dochovaly. Víme, že Andrej Babiš upozorňoval na korupci, na podvody ve firmě Petrimex. Například nahlásil jednoho tureckého podnikatele, jenž plánuje obchod s Československem, ale nemá v úmyslu tuto pohledávku uhradit. Na základě upozornění Andreje Babiše pak StB zavedla na tohoto člověka spis „EKRON“.
Ale na lidi z opozice, z disentu Andrej Babiš nedonášel?
Myslím si, že ne. Takové informace nemáme a spisy, které se zachovaly, žádnou takovou zprávu neobsahují. Jeho spolupráce se zřejmě výslovně týkala podniku, v němž byl zaměstnán, a obchodní činnosti, kterou měl na starost.
Andrej Babiš se hájí tím, že nikomu neublížil. Má pravdu?
Z materiálů, jež máme k dispozici, můžeme dospět i k takovému závěru. Ale vycházím pouze z toho torza dokumentů, které se zachovalo. Takže šlo hlavně o korupci, poškozování socialistického hospodářství. Činnost StB však není možné zužovat jen na boj s nepřáteli režimu. Zaměřovala se na podporu a udržení politické moci komunistické strany a ekonomického modelu založeného na centrálním plánování.
Jeho další argument, že se scházel s příslušníky StB, kteří se vyptávali na nejrůznější obchody, ale že nebyl agentem, neobstojí?
Ne, byla to vědomá spolupráce založená na vzájemné důvěře, vzájemném setkávání a odevzdávání informací. Tato spolupráce byla podložena krycím jménem, heslem a telefonním kontaktem na příslušníka StB. Měl tedy veškerou základní výbavu konspirace. A je důležité mít na paměti, že agent už byla ta nejvyšší forma spolupráce. Již byl maximálně prověřenou osobou.
Jak dlouho u Andreje Babiše toto prověřování trvalo, než se z důvěrníka stal agentem?
Několik let. Nakonec museli návrh operativce na získání tajného spolupracovníka schválit jeho tři nadřízení – náčelníci oddělení, odboru a správy. To prakticky vylučuje možnost evidence fiktivního tajného spolupracovníka řadovým příslušníkem StB.
K naverbování Andreje Babiše údajně došlo 11. 11. 1982 ve vinárně U obuvníka v Bratislavě. Z toho je záznam?
Ve svazku je záznam, že do spisu byl založen souhlas ke spolupráci podepsaný agentem Burešem. Tento vázací akt ale fyzicky neexistuje, protože byl v roce 1989 zničen společně s dalšími písemnostmi. Ve svazku je zaznamenáno, které dokumenty byly vyňaté a skartované.
Je možné, že zničen nebyl a existuje?
To už je na hlubší analýzu toho, jak se v roce 1989 nakládalo s dokumenty StB. Podařilo se nám vypátrat informace o tom, jak byly likvidovány materiály bratislavské StB. Dělo se to ve služební dvougaráži, pak se písemnosti odvážely do papírny do Štúrova. Šlo však o spisy, jež přinesli samotní příslušníci StB nebo dorazily z archívu. Takzvaně živé svazky si mohli příslušníci StB zlikvidovat ve vlastní režii. Máme informace o tom, že někteří to pálili doma na zahradě, jiní tím topili v krbu. A je možné, že někteří lidé z StB si spisy nechali. V minulosti se totiž nejednou prokázalo, že svazky, které měly být zničeny, se pak objevily a byly zneužity například v politickém boji.
Cítil jste během soudního procesu s Andrejem Babišem tlak? Že by vás někdo od analytické činnosti odrazoval?
Necítil jsem žádný tlak a k badatelské činnosti, vytváření odborného posudku k agentu Burešovi, jsem měl vytvořeny maximálně vstřícné podmínky. Nikdo mě neomezoval v bádání a k vyjadřování k této kauze. Nikdo mě nekontaktoval ani mi nikdo nenaznačoval, že by bylo lepší, abych to nechal na pokoji.
To je určitě pozitivní…
To je mimořádně pozitivní. Svobodné historické bádání představuje jednu z hodnot listopadu 1989.
Cítil jste vy sám vnitřního cenzora, protože šlo o Andreje Babiše? Ekonomicky a politicky významnou osobu?
Ne. Pro mě to byl jeden z mnoha případů, jež jsem řešil. Za svou kariéru v Ústavu paměti národa jsem zpracoval více odborných posudků, odhalil jsem i 29 agentů, které se bezpečnostní složky po listopadu 1989 snažily vymazat z evidence. Nemám důvod brát svoji práci osobně. Naopak ji dělám důsledně, objektivně a bez ohledu na to, koho se týká. Všechny informace, které zveřejňuji, jsou ověřeny archívními dokumenty a zkušenostmi z mého dlouholetého výzkumu.
A to byl i případ Andreje Babiše?
Samozřejmě. Proto jsem vypracoval i odbornou analýzu jeho agenturní historie a předložil ji soudu.
Z Babišovy strany to byla vědomá spolupráce z prospěchu, nebo z přesvědčení?
Pokud chtěl kariérně růst, musel být součástí systému. Stát se členem strany, vzdělávat se stranicky, zařadit se do proudu. Musel se ztotožnit s tehdejším režimem a to je důležité. Byl ambiciózní, chtěl něčeho dosáhnout a možná pro něj bylo přirozené spolupracovat se státním orgány, tedy i s StB.
Překvapilo vás, že v jeho prospěch svědčili bývalí příslušníci StB?
Respektuji, že každý má právo na obhajobu, na předvolání svých svědků. Byl jsem však zaskočen tím, že soud nebral v potaz argumenty mé nebo českého kolegy Radka Schovánka, jenž se dlouhodobě věnuje mechanismům činnosti StB. Soud neměl zájem se s našimi argumenty, archívními dokumenty popasovat. Nevedl polemiku s tím, co tvrdí bývalí příslušníci StB. To bylo pro mě největším zklamáním.
Čím si to vysvětlujete?
Jestli si myslím, že to souviselo s osobou Andreje Babiše? Neřekl bych. Takový postup je totiž u slovenských soudů běžný. Pro ně je podstatné pouze to, jestli se dochoval originál podpisu spolupráce. A pokud není, tak to automaticky škrtnou a označí za nevědomou spolupráci.
Pokud se teď znovu obnoví kauza Andreje Babiše, budou k tomu soudy přistupovat jinak?
Nemohu mluvit za soud, ale myslím si, že po nálezu Ústavního soudu už bude přístup jiný.
Může být člověk s touto minulostí premiérem?
Bojovali jsme za to, abychom měli svobodu, aby se lidé mohli svobodně rozhodovat. Pokud jsou Češi přesvědčeni o tom, že takovýto člověk má být premiérem, a dali mu ve volbách takový mandát, tak to musíme respektovat.
Vy jste ale jednoznačně přesvědčen o tom, že na základě informací, jež jste nashromáždil, byl vědomým agentem StB?
Ano, jednoznačně ano.
Rozhovor vyšel v tištěném Reflexu č. 47/2017.
