Ministr zdravotnictví Vojtěch (ANO): Ondráčka jsem nevolil, ze spolupráce s komunisty a SPD nadšený nejsem
Už dávno není pohlednou tváří ze soutěže Česko hledá Superstar. Adam Vojtěch (31) je nejmladším členem Babišovy vlády, ministrem superobtížného resortu zdravotnictví. Považuje se za idealistu, ze spolupráce s komunisty a okamurovci nadšený není. Setkali jsme se v týdnu občanských a studentských protestů. Co jim jako nedávný student říká?
Mluvíme spolu ve chvíli, kdy se v ulicích protestuje, studenti vyšli před školy. Nesouhlasí s tím, jak nejvyšší ústavní činitelé přistupují „kreativně“ k ústavě, s tím, že prezident jmenoval premiérem trestně stíhaného člověka, který už týdny vládne bez důvěry. I vy jste členem jeho vlády. Jaký z toho máte pocit? Ještě před pěti lety jste i vy byl studentem.
Otázkou je, zda jdou opravdu i proti mně. Jestli jsou protesty namířeny vůči konkrétním osobám nebo jestli to berou tak, že celá vláda to dělá špatně.
Ono jde spíš o celkovou situaci. Studenti mimo jiné žádali, a nejen oni, aby vláda v demisi nedělala zásadní a personální kroky, nevytvářela nové ústavní pořádky…
Jistě. Ale například moji bývalí kolegové z právnické fakulty, když už zmiňujete moje studentské časy, mi vyjadřují podporu, věří mi, i když nepodporují ANO. Protesty si neberu osobně, byť mě nijak netěší. Na druhou stranu, pokud se řeší, že není jmenována vláda s důvěrou, pak takové případy jsme tady v minulosti už měli. Byla tu vláda Topolánkova, která vládla čtyři měsíce bez důvěry a fungovala.
To je i častý argument pana Babiše. Ale nebyla to jiná situace? Ve sněmovně byl tehdy pat, nyní není.
Jiná situace snad, ale vláda byla tak jako tak bez důvěry. Pan Topolánek měl i druhý pokus a pak si - trochu pofidérně – už většinu vyjednal. Naše vláda vládne tři měsíce, myslím, že to není nijak dlouhá doba, nebavíme se o roku, o dvou. Bezprecedentní situace v historii republiky to tedy není a žádné zásadní kroky neděláme. Věřím, že směřujeme k nějakému výsledku v dohledné době. Mnohé výhrady protestujících jdou však i mimo vládní zodpovědnost, třeba kvůli zvolení pana Ondráčka do čela kontrolní komise GIBS, nebo vůči prezidentu Zemanovi. Já jsem pana Ondráčka rozhodně nevolil. A na místě prezidenta Zemana bych zvolil jiný inaugurační projev, nebyl úplně šťastný. Chápu tudíž, že atmosféra je vyostřená.
Za personální výměny jste kritizován i vy. Především odvolání ředitele ostravské nemocnice a exministra zdravotnictví Svatopluka Němečka, jemuž byla výpověď doručena až domů, vyvolala podezření, že to byl trest pro někdejšího rivala pana Babiše. Jste ministr v demisi, opravdu ta věc nesnesla odkladu? Nehořelo přece.
To je úsměvné podezření. Pan Němeček podle mě manažersky selhal a způsobil, že odborná úroveň významné fakultní nemocnice klesla, což pro mne, ještě s vědomím toho, že měl melouch v jiné nemocnici, bylo nepřijatelné. A máme podezření, že v nemocnici za pana Němečka docházelo k vyvádění lukrativních oborů do soukromých rukou.
Ještě se vrátím k úvodní otázce, k mladým protestujícím lidem, mají ideály…
… já je mám také, i já jsem idealista!
To je dobře. Čili se zeptám idealisty: vám nepřipadá pro politickou kulturu nezdravé, stojí-li v čele vlády trestně stíhaný muž, navíc spolupracovník komunistické tajné policie? V západních demokraciích něco takového nebývá dobrým zvykem.
Idealista bezesporu jsem, ale na druhou stranu jako právník vím o tolika případech, kdy trestně stíhaní lidé byli osvobozeni, a ještě jim pak stát vyplácel odškodné. Jako například naše eurokomisařka Věra Jourová, která byla dokonce ve vazbě a následně byla v plném rozsahu osvobozena. Trestní stíhání z právního pohledu můžete zahájit lusknutím prstů. Důležité je, co se pak prokáže reálně. Ctím presumpci neviny.
Neměla by se u politiků spíš razit presumpce viny?
Ale pan Babiš to, pro co je obviňován, nespáchal jako politik. Obecně by pochopitelně bylo nepřijatelné, aby v takové pozici byl pravomocně odsouzený člověk.
A co styky s StB? I tenhle rozměr Babišovy osobnosti část společnosti dráždí. Jde i o symboliku, letos je sedmdesáté výročí komunistického převratu.
Rozumím vám. Pan Babiš však říká, že se bude dál soudit, že to není pravda, že nebyl spolupracovník, že nic nepodepsal. Já samozřejmě nemůžu říct, kde pravda je, nevím to.
Karel Čapek má k tomu příhodný citát: „Po politicích nezůstávají jen zákony, které odhlasovali, ale i zvyky, které vtiskli svému konání“. Zvyky v konání politiků pak mívají tužší kořínek než zákony, nemyslíte?
Znovu říkám, že se na věc dívám jako právník. Nemyslím, že se pan Babiš chová špatně. Já ho můžu hodnotit jen za dobu, co ho znám, co s ním pracuji. Spolupracoval jsem s ním i na ministerstvu financí, když byl ministrem. Snaží se věci řešit, někam je posunout, není pasivní typ politika. A rozhodně není autokrat. Kdyby ti, kdo to tvrdí, byli někdy třeba na zasedání poslaneckého klubu hnutí, tak by uznali, že se mýlí. Příkladem je třeba nešťastné zvolení poslance Ondráčka – žádný předsedův pokyn neexistoval, každý hlasoval podle sebe a nějak to dopadlo, z mého pohledu nešťastně. Ani pan Babiš si to nepřál. Představa, že ovládá celé hnutí a chce ovládnout i všechno v zemi je úsměvná.
Jak se ministr Vojtěch dívá na spolupráci ANO s okamurovci a komunisty? Proč pracuje pro Babiše už od promoce? A jaké změny ve zdravotnictví chystá? Celý rozhovor si můžete přečíst v tištěném Reflexu, který vychází ve čtvrtek 22. března
Adam Vojtěch (31): od prosince 2017 ministr zdravotnictví, od října 2017 poslanec zvolený na kandidátce hnutí ANO. Na Univerzitě Karlově vystudoval právnickou fakultu a mediální studia. Poté působil jako právník ve společnosti MAFRA, v červnu 2014 se stal tajemníkem na ministerstvu financí. Pracoval také jako poradce Andreje Babiše pro zdravotnictví. Byl členem několika dozorčích a správních rad. Poprvé do veřejného povědomí vstoupil jako zpěvák, skladatel a účastník pěvecké soutěže Česko hledá Superstar, kde se dostal až do semifinále. O rok později, v roce 2006, pak vydal hudební album Portugal. Je svobodný.
