Ledecká nedostala slíbené peníze od svazu. Vadí jim, že si z peněz ukrojím nejvíc, říká olympijská hrdinka
Dvě zlaté olympijské medaile z Pchjongčchangu září jako diamanty na koruně pro Krále bílé stopy. Pro další cenu za snovou zimu si včera večer v divadle Jatka78 šla lyžařka a snowboardistka Ester Ledecká. Ještě včera ráno ale vstávala na ledovci Kaunertal, kde už testovala lyže pro novou sezonu.
Co se vám vybaví, když už si na olympiádu vzpomenete?
„Jako první se mi vybaví kopec, krásné vzpomínky z jízdy a všechno, co se událo. Byla to spousta krásných emocí, úžasný zážitek.“
Je váš život teď jiný?
„Já si pořád jezdím z kopce dolů, akorát za mnou lidi chodí častěji pro autogram, pro fotku a to je milé.“
Kolikrát jste viděla vítěznou olympijskou jízdu v super-G?
„Rozebírali jsme to před Aare kvůli technice a zdokonalení, abych se poučila. Pak jsem se koukala i sama, a zhodnocovala věci, které bych chtěla zlepšit. A asi stokrát mi to pouštěli, třeba ve švýcarské televizi…“
Kde jsou vaše olympijská zlata?
„Půjčovala jsem je dědovi, teď mi je vracel, takže předpokládám, že jsou u mamky.“
Jak vám zní, že lyžařskou anketu jste třikrát za sebou vyhrála jako teprve třetí v historii po Květě Jeriové-Peckové a Kateřině Neumannové?
„Je to samozřejmě moc hezký. Jsem moc ráda, že je vyhlašování tady (v divadle Jatka78, sídle cirkusu La Putyka). Já mám cirkus La Putyka hrozně ráda a hrozně jim fandím. I kdybych nevyhrála, tak bych si ten večer užila. Byla jsem tady loni a byla jsem se na nich podívat na Letní Letné. Odnesla jsem si strašně silný zážitek.“
Dostáváte teď často pozvánky na podobná vystoupení?
(úsměv) „Těch pozvánek je samozřejmě hodně, já si toho všeho moc vážím, ale volného času moc nemám, tak se snažím si vybírat, co se líbí mě a být v tom trochu sobecká. Co opravdu nemusím, jsou dýchánky s politiky. Na to mě opravdu moc neužije, tam mě asi nezachytíte…“
