Byla jsem nezkušená holka, říká o psaní své diplomky Taťána Malá
Dnes už bývalá ministryně spravedlnosti z hnutí ANO Taťána Malá se vrátila zpět do poslanecké lavice. Vaz jí zlomilo podezření z opisování hned ve dvou diplomových pracích. Teď otevřeně promluvila pro Blesk Zprávy. V první části rozhovoru se vrátila k tomu, jak nezvládla komunikaci s médii a k (ne)podpoře stranického šéfa a premiéra Andrej Babiše i k posměškům, které se šířily internetem.
Co říkáte na reakce na internetu? Místo vašich titulů Ing. a Mgr. začali lidé psát například CTRL-C a CTRL-V (jako zkratky kopírovat a vložit).
To jsem v zájmu zachování svého duševního zdraví ani raději nesledovala. Předešlé dva týdny jsem se opravdu snažila číst noviny a internet minimálně. Tohle nemůže zasáhnout jen člověka, který je totálně otrlý, a to já opravdu nejsem.
Už jste si stihla pojmenovat, co se vlastně stalo, že jste byla na ministerstvu tak krátkou dobu?
Ke mně chodí spousta různých teorií a spiknutí, ale nechci na ně věřit…
Co třeba?
Nechci je ani vyslovovat, protože jsou to různé příběhy. Nechci ale ani věřit, že by něco z toho mohla být pravda. Stalo se to, že z mého pohledu, a na tom si trvám, existuje potřeba útočit na vládu Andreje Babiše a na členy této vlády – což se ukázalo i v úterý, kdy odešel další ministr, kvůli prakticky podobným problémům. Mě jen mrzí to, že skutečně nikoho nezajímalo to, jak to s tou mou diplomovou prací opravdu je. To, co mě trápí nejvíc, je to, že přemýšlím nad tím, čemu můžu věřit. Opravdu jsem studovala s nejlepším vědomím a svědomím. Diplomovou práci jsem psala s pokyny svého vedoucího. Ano, asi tam mám nějaké chyby. Protože pravda je, že tu cizí diplomku tam skutečně citovanou nemám, nemám ji uvedenou ve zdrojích, ale jsem přesvědčená o tom, že jsem tyto věci se svým vedoucím opravdu konzultovala.
Takže jste tedy neopisovala z cizí práce?
Ne. Takhle – záleží na tom, co znamená slovo opisovat. Samozřejmě že jsem čerpala z mnoha zdrojů. To je bez diskuse. O tom ta literární část práce přeci je. Každý, kdo píše bakalářskou nebo diplomovou práci, tak svým způsobem opisuje z něčeho, čerpá z něčeho. Ale že bych si chtěla zjednodušit práci a opsala něčí diplomku, to vylučuju. A to je to, z čeho je mi asi nejvíc smutno. Měla jsem vedoucího práce, kterého jsem poslouchala, protože jsem psala svou první diplomovou práci, bylo mi 24 let, byla jsem holka, která byla úplně nezkušená. Před tím jsem takto velkou práci nikdy nepsala. Měla jsem také nějakého oponenta, zkoušela mě státní zkušební komise, před kterou jsem tu práci musela obhajovat. Vyjádření univerzity je pro mě dnes poměrně šokující. Jsem velmi zvědavá, s čím přijde etická komise. Dřív jsem opravdu neměla možnost si projet celý materiál nějakým programem, abych si to zkontrolovala.
Ale ta práce v pořádku prostě podle expertů není.
Uznávám, že tam ty chyby mám, ale nemyslím si, že jsem ve fázi, aby někdo řekl: Ona obšlehla něčí diplomku. Vše jsem psala sama – nenechala jsem si ji ani nikým napsat, ani jsem si ji nezaplatila, a ta diplomka existuje, ta se nikde neztratila, tak jako se ztratily diplomové nebo rigorózní práce některých jiných politiků v minulosti. To je asi věc, kterou se teď snažím strávit nejvíc. To, že politika není vždy fér a jsou různé zájmy a někteří lidé se někomu nehodí, tak se najdou způsoby, jak je dostat ven. S tím člověk, když jde do politiky, musí počítat, ale to, co se týká toho získaného vzdělání a toho zpochybňování po 13 letech, to je pro mě, přiznám se, šok. A jediné, co mě uklidňuje, je to, že když se bavím s mnoha lidmi, kteří kdy podobné práce psali, tak říkají, že tohle je pandořina skříňka, kterou někdo otevřel, ale celé to nemůže mít vítěze, protože na ty práce jsou dnes jiné nároky, než byly dřív, to je bez diskuse. Hrozně mě mrzí to, když někdo srovná moji diplomku s diplomovou prací, kterou někdo obšlehl. To jsou věci, které mě opravdu bolí. Ty školy jsem studovala proto, že jsem je studovat chtěla. Teď se s tím musím srovnat.
