Německo duo Milky Chance: Nápady sbíráme pořád, koncert musí být živý zážitek
V roce 2013 je na hudební nebe vystřelil hit Stolen dance. Ten má dnes téměř půl miliardy zhlédnutí na Youtube a před pár lety nemohl chybět na žádné zahradní party. Loni německé duo Milky Chance vydalo druhé, o něco uvolněnější album a vyrazilo s ním hned dvakrát do Čech. O plánech do budoucna, o zodpovědnosti, i o tom, jak jim Stolen dance změnila život se Clemens Rehbein a Philipp Dausch Reflexu rozpovídali na festivalu Sziget, kde na jejich koncertě bylo už ve čtyři odpoledne plno.
Na konci minulého roku jste vydali své druhé album, odjeli jste s ním už spoustu koncertů. Jak na něj fanoušci reagují?
Clemens Rehbein: Řekl bych, že dobře. Odehráli jsme od té doby dost koncertů a…
Philipp Dausch: (skočí do řeči): A byli tam lidi!
CR: (směje se) Ano, lidi chodí, měli jsme několik skvělých show a odpověď fanoušků je dost pozitivní, myslím, že to funguje.
Fungovalo to i při koncertu na Szigetu? Jak si vůbec užíváte festival?
CR: Je fajn být zpátky, Sziget je skvělý. Hráli jsme tu asi před třemi lety. Tentokrát to bylo dost nevšední, nepřijel s námi nikdo z našeho týmu, ještě jsme v takové situaci nehráli. No a večer půjdeme na další koncerty, to je jasná věc.
Pamatujete si pořád první festival, na kterém jste kdy hráli?
PD: Jasně, byl to jeden malý festival na severu Německa, odkud jsme, skoro u dánských hranic. Byly tam asi jen dva tisíce lidí, bylo to fajn.
Dali jste si po albu tvůrčí pauzu, nebo už teď zase děláte na něčem novém?
CR: Neřekl bych, že vyloženě aktivně pracujeme, nejsme ve studiu, nenahráváme nové věci. Sbíráme ale pořád nápady, až dojedeme letošní koncerty, budeme mít určitě na čem postavit další tvorbu.
Své starší písničky hrajete na koncertech trochu v jiném stylu než dřív, a to včetně těch nejslavnějších…
PD: Je to tak, máme radši, když umělec písně trochu přizpůsobuje, nehraje je pořád stejně. Chceme, aby byl koncert živý zážitek, aby to nebylo stejné, jako když si lidi doma pustí album.
Říkáte někdy, že jste dnes disciplinovanější. Znamená to, že po koncertech nechodíte na večírky?
CR: Asi jsme zodpovědnější, ale na party pořád chodíme (směje se).
PD: Myslím, že teď akorát chodíme už jen na ty dobré.
CR: No, řekl bych, že jsme se něco naučili.
PD: Zkrátka můžete z party vlaku vyskočit, ale nikdo neříká, že nemůžete zase naskočit zpátky.
Letos jste hráli dvakrát v Česku, jednou v Praze, pak na Aerodrome festivalu. Jak na ty koncerty vzpomínáte?
PD: Praha byla skvělá, tu si pamatuju dobře. Hráli jsme v klubu a lidi byli skvělí, pořádně nadšení, to byla dobrá show. A ten festival (otáčí se na Rehbeina)?
CR: To byl přece ten, kde jsme vlezli do kukuřičného pole!
PD: Jo, tak to radši nechme být (směje se)
CR: Ale ten festival byl stejně fajn, šli jsme pak ještě na Portugal: The man.
V poslední době jezdíte taky dost po Americe. Jsou koncerty tam pro vás jiné než hraní po Evropě, kterou znáte?
PD: Většinou nám na tom nezáleží, hrajeme zkrátka rádi tam, kde lidi milují hudbu. Já osobně hraju o trochu radši v Evropě, ale to není nic proti lidem v Americe. Tady jsme ale prostě doma.
Většinu fanoušků jste si získali megahitem Stolen dance. Jak moc ta píseň změnila vaši kariéru, ale i osobní život?
CR: Bylo to pro nás nakopnutí, zná to ale asi každá kapela, která má na začátku jeden „velký“ singl, získáte najednou hodně pozornosti. Doufám ale, že k nám dost lidí později přišlo i pro jiné písničky, ty můžou být tím jedním hitem někdy bohužel trochu upozaděné.
