Politolog Bohumil Doležal: Ohrožení české demokracie je na stupni 11. Z deseti!
Jsme o pořádný krok dál směrem k propasti. Že si řada lidí současnou situaci i tak pochvaluje, je podle politologa Bohumila Doležala vlastně normální. Nenormální je, že ti, kteří si ji nepochvalují, nejsou vůbec vidět a slyšet. Demonstrace nestačí. I na facebooku či twitteru se dá podle něj dělat legálně samizdat.
Zeptám se vás jako předsedy Klubu na obranu demokracie: je současná demokracie ohrožená, že je třeba ji bránit? Pořádáte i veřejnou diskusi, co pro ni můžeme udělat.
Určitě je ohrožená. Ohrožená je dokonce slabé slovo.
A kým? Nebo čím přesně?
Stručně shrnu jen hlavní události posledních pěti let:volba xenofobního a autoritářského politika se zjevnými sympatiemi k putinovskému Rusku a ke komunistické Číně do nejvyšší státní funkce. Pád (Nečasovy) vlády za podivných okolností. Jmenování vlády (Rusnokovy), nadané pouze prezidentovou důvěrou, která vydržela půl roku. Volby do Poslanecké sněmovny na podzim 2013, neúspěch tradičních demokratických stran, nástup Babišova multifunkčního komlpexu (v politické rovině se jmenuje ANO).Čtyřleté postupné a potupné hroucení ČSSD. A konečně tři závěrečné akordy: volby do poslanecké sněmovny v roce 2017 – sněmovnu ovládlo ANO spolu s okamurovci a komunisty; opětná volba Miloše Zemana prezidentem; a menšinová vláda Andreje Babiše se smluvní podporou komunistů. Tím jsem odpověděl na otázku kým a čím je ohrožena.
Ale vše o čem mluvíte se odehrálo demokratickou cestou?!
Jistě, to vše se skutečně stalo formálně vzato demokratickou cestou. To ještě neznamená, že je to OK a že se tomu lidé nemohou v rámci daném Ústavou a zákony vzepřít. Demokracie není jen systém, kde vládne většina (ta vládla i v Hitlerově Německu), ale kde i menšina má svá práva a může se dřív nebo později legální cestou stát většinou.
Pro jasnější představu: kam byste ohrožení zdejší demokracie zařadil na stupnici od jedné do deseti?
Jednoznačně na 11.
Můžete být konkrétnější? Píšete často, že česká společnost je v dlouhodobé politické a morální krizi. Jak se to projevuje v našich životech? Setkávám se s řadou lidí, kteří si současnou situaci naopak pochvalují.
To, že si řada lidí současnou situaci pochvaluje, je vlastně normální. Nenormální je, že ti, kteří si ji nepochvalují, nejsou vůbec vidět a slyšet. Aby byli vidět a slyšet, k tomu nestačí jít jednou za měsíc na nějakou demonstraci a dělat tam kravál, i když i to má samozřejmě smysl, ale angažovat se tam kde žijeme. Mám na mysli spolkový život, regionální a komunální tisk - psát tam, otravovat tam, i s konkréty -, případně nízká patra demokratických politických stran. Taky upozorňuji na to, že dnes se na internetu, třeba na facebooku či twitteru, dá dělat legálně samizdat. Vím o čem mluvím, dělám to taky.To je úroveň, kde se odehrává pro většinu lidí v demokracii politika. Ne parlament, ne televize a „celostátní“ tisk. Pokud tu bude jen na jedné straně čas od času nějaká demonstrace na Václaváku, a pak už jen nadávání v hospodě, bude to jako v posledních letech za totáče.
Příklon podstatné části současné společnosti k autoritativnějším politikům je patrný. V čem vidíte příčiny, že lidé hledají pevné stéblo, pevnou ruku?
Opakuje se do v dějinách pravidelně. Tím nemá být řečeno, že „lidé jsou špatní“. Jen čas od času v tom či v onom podlehnou – platí to o nás o všech. Neznáte to z vlastní zkušenosti? Já ano. Zároveň platí, že lidé jsou schopni nazřít, co je správné, a postavit se za to. Jen to někdy chvíli trvá. Na téhle víře stojí demokracie. Musíme se proto snažit.
Nejsme v tom sami, že?
Většinou se mluví o Polsku a o Maďarsku. Mám velké výhrady k politice Orbánovy vlády i k PiS Jarosława Kazcyńského. Jsou to konzervativní nacionalistická uskupení, jaká byla kdysi v našem regionu častá. Nechci je bagatelizovat. My jsme však ještě dál: vládne nám něco, co je současně mohutný koncern, silné politické hnutí a mediální impérium. A jak to bývá, chce nás spasit. Jsme o pořádný krok dál směrem k propasti. A nejde o to, že je to třeba i jinde. Nýbrž že je to tady a že my tady proti tomu musíme něco dělat.
Máme stoleté výročí vzniku republiky. Masaryk na jejím počátku řekl, že podmínkou existence svobodného demokratického státu je politická vyspělost občanů. Stali jsme se už vyspělými občany?
Bylo by laciné říkat, že naši spoluobčané jsou politicky nevyspělí. Je to problém každého z nás. Musíme pracovat k tomu, abychom byli vyspělejší, my všichni. Snažil jsem se o to celý život. A teď, na sklonku, si říkám spolu s Karlem Havlíčkem Borovským: „Kdo seje les, kdo zakládá sad, zřídka se dočká sám ovoce a užitku: ale jak bídný byl by svět, kdyby proto již nikdo sady zakládati a lesy síti nechtěl?“
Klub na obranu demokracie pořádá ve středu 3. října 2018 od 18:00 hodin ve Velkém sále Novoměstské radnice v Praze 2 diskusní večer na téma „Co můžeme udělat pro polistopadovou demokracii?“ Mezi debatujícími hosty budou mj. Libor Grubhoffer, bývalý rektor Jihočeské univerzity či evangelický farář Joel Ruml, bývalý synodní senior Českobratrské církve evangelické či poslanci Miroslava Němcová a Miroslav Kalousek.
