Hráč Kahánek: Co společného má klavírista s fotbalistou?
Světově proslulý virtuos Ivo Kahánek (39), jenž se s jistotou a lehkostí pohybuje na mezinárodní hudební scéně, vidí podobnost mezi hrou na klavír a fotbalem v mnohém. „Rozhodující prvek v umění i na hřišti je tajemství tvorby,“ vysvětluje.
Na hudebním poli sbíráte jeden úspěch za druhým. Už se cítíte jako mezinárodní hvězda?
Světová star je Lionel Messi.
Sledujete ho?
Samozřejmě. Barcelona je výborný tým a Messi je bezkonkurenční. Byl jsem na zápase a na exkurzi na Camp Nou. Běhal mi mráz po zádech, když jsem se ze střídačky díval na hrací plochu a prázdné hlediště. Ze stadiónu sálá neuvěřitelná energie. Vzali nás do zázemí, ukázali nám šatny a místnost přeplněnou poháry. Průvodce jen prohodil: „To jsou trofeje, které vyhrál B-tým.“ Z chodby, z níž vycházejí hráči na hřiště – ty záběry zná každý z Ligy mistrů –, vede odbočka doprava, tam je kaple.
Komu fandíte v české lize?
Jednoznačně Baníku, byť možná nepůsobím jako prototyp fanouška Baníku Ostrava. Jaro 2004 bylo krásné, Baník vyhrál ligu a já o měsíc dřív Pražské jaro. Když se hraje důležitý zápas a já mám zrovna koncert, o pauze kontroluju stav, ne že ne.
Pokud tedy někdo o pěkném zápase řekne, že to byl koncert, tak vás to neurazí.
Vůbec ne! Fotbalista a muzikant mají mnoho společného. Rozdíl je pochopitelně v tom, že na hřišti máte soupeře, jinak má koncertní vystoupení a fotbalové utkání mnoho společného.
Myslíte?
Jde o stvoření hry v dané chvíli. Muzika neexistuje, dokud ji někdo nezahraje. Notový zápis je jen kód, musíte ho přečíst a probudit. Totéž je ve fotbale. Jestliže Messi sedí doma v křesle, nic se neděje. Kolik dal penalt při tréninku, se taky nepočítá. Klíčový moment nastane až při hře, kdy dojde k syntéze mnoha věcí, jež se snoubí s časem. Je to přímo mystický okamžik. Rozhodující prvek v umění i na hřišti je tajemství tvorby. Ani nejnáročnější příprava vám nezaručí, že se podaří výborný výsledek. Člověk musí s hraním – ať už jde o muziku, nebo fotbalové utkání – splynout a nepatrně anticipovat. Když hraju, hudba v mém mozku je malinko v předstihu. Ne moc, pokud by předbíhala příliš, nebo šla naopak až za rukama, nebude to fungovat. Zrovna tak fotbalista stejně jako klavírista – a o tom jsem přesvědčen – musí být o zlomek sekundy napřed, aby dokázal poslat krásnou, přesnou kolmici. Mnoho šikovných hráčů se dostane do šance – a pak trefí tyč. Messi to dá. Padne gól. Je napojený na hru, nachází se v jiném rozpoložení. Díky svým zkušenostem si troufám tvrdit, že vynikající hráč kromě soutěživosti, perfektní přípravy a talentu musí mít až hypertrofovanou, šílenou radost ze hry. Podobně, leč jednodušeji mi před lety svou fotbalovou vášeň popisoval Ronaldinho. Říkal, že má chuť dávat góly, že chce hrát, hrát a hrát a že míč je jeho svět.
Celý rozhovor si přečtěte v tištěném Feflexu, který vyšel ve čtvrtek 4. dubna.
