Židé s muslimy můžou žít spolu, říká první židovský ministr v arabských zemích René Trabelsi
Tunisko je jediná země arabského světa, v jejíž vládě sedí ministr židovského původu. Byznysmen René Trabelsi má v pro Čechy populární letní destinaci na starosti klíčový cestovní ruch. Tunisko je podle něj dnes jediná skutečná demokracie mezi arabskými státy a ušlo velkou cestu od Arabského jara, které právě tam začalo. Co podle něj může sblížit židy s muslimy a jak se dívá na plán Donalda Trumpa na řešení izraelsko-palestinského konfliktu?
René Trabelsi se narodil na Džerbě, kde dodnes žije několik tisíc židů. Jeho otec tam předsedá komunitě kolem nejstarší synagogy v Africe El Ghriba. Než se stal Trabelsi ministrem, pořádal mimo jiné cesty pro Francouze právě na Džerbu. Svůj cestovní byznys ale předminulý rok odložil, když dostal nabídku stát se tuniským ministrem turismu. Na podzim pak po parlamentních volbách zůstal jako jediný ministr ze staré vlády.
V Tunisku před 9 lety začalo Arabské jaro. Jak se zemi daří teď?
Tunisko je momentálně jediná skutečná demokracie mezi arabskými státy. Lidé v Tunisku vědí, že už neexistuje cesta zpátky k diktátorskému režimu. Když se podíváte na vývoj v dalších arabských zemích, vidíte, že jedině volby a demokratická vláda můžou vést ke změně. Na Jasmínovou revoluci (tuniská revoluce během Arabského jara, pozn. red.) už se vlastně ani moc nemyslí. Zdá se nám to velmi dávno, urazili jsme od té doby velký kus cesty.
V čem konkrétně?
Jednak v otázce demokracie – máme svobodné parlamentní i prezidentské volby, ale zároveň v investicích a rozvoji obchodu. Hodně evropských investorů se v posledních letech uchyluje právě do Tuniska.
Do Tuniska míří na dovolenou taky spousta českých turistů, patří mezi oblíbené země. Víte, kolik Čechů k vám jezdí?
Samozřejmě, za minulý rok to bylo asi 120 tisíc. Rok předtím to přitom bylo 95 tisíc, letos doufáme, že bude růst pokračovat a to číslo překročí 140 tisíc.
Před pár lety ale turisté nejen z Česka rušili své pobyty v Tunisku kvůli teroristickým útokům.
Tady je zajímavá jedna věc. Vrátil bych se ještě o pár let zpátky – po revoluci v roce 2011 byli totiž Češi jediní, kdo v příštích letech jezdil do Tuniska více. Nejen na základě toho považujeme Čechy za loajální klienty, kteří po dobré zkušenosti přijedou znova.
A jak jste se vypořádali s celkovým propadem turismu po útocích v roce 2015?
Terorismus nás vážně poškodil, ztráty byly velké. My jsme ale od té doby zásadně investovali do bezpečnosti, pomohly nám s tím i evropské země, je to naše největší priorita. I díky tomu si myslím, že se k nám turisté vrací – máme nejmodernější bezpečnostní techniku na letištích, ale i třeba v hotelech.
O zemích severní Afriky jako je Tunisko, Maroko nebo Egypt je známé, že hodně závisí na turismu, v Tunisku zahrnuje 16 % HDP. Je ministr pro cestovní ruch tím pádem zvláštní pozice?
V něčem určitě. Patnáct procent našeho státního rozpočtu jde v současnosti do protiteroristických opatření souvisejících právě s turismem. Před Arabským jarem tahle položka v rozpočtu vůbec nefigurovala. Jako ministr pro cestovní ruch hodně spolupracuji i s hotely, restauracemi, kabarety nebo diskotékami. Bezpečnosti se věnujeme na maximum.
Jste jediný ministr židovského původu v arabských státech. Vnímáte to jako něco speciálního?
Já jsem se narodil na Džerbě a konkrétně tam žijí židi s muslimy už několik set let. Vyrostl jsem tam, chodil s muslimy do školy, hrál s nimi fotbal. Pak jsem se přestěhoval do Francie a rozjel cestovní kancelář, z níž 70 % cest vedlo právě do Tuniska. V roce 2011 mi spousta mých přátel říkala, že Tunisko dopadne jako Libye. Jsem rád, že se to nestalo. Už v roce 2015 jsem měl možnost stát se členem vlády, ale tehdy jsem ještě měl na práci jiné věci. Předminulý rok už jsem ale nabídku premiéra přijal a podnikání jsem na nějakou dobu odložil, chtěl jsem Tunisku pomoct, když jsem měl příležitost.
Jaké byly reakce? Nevadilo někomu, že by měl ve vládě sedět žid?
Bohužel ano, když bylo v parlamentu hlasování o důvěře, zformovala se malá skupina poslanců, pro které bylo moje náboženství problém. Ale prošel jsem nakonec s docela přesvědčivou většinou. Myslím, že i to svědčí o pozitivních změnách.
Na inauguraci nového tuniského prezidenta přímo vedle sebe seděli přední křesťanští, židovští a muslimští duchovní. Znamená i jeho zvolení něco nového?
Jsem rád, že u nás hraje demokracie důležitou roli, výměna prezidenta ale podle mě neznamená žádný otřes. Zkrátka se nadále soustředíme na to, aby se v Tunisku žilo co nejlépe, na tom zvolení nového prezidenta nic nemění.
Myslíte si, že izraelsko-palestinský konflikt může jednou dojít ke smíru?
Možné to určitě je. My prosazujeme jednání, snahu o dohodu. Ale je jasné, že nakonec si budou muset podat ruce přímo Izraelci s Palestinci, my k tomu zvnějšku zas tolik nepomůžeme.
Tím pádem asi budete skeptický i k plánu prezidenta Trumpa na rozdělení izraelského území, je to tak?
Můj pohled je takový, že izraelsko-palestinský konflikt se odehrává mezi Izraelem a Palestinou a tam by měl být i vyřešen. Není podle mě dobře, když do toho zúčastněným stranám zasahuje někdo zvenčí.
Jak se teď žije židům v Tunisku?
U nás žije asi jen 3 500 židů, většina na Džerbě. Pracují většinou jako obchodníci, jsou to rodiny, které tam žijí dlouho. Otázka ale je, jestli tahle komunita bude dál existovat, spousta mladých lidí se totiž chce odstěhovat do Evropy a studovat tam.
Vy jste nakonec taky dlouho pracoval i studoval ve Francii. V Evropě se teď hodně mluví o nárůstu antisemitismu, spousta židů se vrací do Izraele. Jaký je váš pohled?
Jediná cesta, jak potlačit radikalismus a nesnášenlivost, kterým někteří židé v Evropě čelí každou sobotu, je důsledné prosazování práva. Nejen ve Francii, ale i v dalších zemích.
Co z vaší zkušenosti může židy a muslimy spojovat?
Jak jsem již říkal, pocházím z Džerby, která je známá jako tolerantní prostředí. Je tam jedna z nejstarších synagog na světě, žije tam navíc nejstarší původní židovská komunita po Jeruzalému. To je podle mě důkaz toho, že židé a muslimové můžou žít spokojeně vedle sebe a spolu. To, co je spojuje, je tolerance a dobrá vůle. Na Džerbě nikdo konflikty mezi židy a muslimy nevyvolává a také neřeší, protože tam spolu žijí bez problémů po staletí a nerozlišují jeden druhého podle toho, jakého je vyznání.
