Jednorožec na poušti či středověké BDSM. Třetí série Zaklínače je nudná proto, aby ji mladí Američané pochopili
Seriálový Zaklínač, jedna z vlajkových lodí Netflixu posledních let, představil třetí sérii – na konci června nejprve pět epizod a o měsíc později pak tři finální díly. Za předchozími dvěma svěžími sezonami třetí pokračování ovšem až na úplné výjimky značně pokulhává. To podtrhuje také mdlé loučení britského herce Henryho Cavilla s rolí ústřední postavy celého seriálu Geralta z Rivie.
Zatímco v prvních dvou přímočařejších sériích Zaklínače šlo hlavně o zabíjení příšer, ta třetí řeší mnohem více politiku a s ní spjaté intriky – ty se točí především okolo nových postav Phillipy a Dijkstry (ale nejen nich). Právě v této disciplíně ale seriál nijak neexceluje, naopak při často chaotickém pletichaření si fanoušci žánru fantasy patrně vzpomenou na Hru o trůny, se kterou je Zaklínač často srovnávaný. U světa z dílny konkurenční HBO a pera amerického autora George R. R. Martina je politika mezi jednotlivými rody především díky většímu počtu seriálových dílů zkrátka (zatím) mnohem propracovanější.
„Moje cesta Geralta z Rivie byla naplněna jak monstry, tak dobrodružstvími, bohužel ale své meče na čtvrtou sezónu odložím,“ vyťukal už na konci října minulého roku po neshodách s tvůrci seriálu Henry Cavillna svůj instagramový profil. Právě na výkonech britského herce v roli „Šedého vlka“ stály předchozí dvě série, v té poslední nicméně není hlavní protagonista tolik výrazný jako dříve – i kvůli tomu, že čtvrtinu série tráví zotavováním se v magickém lese Brokilonu.
Netflix s předstihem oznámil, že Geraltovy meče od Cavilla převezme do čtvrté naplánované série australský herec Liam Hemsworth. Ačkoliv se derniéra britského herce nekonala v nějak zvlášť velkolepém stylu, do historie žánru fantasy se i tak zapsal nesmazatelně.
Také výkon Ciri, kterou i ve třetí sérii ztvárnila mladá britská herečka Frey Allan, je jiný než dříve – podstatně temnější a osamělejší. To se ukazuje především v sedmé epizodě nazvané Z deště pod okap – během podstatné části tohoto dílu Ciri, která stále ještě plně neovládla svou obrovskou magickou moc, putuje Korathskou pouští, kde kromě jedné příšery potkává i jednorožce a má několik intenzivních vidin. Pozvolný úsek děje bohužel herečka nedokáže svým výkonem dostatečně vyplnit a tato pasáž je tak nepříjemně vláčná. Z dalších aktérů je odlišný rovněž bard Marigold v podání Joeyho Bateyho – dříve možná ta úplně nejzábavnější postava je výrazně serióznější.
A pochopí to Američané?
Celou sérií se ovšem táhne ještě jiný nešvar, když většina dílů svou lineárností připomíná počítačovou hru (počítačová hra mimo jiné ještě více proslavila původní knižní předlohu polského spisovatele Andreje Sapkowského) – nejednou scény působí jako plnění úkolů v RPG hrách, kdy hluchá místa střídají rychlé zvraty.
Koneckonců koproducent seriálu Tomasz Bagiński se pro web polského deníku Gazeta Wyborcza nechal slyšet, že předlohu Zaklínače nakonec do třetí série zjednodušili kvůli mladému americkému publiku – mladí diváci z USA zvyklí ze sociálních sítí přeskakovat z jednoho videa na druhé by se prý v komplikovaném ději ztráceli.
Přesto se scenáristům podařilo zajímavě vystavět dva díly – nejprve pátou epizodu s názvem Umění klamu, v níž je dění ze zásadního bálu vyprávěné prostřednictvím několika osob z různých časových rovin (v čemž se ovšem mladí Američané mohli poměrně jednoduše ztratit). V další šesté epizodě se pak odehraje velkolepá bitva na ostrově Thaneddu o čarodějnickou školu Arethusu.
Nicméně někteří z fanoušků naopak kvitují fakt, že třetí série Zaklínače mnohem více oproti předchozím sériím následuje knižní předlohu zmiňovaného spisovatele Andreje Sapkowského.
Samostatnou kapitolu tvoří vyobrazené sexuální scény – tvůrci Zaklínače jako kdyby chtěli trumfnout Rod draka (spin-off sérii Hry o trůny z minulého podzimu), kde byly erotické scény vykreslovány s maximální mírou syrovosti. Zaklínač ve třetí sérii možná až na sílu představuje několik prvků: nebinární postavu, dále vykresluje fantasy středověké BDSM praktiky a u zmiňovaného Marigolda, kterého v prvních dvou sériích zajímaly pouze ženské postavy, zjišťujeme minimálně bisexuální orientaci – avšak hlavně aby všechno výše popsané působilo možná co nejkřiklavěji.
Ačkoliv část děje působí často dosti zmateně a některé ze scén až lacině natočené, seriál se může opřít o vizuálně nápadité bojové scény – na nich si jako už tradičně dali tvůrci záležet. Boje, kdy většinou prakticky sám Geralt pobije v průměru dvacetinásobnou přesilu, jsou zachycovány řadou kamer, což je na finálním střihu znát. Zároveň si ale lze několikrát všimnout, jak protivnici padají k zemi, zatímco Henry Cavill seká mečem pouze do prázdna... Dobře funguje rovněž hudba – konkrétně písně od Marigolda, kterému dělá tentokrát velkou konkurenci přímo středověká kapela.
Třetí sérii Zaklínače většina diváků ve svých hodnoceních rozcupovala. Svou frustraci vyjádřili na webu Rotten Tomatoes extrémně nízkým průměrným hodnocením čítajícím 22 procent – první série si od světového publika na tomto globálním hodnoticím serveru vysloužila 89 procent, ta druhá pak 56. U filmových profesionálních kritiků každopádně posledních osm epizod nijak výrazně nepohořelo.
Zachrání si seriál reputaci příští rok, na kdy je v hlavní roli s Liamem Hemsworthem naplánováno uvedení čtvrté série?
