Ztrápená Sigourney Weaver zachraňuje ženy a zároveň ničí životy svých blízkých v australském melodramatu
Tak schválně, kolik si na první dobrou vybavíte australských seriálů z poslední doby? Skippy, Co přináší řeka, McLeodovy dcery, Záchranáři a jiné poklady pro pamětníky se nepočítají! Já vlastně jen thriller Na jezeře (Top of the Lake) Jane Campionové a spol. a loňského mysteriózního Turistu s Jamiem Dornanem. A teď si budu pamatovat také Ztracené květiny Alice Hartové, které se objevily na Amazon Prime.
Devítiletá holčička Alice (Alyla Browneová) žije s rodiči uprostřed luk, polí a romantických rozeklaných hor střední Austrálie na farmě, kde se dějí strašné věci. Pak to všechno shoří a ona se nezabydlí u sympatické knihovnice Sally, ale u své babičky z otcovy strany June (Sigourney Weaverová), o jejíž existenci do tragédie vůbec netušila. Špičatá, nepřístupná, chladná žena vede rozlehlou květinovou farmu Thornfield, která je zároveň azylovým domem pro týrané ženy – a stane se domovem pro těžce traumatizovanou holčičku.
Dylan není vždycky sympoš z BH 902 10
Ta po sentimentálním startu ve čtvrtém ze sedmi hodinových dílů, pojmenovaných po pro nás exotických australských květinách, rozkvete ve čtyřiadvacetiletou rozháranou ženu (dospělou Alici hraje Alycia Debnamová-Careyová), kterou bábiny manipulace a zrady naštvou do takové míry, že uteče a zkusí začít žít znova, tentokrát šťastně a spokojeně, v bohem zapomenutém pouštním městečku u přírodní rezervace. Tam se novopečená strážkyně parku zamiluje, a to hned dvakrát – a co myslíte, dá holčička se zkušeností s brutálním domácím násilím, které kamarádky z Thornfieldu denně vyprávějí o svém utrpení s muži, přednost hodnému klukovi Mossovi, nebo bad boyovi Dylanovi? Tak to vidíte.
Zní vám to romanticky, snad až sladkobolně? V pořádku. Pokud jste četli knižní předlohu, stejnojmenný román Holly Ringlandové (před čtyřmi lety jej česky vydala Jota), víte navíc, že na Junině farmě se k vyjádření pocitů používá květomluva, již v našich končinách využívali naposledy obrozenci (a po nich pár zamilovaných snílků): dej poučenému kytici, v níž jeden květ vyjadřuje smutek, další zradu a jiný čekání, a obejdeš se beze slov. Obyvatelky farmy si říkají Květiny, žijí ve zvláštních mýtech a ilustrují různé možnosti trýznění a diskriminace: Junině družce Twig kdysi odebrali malé děti, prý jen kvůli její chudobě, domorodému původu a lžím bílého muže, a ona netuší, kde skončily, zatímco Candy prý našli jako miminko u řeky. Muži, s nimiž se ve Ztracených květinách Alice Hartové setkáte, jsou buď sadističtí, temní predátoři, nebo čestní prima mládenci, kteří ovšem musejí z kola ven.
Melodrama pro ženy s pohnutým osudem
Seriál režíroval australský filmový a seriálový matador Glendyn Ivin a zvládl to skvěle – dílo má atmosféru, herci jsou unisono výborní a jejich postavy dostatečně zajímavé, tajemství jsou odhalována zvolna. Až v převratné poslední epizodě se spletou všechny dramatické linky a výsledný uzlíček neštěstí nenechá jedno oko suché.
Tomu ostatně napomůže ambientní filmová hudba polské klavíristky a skladatelky Hanii Rani, kterou jsme letos viděli na Colours of Ostrava. Pokud máte náladu na metafory, místy snad až kýčovitě krásné záběry australské přírody a dokážete sledovat utrpení žen a dětí, tohle je přesně váš šálek květinového čaje.
