Velká, malá, městská, venkovská, i jednotřídka. Seriál ČT ukazuje, že dobrou školu udělat jde
Až dojemně malá, ale výborně fungující a kvalitní malotřídka v Popelíně, nenuceně vtipná waldorfská škola v Brně. Taky osmiletý gympl v Praze, kde se často učí v přírodě, nebo základka v Trmicích, která se dlouhodobě brání, aby byla školou segregovanou… To, jak moderně mohou i bez oficiální reformy školství fungovat „obyčejné“ české základky, ukazuje optimistický dokumentární seriál ČT Jak se dělá dobrá škola, o kterém je dnešní videopořad SEROŠ X.
Seriál vznikl podle scénáře Tomáše Feřteka, odborníka na vzdělávání a scenáristy, který říká, že se počet veřejných škol, které výrazně proměnily a proměňují podobu výuky, zvýšil za poslední dekádu z desítek na několik set. Situace se podle něj mění především díky dobrým a inovativním ředitelům, kteří v seriálu hojně vystupují v rozhovorech.
Kladem seriálu je, že složení škol je hodně pestré: velká, malá, městská, venkovská, jednotřídka, waldorfská, Montessori, z kdysi vyloučené lokality. Seriál se přitom vyhýbá okrajovým extrémům a i tak ukazuje, že na reformu českého vzdělávání nemusíme čekat, že už dávno probíhá jaksi zezdola. Úplně idylickým případem je třeba malotřídka v Popelíně, která učí děti ve dvou tříletích a která se vyznačuje až domáckým, přátelským přístupem, týmovým duchem a zároveň dobrými výsledky. Všech deset škol je ale v praxi už třeba 15 nebo i 30 let, takže už měly šanci jasně prokázat svou životaschopnost a také už mají třeba generaci absolventů.
Seriálem provází moderátor, herec, autor, režisér a sám vysokoškolský pedagog, který dvacet let učil na DAMU, Jiří Havelka, ale má v každém dílu k ruce dva dětské průvodce, kterých se poměrně jednoduše ptá, co si o své škole myslí, a oni jsou v různé míře schopní mu školu a její klady představit.
V jednotlivých dílech často mluví i absolventi dotyčných škol, kteří dnes s odstupem vzpomínají, co jim dobrá základka dala – a zajímavou linkou jsou i rozhovory s učiteli a s rodiči.
Seriál, který nám nechává nahlédnout do vnitřního organismu vybraných škol, dokazuje, že společné rysy u nich najít rozhodně jde, byť je každá jiná: klade se důraz na dobrou atmosféru, rovné vztahy a individuální přístup. Dětem je v těch školách v rámci možností ponecháváno samostatné rozhodování, často se spojují vyučovací hodiny do delších časových celků, třeba aspoň hodinu a půl. Propojují se některé předměty do jednoho celku, třeba zeměpis s dějepisem. A dobře funguje i vytváření skupin různého věku, protože děti se nejvíc naučí jedno od druhého.
Seriál Jak se dělá dobrá škola není ani režijně, ani obrazově příliš bombastický, jeho grafika dělící každý díl na části je staromódní, je to celé spíš edukativní záležitost, která ve většině rodičů vyvolá pocit smutku, že podobnou školu ve svém okolí nemají, nicméně velice dobře ukazuje, jak mohou nebo by měly vypadat školy v budoucnosti. Na jednotlivé díly se můžete podívat každou středu večer na ČT 2 a v repríze pak na ČT 1 v pátek odpoledne. Všechny odvysílané díly najdete na i-Vysílání.
