Rozhovor s ruským komentátorem Troickým o kremelských zabijácích a případné válce

Artěmiji, vím, že obstojně mluvíte česky a že jste vyrůstal v Praze, kde vaši rodiče v 80. letech pracovali jako novináři. Ale s češtinou vás trápit nebudu. Samotná povaha zločinu vyvolává u nás poněkud nevěřícné reakce: je vůbec možné, že by struktura ruské rozvědky zahrnovala zvláštní útvar pro špinavou práci, třeba pro provádění teroristických akcí ve světě, složený z profesionálních zabijáků se státním krytím?

Že takový útvar skutečně existuje, i když jeho kódové označení se v Rusku veřejně nepoužívá, o tom není sebemenší pochybnost. Příliš mnoho dokonaných a nedokonaných vražd připadá na konto těchto důstojníků vojenské rozvědky, než aby o tom někdo mohl pochybovat. O dlouhé řadě útoků namířených proti odpůrcům Putinova režimu ví celý svět. Mám na mysli atentáty pomocí bojových látek typu novičok nebo polonium proti Litviněnkovi, Skripalům nebo nedávno proti Navalnému. Méně se ví o mnohem delší řadě obětí mezi čečenskými emigranty, jejichž jména by vydala na dlouhý seznam. Poslední nájemný vrah byl před pár měsíci odsouzen v Berlíně. Že některé útoky selhaly a oběti přežily, dokazuje jen to, že Putinovo autoritářství není v jednotlivostech zdaleka tak efektivní, jak by jeden mohl usoudit z Putinovy sebechvály: „Kdybychom chtěli zabít, tak zabijeme.“ Putinův režim má spoustu slabin a mezi nimi je zvlášť nápadná ledabylost speciálních služeb. Bylo by dětinské domnívat se, že fámy o všudypřítomnosti ruských rozvědčíků jsou projevem čisté rusofobie. Řekl bych dokonce, že zasahování ruského státu mimo jeho území je hrubě podceňováno.

Jedna z pracovních verzí výbuchů muničních skladů ve Vrběticích je, že záškodníci chtěli zabránit velkým dodávkám zbraňových systémů do oblastí vojenských konfliktů – buďto do Sýrie, nebo na Ukrajinu pro boj se separatisty. Je to věrohodný scénář?

Je na české kontrarozvědce dodat nám zevrubnější popis důvodů, kvůli nimž byla diverze uskutečněna. Není to nic svého druhu ojedinělého: Ruská federace běžně podniká záškodnické akty v cizině, i když ty mohou často končit nezdarem jako všechno, čeho se Kreml dotkne. Známé jsou podvody nebo dezinformační operace kolem chemických zbraní v Sýrii, ale v tomto případě se mi zdá, že by se spíše mohlo jednat o Ukrajinu, kde před sedmi lety zrovna probíhala operace obsazení Krymu a záborů Doněcké a Luhanské oblasti.

Připadá mi, že se základní vyšetřovací verzí stává tzv. bulharská stopa. Bulharský obchodník Gebrev, který si pronajímal skladovací prostory ve Vrběticích, zrovna hodlal vypravit velkou dodávku zbraní na Ukrajinu a ruská rozvědka mu do toho ­hodila vidle.

Nemohu nic jednoznačně tvrdit, ale není bez zajímavosti, že zrovna onen zbrojař Emilian Gebrev se záhy po vrbětických výbuších stal terčem útoku velmi podobného tomu proti Skripalovi. I tam byl na otravu zřejmě použit novičok, i tam atentát provedla skupina důstojníků GRU. Gebrev útok přežil, což na efektivitu kremelských zabijáků vrhá stín nespolehlivosti. Tak jako v případě Skripala známky těžké otravy jevil také Gebrevův syn a další blízcí příbuzní. Světe, div se, ve stejné době se v Gebrevově okolí pohybovaly známé firmy: Petrov, Boširov a jiní figuranti zpravodajského podsvětí. V roce 2020 bulharské vyšetřovací orgány „oživily“ starý případ a doufejme, že smyčka kolem těchto zločineckých nádeníků se definitivně stáhne.