Agrolobby ve volební kampani. Prudké zdražování potravin a sociální napětí jako nástroj politického boje

Ceny potravin a nealkoholických nápojů stouply v květnu meziročně o 15 procent, což sice nenaplňuje katastrofické scénáře bídy a zmaru šířené opozicí a lobby velkých zemědělských a potravinářských podniků, avšak u některých komodit (mouka, mléko, máslo, drůbež, vejce, jedlé oleje) vyrostly ceny ještě víc.

Zdražování způsobuje panika na světových trzích vyvolaná válkou na Ukrajině a rostoucí ceny vstupů pro zemědělce a zpracovatele, nikoli nedostatek potravin. Jejich ceny na světových trzích v posledních dvou měsících v řadě případů dokonce klesají. Cenovou hladinu však ovlivňuje i chování některých velkozemědělců, kteří současnou situaci využívají, prodávají staré zásoby za nové ceny a krizi cíleně nafukují.

Apokalyptické věštby chleba za 200 korun a másla za stovku šířené průmyslovou agrolobby se ale zatím nenaplňují. To však neznamená, že zájmové skupiny ovládané agrobarony nebijí na poplach, jelikož jsou ohroženy jejich dosavadní výsadní pozice.

Druhá demonstrace

„Bude hlad“, „My nejsme agrobaroni“, „Chceme rovné podmínky“ – tak zněla skandovaná hesla demonstrantů, kteří přijeli 8. června do Prahy projevit svoji nespokojenost. Nesouhlasí se změnou vládní politiky, jež oproti minulosti mírně vychýlila zemědělskou podporu k malým farmám, jak je v Evropě zvykem.

Účastníci protestu organizovaného Agrární komorou a Zemědělským svazem zaplnili palác Lucerna, kde tvrdě zkritizovali vládu. Poté se dva tisíce lidí vydaly na pochod k Úřadu vlády. Domů se rozjeli s tím, že pokud je Fialův kabinet nevyslyší, budou v protestech pokračovat.

V médiích u toho vzniká mylný dojem, že demonstranti pochodující hlavním městem a blokující už tak komplikovanou pražskou dopravu vystupují za všechny zemědělce. Od této nátlakové aktivity, přičemž podobná proběhla už v lednu, se ale distancovala Asociace soukromého zemědělství, zastupující tisíce českých sedláků.