Ruská duše je perverzní, říká český podnikatel na Ukrajině

Čekal jste ruskou ­invazi?

Vůbec! Očekával jsem různé formy ekonomického vydírání, ale pořád jsem si říkal, že takovou chybu Putin udělat nemůže. Jenže loni 24. února ve čtyři ráno mi volal kolega – byl zrovna v Charkově. Že na obchvatu města jezdí tanky, nad hlavou jim létají stíhačky… a že se balí a jedou pryč. My jsme se během dvou hodin rozhodli vyplatit mzdy na měsíc dopředu a dát našim firmám k dispozici 12 mi­liónů dolarů, aby přežily první nápor. A že každý, kdo dobrovolně narukuje do armády, má u nás zaručené pracovní místo a poběží mu plat. Doufali jsme, že za dva měsíce bude po všem, že Ukrajinci Rusy vyženou.

Jako první jste v českém veřejném prostoru začal mluvit o tom, že humanitární pomoc nestačí, že důležité je posílat zbraně…

Hned v pátek 25. února ráno jsem se setkal s dnešním vládním poradcem pro národní bezpečnost Tomášem Pojarem a on nám řekl: „Nedávejte dohromady nic nového. Ministerstvo obrany právě založilo účet pro velvyslanectví Ukrajiny v Praze. Všechny finanční prostředky směrujte tam.“ Ukrajinci dobře vědí, co potřebují. A Česko celý rok války patří k zemím, jež Ukrajincům nejvíc pomáhají. Výborné je, že to, co se vybere na pomoc ukrajinské armádě, je okamžitě používáno, ne jako v případě některých nadací, které nasbírané prostředky uvolňují postupně.

Měl jste za to, že Ukrajina dokáže okupanty vyhnat za pár měsíců. Proč se to nepodařilo?

Dopadlo to zatím někde mezi. Ukrajina dokázala ruská vojska vyhnat z Kyjevské i Charkovské oblasti a nakonec i z Chersonu. Zůstává v tom nešťastný východ a jih země. Úspěch je a bude přímo úměrný vojenské podpoře, jíž se Ukrajině dostane. Ti chlapi na frontě měli často k dispozici jen nejobyčejnější minomety, s nimi se proti lépe vyzbrojené armádě těžko bojuje. Tam, kde Západ pomohl, se dostavily výsledky.

Kolik procent vámi obhospodařované půdy bylo přímo ovlivněno ruskou agresí?