Kluci, co nemají holky. Proč mladí muži na Západě nenávidí ženy?
Tímto sdělením uvedl před dvěma lety respektovaný americký novinář a publicista Michael Smerconish svůj pravidelný sobotní pořad na stanici CNN. V éře informační přesycenosti je běžné, že média jakýkoliv problém, ať už skutečný, či domnělý, zdůrazňují a přežvykují až do zemdlení. Smerconish se však zmíněním nezájmu mladých mužů o vztahy zjevně dotkl citlivého civilizačního nervu. Toto téma v červnu v Reflexu rozebral Kryštof Pavelka, jeho článek nyní odemykáme pro všechny čtenáře.
Už mě to nebaví
Video se segmentem jeho pořadu, věnovaného epidemii osamělosti mezi mladými Američany, nasbíralo na portálu YouTube přes tři milióny zhlédnutí, což je na poměry zpravodajského obsahu obrovské číslo. Ještě zajímavější jsou desítky tisíc komentářů pod videem. Komentářová sekce připomíná zpovědnici či terapeutickou sešlost pod širým digitálním nebem, kde se tisíce a tisíce mužů veřejně vyznávají ze svých strachů a frustrací. Leitmotivem většiny komentářů je rezignace.
„Randit je teď pro chlapy stejné, jako kdyby museli platit za pracovní pohovor,“ tvrdí nejlajkovanější komentář. Palec nahoru mu udělilo dvanáct tisíc uživatelů. „Randění jsem vzdal. Už mě unavilo cítit se jako kombinace bankomatu a terapeuta,“ líčí další muž. „Když o tom reportuje už i CNN, musí být problém fakt vážný,“ přisazuje si ironicky třetí. A tak dále, komentář za komentářem, tisíce vět, kombinace smutku, vzteku, černého humoru, nebývale osobních zpovědí i více či méně skrývané misogynie. Skutečně se s chlapy napříč vyspělým světem něco děje? A začínají nenávidět ženy?
Všechno jako dřív?
Data mluví jasně. Ve všech vyspělých státech Západu postupně klesá porodnost, snižuje se i počet uzavřených manželství, do nichž navíc partneři vstupují ve stále vyšším věku. Věk prvního pohlavního styku se napříč euroatlantickým prostorem mírně snížil vlivem sexuální revoluce 60. let, od té doby se drží přibližně na stejné úrovni, případně se mírně zvedá. Ženy mají první sex v průměru asi o rok dříve než muži. Například ve Spojených státech uvádí výzkum Národních institutů zdraví (NHI) průměrný věk prvního pohlavního styku mladých Američanů kolem sedmnácti let a toto číslo se příliš nezměnilo od 90. let. Podobná situace je v Česku: tuzemský Národní ústav duševního zdraví (NÚDZ) prezentoval minulý měsíc data z obsáhlého výzkumu CZECHSEX, zaměřeného na sexuální chování Čechů a Češek. Obyvatelé ČR podle výzkumu zahajují sexuální život průměrně v sedmnácti (ženy), respektive v osmnácti letech (muži).
Ani v České republice se tento údaj příliš nezměnil od posledního plošného šetření, které státní instituce prováděly v roce 2013. Velmi podobná data přinášejí výzkumníci ze všech států EU. Na první pohled se tedy zdá, že sexuální chování mladých lidí napříč Západem je už roky stabilní. Realita je však jiná. Nezměnil se ani tak postoj k sexu jako takovému, jako spíše k jeho pravidelnému provozování, a především k navazování milostných vztahů. A tato změna se naprosto disproporčně týká mladých mužů.
Je nám fajn
Z průzkumu provedeného v roce 2019 Národním centrem pro výzkum veřejného mínění při Chicagské univerzitě vyplynulo, že třicet procent amerických mužů mezi osmnácti a dvaceti devíti lety věku během uplynulého roku nemělo ani jednou sex. Další průzkumy, provedené například univerzitou v Indianě, data chicagských výzkumníků potvrdily. Čerstvý tuzemský průzkum CZECHSEX americké trendy potvrzuje i v českém prostředí: 54,4 % mladých českých mužů mezi osmnácti a pětadvaceti nemělo nikdy sex. Garant projektu CZECHSEX, profesor Martin Weiss, v tiskové zprávě uvádí: „Na první pohled se zdá, že od posledního celonárodního průzkumu sexuálního chování došlo ve frekvenci sexuálních aktivit k poklesu.“
Skutečně významným ukazatelem, že na poli vztahů dochází k tiché revoluci, je ale fakt, že stále větší procento mladých dospělých mužů nejen že nevnímá život v single celibátu jako problém, ale dokonce jim tento stav vyhovuje. Stručně řečeno, víc a víc kluků je programově bez holek a je jim tak fajn. Nebo si to minimálně myslí. Fenomén čím dál větší části mužské populace, jež se rozhodla prostě kašlat na jakýkoliv druh romantických vztahů, včetně rychlovek na jednu noc, se intenzívně propisuje do společenského života i politiky a leckdy to není pěkná podívaná. Přirozeným prostředím kluků, co nemají holky, je internet.
Patriarchální obludy
Naprostá většina moderních subkultur má nějaký otisk v digitálním prostředí a mnoho jich přímo vzniká on-line. To je případ takzvané manosféry, nepřehledné, ideově tekuté sítě, tvořené obrovským množstvím blogů, youtubových a tiktokových kanálů, twitterových účtů a dedikovaných diskusních fór. Manosféra má tolik rozdílných podskupin, že je obtížné ji jednoduše definovat, ale nejobecněji řečeno se jedná o on-line prostor, tvořený muži (a výjimečně ženami) pro muže, v jehož rámci se konzumenti i tvůrci navzájem ujišťují o klíčových dogmatech: Moderní západní společnost je vůči mužům naladěna nepřátelsky, veškeré tradiční mužské role, jako je otcovství, zabezpečení rodiny, pozice přirozené autority a další, jsou cíleně a systematicky likvidovány feminismem, politickou korektností a woke ideologiemi, které zcela ovládly veřejný i soukromý sektor. Manosféra líčí muže jako oběti systému, jenž je nastaven tak, že muži musí pouze útrpně přijímat pro ně naprosto neférový status quo. A pokud se proti poměrům dovolí ozvat, nebo se dokonce začnou aktivně bránit, jsou v lepším případě označeni za patriarchální obludy, v tom horším za fašisty. Následují očerňující kampaně, vyhazovy z práce, společenská ostrakizace… V rámci manosféry existuje řada směrů orientovaných na rozdílnou demografii.
Spolkni červenou pilulku
Najdeme zde hnutí MGTOW, tedy Men Going Their Own Way (Muži na vlastní cestě), k němuž se hlásí spíše chlápci mladšího středního věku, kteří už mají na poli vztahů něco odžito. Vyznavači MGTOW nevidí důvod, proč zakládat rodiny se ženami, jež „tě stejně po pár letech opustí a vezmou s sebou děti i půlku majetku, na který jsi dřel, zatímco ona si válela šunky doma“, jak uvádí komentář na jednom z mnoha MGTOW subredditů, tedy diskusních prostorů digitální platformy Reddit.
Ideální „muž na své vlastní cestě“ je zde líčen jako úspěšný maník, orientovaný na seberozvoj, kariéru a budování silných mezimužských vazeb, který si své sexuální pudy nárazově odbývá prostřednictvím striktně nezávazných jednorázovek, případně vyhledává služby profesionálek. Jaksi akcelerovanou a agresívnější verzí MGTOW jsou takzvaní redpillers. Ti název svého kmene odvozují od červené pilulky, pro jejíž pozření se musí rozhodnout Neo, hrdina filmové sci-fi tetralogie Matrix. Neo v Matrixu po konzumaci červené pilulky „prohlédne oponu lží“ a postupně přijímá fakt, že realita je zcela jiná, než čemu dosud věřil.
Guru Andrew
Redpillers usilují o podobné zasvěcení. Pravý probuzený redpiller má usilovat o shození společenského jha, jež prý muže mentálně vykastrovalo. Cílem každého adepta kultu červené pilulky je přerod v nelítostného alfa samce, který si jde tvrdě za svým, pohrdá směšnými citečky, klátí vše, co mu přijde pod ruku, a když je hotov, nechává za sebou v dýmu doutníků a výfukových plynů zástupy hořekujících samiček. Tato životní filozofie pochopitelně nejvíc oslovuje nejisté mladíky, kteří sice nemají ani ty doutníky a rychlé káry vonící benzínem, a už vůbec ne zmíněné samičky, ale náramně po tom všem touží. Proto se aspoň zhlédnou v internetových prorocích, ztělesňujících tento životní styl.
Globálním svatým redpillerů je bývalý britsko-americký profesionální zápasník Andrew Tate, do nedávna influencerská superhvězda s milióny odběratelů a stovkami tisíc platících zákazníků. Dnes je Tate především zločinec obviněný v Rumunsku a ve Velké Británii z obchodu s bílým masem, ze znásilnění a z fyzických útoků na ženy. Pro obrovské množství fanoušků, vesměs adolescentních či čerstvě dospělých mužů, zůstává Tate přesto (nebo možná právě proto) ikonou, paladinem svaté chlapské války proti feminizovanému světu.
Teror bez slečen
Každé hnutí má své extremisty. Ekvivalentem Islámského státu v rámci manosféry jsou incelové, tedy mladí muži, kteří žijí v „nedobrovolném celibátu“. Na rozdíl od zklamaných fotříků z MGTOW či hysterických, ale poněkud komických redpillerů neváhají incelové svou frustraci vůči systému, jenž je podle nich zákeřně připravil o ženy, které jim v jejich představách automaticky „náleží“, ventilovat těmi nejbrutálnějšími způsoby. Jen v Severní Americe zemřely během teroristických útoků posledních let, spojených s komunitou incelů, desítky lidí.
Scénář útoků je vždy stejný a nápadně připomíná akce islamistů: mladý muž, obvykle bez přátel a samozřejmě bez partnerky, se radikalizuje na internetu a dospěje k přesvědčení, že jediný způsob, jak svou bolest utišit, je doslova podělit se o ni se zbytkem světa. Šest zastřelených v anglickém Plymouthu v srpnu 2021. Jedenáct v německém Hanau v únoru 2020. Opět jedenáct mrtvých v Torontu, tehdy útočník nestřílel, ale najel dodávkou do lidí na ulici. A to zdaleka není konec.
Trump a postfašismus
Ve všech případech šlo o muže, kteří se na internetu pohybovali na incelských diskusních fórech. Všichni po sobě nechali ideové traktáty, v nichž svou sexuální frustraci spojovali s celkovým stavem politiky a společnosti. Nejen incelové, ale celá manosféra je totiž extrémně náchylná k přebírání a šíření radikálních, antisystémových nebo vyloženě apokalyptických narativů.
Americká manosféra přirozeně gravituje k politickému táboru trumpovských extremistů, v Evropě pro změnu osamělí mladí muži nacházejí útěchu v náruči národovců a postfašistů. Stručně řečeno, ačkoliv stále víc mladých mužů napříč Západem sebevědomě vytrubuje do světa, že se v pohodě obejdou bez slečen, jejich duševnímu zdraví to zjevně neprospívá. Navíc se nejedná pouze o problém zhýčkaného euroatlantického prostoru. Naopak, situace je ještě horší v asijských zemích.
Krutý vtip
Jižní Korea, ekonomický tygr regionu, domov globálních značek Samsung, Daewoo či Hyundai, čelí demografické katastrofě. Země má nejnižší míru porodnosti na světě, a přitom obrovský převis mladých kluků zatížených extrémními nároky na společenský úspěch, kteří už dopředu počítají s tím, že si nikdy nenajdou stálou partnerku. Obdobný kotel mužské frustrace bublá i v Japonsku.
Specifická situace je v lidové Číně, kde se kvůli léta praktikované politice jednoho dítěte dlouho rodilo nepoměrně víc chlapců než dívek. Teď už jsou dospělí a jsou jich milióny. Patrně jim nezbude nic jiného než se oženit s armádou. Pekingskému režimu, jenž se stále zřetelněji chystá v klíčové indopacifické oblasti vojensky vyzvat dosavadního hegemona, tedy Spojené státy, to hraje do karet. Válka o Tchaj-wan a později o celé Tichomoří si vyžádá obrovské oběti na čínské straně, ať už konflikt dopadne jakkoli. Postradatelné pluky čínských kluků, co nemají holky, tak mohou ve střetu hrát důležitou úlohu, protože diktatuře je jedno, kolik vlastních lidí obětuje, jen když to přinese kýžené výsledky.
Epidemii osamělosti mladých mužů tak lze označit za další z velkých výzev, jimž bude svobodný svět čelit zevnitř i zvenčí. I právě proto platí a navždy bude platit jedna věta z románu Jamese Clavella Král Krysa: „Bez žen jsou muži jen krutý vtip.“
