Vydat se na nevyzpytatelnou rozvodněnou řeku je strašlivý hazard se životem, říká vodní záchranář

Kolik lidí v Česku ročně utone?

Kolem sto osmdesáti až dvou set. Na začátku tisíciletí jich bylo zhruba dvě stě osmdesát. A to hovoříme pouze o lidech, kteří se utopili v Česku. V této statistice totiž nejsou započteni ti, kteří se nevrátili z dovolené u moře nebo přišli o život při sjíždění divokých řek v zahraničí. Nedělám si ­iluze o tom, že by se Češi v zahraničí chovali zodpovědněji než doma, ačkoli z mořských vln mají přece jen trochu větší respekt než z jihočeského rybníka nebo Vltavy.

Téměř dvě stě utonulých není málo. Při dopravních nehodách loni zemřelo 455 osob.

U dětí je utonutí druhá nejčastější příčina úmrtí způsobená úrazem. U dospělých se jedná o ­čtvrtou nejčastější příčinu. ­Podle údajů Eurostatu má Česká republika 1,5 utonulého na 100 tisíc obyvatel. Hůř v Evropě dopadlo už jen Pobaltí, Rumunsko, Slovensko a Řecko.

Tak v Rumunsku a Řecku je moře…

Španělsko je také přímořský stát a je na tom daleko lépe než my – 0,9 utonulého na sto tisíc obyvatel. V Portugalsku je to 0,7 a v Itálii 0,5 na sto tisíc obyvatel. A to se bavíme o oblíbených prázdninových destinacích, vyhledávaných mimo jiné kvůli koupání v moři. V Rakousku a Německu, tedy v zemích, s nimiž bychom se mohli a měli poměřovat, je situace také mnohem lepší než u nás. Vyjádřeno v číslech – 0,6 utonulého na sto tisíc obyvatel.

Čím to je, že je na tom Česká ­republika v porovnání s vyspě­lými zeměmi tak bídně?

Důvodů je víc. Zjednodušeně řečeno – přeceňujeme síly, vodní živel podceňujeme, neřešíme vlastní bezpečnost a konejšíme se představou, že nám se přece nemůže nic stát. Plno lidí se u vody a ve vodě chová zodpovědně. Těch, kteří nesmyslně riskují, ale bohužel není vůbec málo. Všechno je pro ně legrace – dokud nedojde k tonutí nebo k úrazu po skoku do vody s následným poraněním páteře. Pak už ale moc času na přehodnocení priorit nezbývá…