Nacistická hesla AfD i řecké uniformy. V Evropě už se nehajluje, ale krajní pravice roste

Zatímco za Atlantikem se mluví o tom, jak se tyto názory posouvají od okrajových politických skupinek směrem dovnitř do hlavní pravicové Republikánské strany, na starém kontinentu krajní pravice dlouhodobě funguje v podobě samostatně zakládaných politických stran, které jsou postaveny na silně nacionalistických, protipřistěhovaleckých a v poslední době i často na výrazně protiislámských tématech. Evropské krajně pravicové strany navíc často odmítají současnou podobu evropské integrace a chtějí rozbít nebo úplně zásadně reformovat Evropskou unii a většinou i NATO. To vše strany napravo od hlavního politického proudu ­doplňují různými recepty na „vylepšení“ tradiční evropské demokracie, většinou v podobě prosazování různých prvků přímé demokracie.

Naopak otevřené odkazy k nacistické či fašistické ideologii dnes v Evropě najdeme u parlamentních stran jen minimálně a jejich výjimečné případy se většinou omezují na země, které ve druhé světové válce stály na straně Osy a existují v nich v tomto směru nějaké nostalgické proudy. I proto je například hajlování mezi politiky relativně úspěšných krajně pravicových stran naprosto výjimečné. Určité excesy se vyskytují v Itálii a pak už jen v některých případech u specifické skupiny „uniformovaných“, krajně pravicových stran, které tvoří nejextrémnější podobu volebně úspěšné krajní pravice v Evropě.

Uniformovaný úsvit

Symbolem této „nejdivočejší“ skupiny na evropské krajní pravici může být řecká strana Zlatý úsvit, která se propracovala do parlamentu po řecké finanční krizi se symbolem připomínajícím hákový kříž a politikou plnou násilí, vyhrožování politickým oponentům a otevřené adorace někdejší krajně pravicové řecké diktatury. Vůdci strany byli i kvůli pouličním útokům černě oděných členů strany na migranty či zástupce krajní levice souzeni, stranu soud rozpustil. Dnes se na řecké politické scéně pohybují už jen její miniaturní pohrobci, ale do řeckého parla­mentu se nadále dostávají umír­něnější kopie.

Do skupiny těchto nejextrémnějších stran, které přes svou radikálnost dosáhly až na parlamentní křesla, je možné zařadit i slovenskou Lidovou stranu Naše Slovensko, známější podle jejich šéfa jako kotlebovci. Také Marian Kotleba byl ostatně odsouzen za to, že jako banskobystrický hejtman veřejně vypsal šek odpovídající nacistické numerologii, a navíc i členové jeho strany nosili náznaky uniforem.

K této skupině by mohla patřit i dnes již marginalizovaná Národně demokratická strana Německa (NPD), jež byla po zákazu „obnovena“ jako Dělnická strana sociální spravedlnosti (DSSS).

Dvojsmysly a migranti

Všechny ostatní relevantní krajně pravicové strany v Evropě, které mají nějaký voličský „výtlak“, jakoukoli souvislost s totalitními či autoritářskými stranami minulosti odmítají. Existuje ovšem jejich „tvrdší“ verze, jejichž politici si minimálně dokážou pohrávat s různými výrazy či slogany, které používaly předcházející nedemokratické režimy. Lídr Svobodné strany Rakouska (FPÖ) Herbet ­Kickl, jenž dokázal u našich jižních sousedů loni svou stranu dovést k historickému prvnímu místu v parlamentních volbách, o sobě mluví jako o budoucím „lidovém kancléři“ (německy Volkskanzler), což je výraz, kterým nacisté označovali Adolfa Hitlera, když se dostal k moci.

Podobně nejvlivnější politik Alternativy pro Německo (AfD) a šéf její durynské zemské organizace Björn Höcke už platil pokutu za to, že na akcích strany nechává skandovat heslo Všechno pro Německo (Alles für Deutschland), což zní nevinně, než zjistíte, že jde o původní heslo nacistické organizace SA.