17. listopad 1989: Jak to bylo doopravdy
Scénické čtení o těch, kteří zůstali věrní straně a lidu, i těch, kteří utekli od praporů. Odehrává se v listopadu 1989, v jednom pražském bytě. Účinkují: Milouš Jakeš, tehdejší generální tajemník ÚV KSČ, Jiřina Švorcová, tehdejší prominentní herečka, Andrej Babiš, tehdy náměstek v podniku zahraničního obchodu Petrimex, Michal David, normalizační hitmaker, Helena Vondráčková, popová zpěvačka, Postava Důstojnice je zcela fiktivní.
OBRAZ PRVNÍ
MILOUŠ: Dneska se sešli. Měli transparenty, měli názory a dělali hluk. Provokovali.
JIŘINA: Toho se přece nemusíme bát. Je tu krásně, klid, levno, pohoda. Proč by se kdo bouřil. My to všechno přece děláme pro lidi. A lidi jsou s námi. Těch pár provokatérů...
K JIŘINĚ a MILOUŠOVI přijde DŮSTOJNICE. Cosi mu šeptá.
JIŘINA: Co si to šuškáte?
MILOUŠ: Teď neruš. (k DŮSTOJNICI) No ano. Obušky, transportéry, když to musí být. Vyklidit prostor, zjednat pořádek. (k JIŘINĚ) Na Národní třídě byl pokus o vyvolání nepokojů. Už je tam klid.
JIŘINA: A co přesně chtěli?
MILOUŠ: Dělat bordel, co jinýho.
DŮSTOJNICE: Prý také chtějí pravdu a lásku. Mají na to i symbol.
DŮSTOJNICE: ukáže véčko z prstů.
MILOUŠ: U nás v obci Brloh, okres Český Krumlov, jsme byli zamlada rádi, když jsme měli co jíst! Na pravdu a lásku nezbýval, jak se říká, čas. Můj otec byl chudý truhlář, matka posluhovačka. Proto jsem pro socialismus. Demogratický, budiž, ale pořád socialismus. A rovněž si všimněte, jakej je ideovej nepřítel blbec. My tam postavíme transportéry a oni přijdou s láskou. Kriticky uvažující člověk, například marxista, který, abych tak řekl, rozumí dějinnému zápasu, tuší, že láska je proti obrněnýmu transportéru, jak se říká, na hovno.
Ozve se zaklepání.
DŮSTOJNICE: Přišel pan Andrej.
MILOUŠ: Tak ho pusť.
Vejde ANDREJ, nese si něco zabaleného v igelitce.
MILOUŠ: Nazdar! Vopálenej, odpočatej?
ANDREJ: No jéje. Doma je doma, ale to víte. Exotika to není.
JIŘINA: Kdepak jsi byl?
ANDREJ: Maroko, Paříž...
ANDREJ začne vybalovat kuře, co si přinesl.
ANDREJ: Jo, tady jsem si dovolil... na ochutnání. Aby jste viděli, že nechytáme lelke.
MILOUŠ podezřívavě si prohlédne obsah balíčku a vytáhne uzené kuřecí stehno.
MILOUŠ: Lelke nevidím. Lelke neznám. Tohle je, abych tak řekl, kuře.
ANDREJ: Přesně. To teď venku děsně frčí. Smažený kuře, fast foody, moderní velkovýroba... taky bychom s tím měli začít. To je můj sen.
DŮSTOJNICE: Vy sníte o kuřatech?
ANDREJ: Já sním o rozličných ptákech.
DŮSTOJNICE: Ironicky si ho přeměří.
DŮSTOJNICE: To vám věřím.
ANDREJ (DŮSTOJNICI): Ale no tak. (MILOUŠOVI) Nechci vypadať, že jen radím, ale nemali bychom tady s tím už trochu hnouť?
JIŘINA: S čím hnout?
ANDREJ: No se vším. Dáť tomu drajv. Nastartovať. Vymalovať, zelepiť díry, pořídit novou fasádu, ať trochu vypadáme, ne? Před světem.
JIŘINA: (Odměřeně) Nám se to takhle líbí. Všem. A svět si nás váží.
Vtom ho přeruší DŮSTOJNICE. Cosi šeptá MILOUŠOVI. Zároveň slyšíme nahrávku o smrti studenta Šmída. Po nahrávce MILOUŠ vybuchne.
MILOUŠ: Kdo to povolil? Jasně se říkalo nezabíjet! Celej svět se na nás teď dívá. Bába Thatcherová, atomový kovboj Bush a ten polskej pánbíčkář z Vatikánu. Co asi řeknou, aha? Budu za vola. A já jsem za vola nerad, soudruzi.
DŮSTOJNICE: Soudruhu tajemníku, nikdo neumřel. Vypustili jsme to my. Je to fáma.
MILOUŠ se uklidní. Stále vypadá ale zmateně.
MILOUŠ: Ale já nic neschvaloval.
DŮSTOJNICE se k němu nakloní.
DŮSTOJNICE: Taky že ne.
MILOUŠ pochopí.
MILOUŠ: (Šeptá.) Aha. Takže to byli...
MILOUŠ se rozhlédne a nakloní se k DŮSTOJNICI. ANDREJ k nim rovněž nakloní hlavu.
MILOUŠ: Oni?
DŮSTOJNICE přikývne.
ANDREJ: (Rovněž šeptem.) Jaký oni?
MILOUŠ: (Šeptem) Vždycky jsou nějaký oni, co všechno říděj.
ANDREJ: Já myslel, že ty oni jseš ty?
MILOUŠ: Právě že ne. V tom je tajemství vlády lidu. (Uvolněně, už zase nahlas)
Tak hlavně že je situace tak říkajíc konsolidovaná.
ANDREJ ukáže na televizi.
ANDREJ: Jak se to vezme.
Scéna pohasíná. Na televizi se rozjede první reportáž z Václavského náměstí, kterou Československá televize odvysílala v pondělí 20. 11. 1989.
DŮSTOJNICE: Asi jsme neměli říkat, že umřel.
OBRAZ DRUHÝ
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
