Domy jsou jako časové kapsle. U továren není žádoucí ukazovat, kde jsou, říká urbexerka Hanina Lustig
Jak se daří urbexu v Česku? Kam všude se dá dostat a čím tolik lákají opuštěná místa? Ve speciálním díle našeho UrbeXu jsme vyzpovídali autorku projektu Urbex & Stories Haninu Lustig, kterou čtenáři scifi a fantasy mohou znát i pod pseudonymem Hanina Veselá. Spisovatelka a fotografka opuštěné objekty vyhledává už několik let. Proč nejraději fotí laboratoře a měla někdy na místě strach?
Továrny, zámky, rodinné domy, elektrárny nebo laboratoře. Urbexový archiv Haniny Lustig čítá několik desítek míst, kde se zastavil čas. Opuštěná místa prozkoumává sama i v tandemu s Václavem Žižkou z Urbex Praha. „Asi nejraději fotím laboratoře, hrozně mě baví. Možná je v tom moje tajemné já, co píše fantasy příběhy a vidí v nich alchymistické dílny. Ale zrovna laboratoře se špatně hledají, jsou pečlivě hlídané,” popisuje fotografka. Do mnoha míst chodí tajně, fotí ale i objekty po dohodě s majiteli. Fotit zapomenuté objekty nejezdí podle předem daného plánu, ale podle nálady. „Dívám se kolem sebe, poslouchám, ptám se známých, kde by mohl být něco opuštěného, sleduji mapy a spolupracuji s kolegy, kteří také občas poradí. A místa si potom sestavuji podle nálady. Když je nálada na dům, jede se na dům. Když na továrnu, jedu tam,” popisuje Hanina Lustig. Více v aktuálním díle UrbeXu.
