Jsme odříznutí od světa, staly se z nás oběti vlastní země, říká obyvatelka Moskvy
Včerejší demonstrace na Václavském náměstí byla paralelou k protestům proti válce na Ukrajině, které se konají po celém světě. Také v ruských městech se během neděle, kdy navíc uplynulo 7 let od zavraždění opozičního politika Borise Němcova, vydali lidé do ulic, aby vyjádřili svůj nesouhlas s Putinovým válečným tažením. Žanna (40) žije nedaleko centra Moskvy a má strach. Strach, že za svůj názor a postoje bude potrestána. Její domov se pro ni stal nebezpečným vězením.
Jaká je dnes v Moskvě atmosféra?
Tísnivá. Popravdě mám strach mluvit. Pojďme z Whats-upu raději přejít na Signal nebo Telegram.
Myslíš, že takhle to bude bezpečnější?
Je možné, že nás odposlouchávají. Tady se nesmí říct nahlas vůbec nic. Jak jsem ti psala včera večer. Tady už jde o život. (Pozn. Ruská generální prokuratura včera oficiálně vyhlásila, že jakákoli pomoc Ukrajině během války bude považována za vlastizradu (článek 275 trestního zákoníku – až 20 let vězení).
Internet vám zatím funguje normálně?
Na Facebook se pořád dostanu, ale funguje omezeně. Zobrazuje se mi v náhledu úplně bez fotek.
Zaznamenala jsi akce Anonymous?
Viděla jsem nějaký záznam toho videa, ale osobně jsem v přímém přenosu nic nezaznamenala. Teď jsem zkontrolovala všechny televizní kanály i běžné zpravodajské weby a není tam nic zvláštního.
Účastnila ses včerejší demonstrace?
Popravdě aktivně ne. Jen jsem se tudy mihla cestou na nákup. Mám strach. Demonstrace byly ve městě na několika místech, ale byly ostře potlačené. Žádní novináři, nic.
Prý sebrali dost lidí přímo z ulice.
Ano, policie je pozatýkala. Všechny prý sice brzy propustili, ale nedá se tomu úplně věřit. V Petrohradě byl úplný masakr. Psala mi to kamarádka. Tam je kopali na ulici a odváželi… (O demonstraci v Petrohradě informovala v podrobné reportáži Novaya Gazeta).
Zdá se, že se přesto statečně ozývá víc a víc lidí.
Společnost je rozdělená. Ke slovu se tady ale obvykle dostanou jen ti, kteří podléhají diktatuře. Opozičníci jsou umlčeni.
Co budeš dnes dělat?
Pokusím se pracovat. Díky koronaviru jsem zvyklá na home-office. Jsem ráda, že nemusím chodit ven. Ale moc mi to nejde. Hlavu mám stejně pořád v té šílené válce.
Myslíš, že z dnešních jednání vzejde nějaké rozumné řešení?
Moc si to přeju a modlím se. Mám strašný strach z toho, že budou mobilizovat víc mužů. Mému malému synovci je 17. Bojím se, že by ho povolali. To bych asi nepřežila.
Máš omezený přístup k penězům v bance?
Ano, před bankomaty jsou dlouhé fronty. Můj zahraniční účet je zmrazený. Kdyby mi chtěl někdo ze zahraničí poslat peníze, tak už to nepůjde. Moje nejlepší kamarádka žije v Londýně, těšila jsem se, že se brzy uvidíme. Tahle válka nám vzala všechno. Naději, sny, svobodu, přátele, celý náš život.
Je nějaká šance opustit Rusko?
Čím dál tím menší. A ani nevím, kam bych jela. Letadla nelétají, auto nemám, vízum nezískám. Zbývá nám jen se modlit, ať tohle všechno brzy skončí. Jsme odříznutí od světa, staly se z nás oběti vlastní země.
