Kdo má zabít prezidenta Zelenského? Putinův úkol pro žoldáky z Vagnerovy skupiny
Když cestují do ciziny, vydává jim pasy stejná kancelář jako elitním agentům ruské rozvědky. Pokud jsou při akci zraněni, mají bezplatnou špičkovou péči na soukromých klinikách. Jejich hlavní stan sousedí se základnou armádní brigády zvláštního určení. Oficiálně od nich dává Kreml ruce pryč, ale je veřejným tajemstvím, že pro Putina už dělali špinavou práci na Ukrajině v roce 2014, zabíjeli v Sýrii, Libyi, v Mali… Teď mají žoldnéři z tzv. Vagnerovy skupiny další vražednou misi: Zlikvidovat v Kyjevě prezidenta Volodymyra Zelenského.
Mluví se o nich jako o soukromé armádě, většina jich také skutečnou ruskou armádou nebo jinými bezpečnostními složkami prošla. „Nejsou to vojáci, jsou to vrazi. Bojují jako soukromníci, neplatí na ně řada standardních zákonů regulujících válčení,“ říká ale na adresu žoldáků působících v posledních dnech proti ukrajinskému režimu bývalý náčelník generálního štábu české armády Jiří Šedivý. „Putin je využívá na špinavou práci ve jménu své agresivní politiky,“ dodává.
Protože nejsou oficiální armádou a pohybují se v „byznysu“, který je za hranicí všech možných (i ruských) zákonů a mezinárodních úmluv, jsou také informace o nich zahaleny z velké části mlhou. Všeobecně se nicméně vznik Vagnerovy skupiny datuje do roku 2014, kdy na počátku anexe Krymu působili její příslušníci jako takzvaní „zelení mužíčci“. Tedy vojáci bez označení, jejichž bojové aktivity ovšem mířily vždy ve prospěch ruských separatistů a proti oficiálnímu ukrajinskému režimu. „Mezi lety 2014 a 2018 prošlo skupinou Vagner přes pět tisíc osob,“ uvedl před časem web Armádní noviny. Podle téhož zdroje byli do skupiny nejčastěji verbováni veteráni z výsadkových a speciálních jednotek, kteří bojovali v Čečensku nebo Gruzii. Momentálně jsou jich podle některých zdrojů v okolí Kyjeva čtyři stovky a další se pohybují jinde na Ukrajině.
Zakladatelem obávané žoldnéřské bandy je bývalý podplukovník ruských speciálních jednotek Dmitrij Utkin. Vagner je jeho bojová přezdívka a pramení z jeho údajné záliby v hudbě Richarda Wagnera. Což zřejmě sedí – Wagnera měl rád i vůdce nacistického Německa Adolf Hitler, přičemž Utkin své sympatie k Třetí říši dává najevo například vytetovaným hákovým křížem, říšskou orlicí či znakem SS. Nic z toho ovšem nebránilo ruskému prezidentu Putinovi, který dnes hovoří o potřebě denacifikace Ukrajiny, aby v roce 2016 udělil Utkinovi řád za kuráž.
I když se k Vagnerovi a spol. z oficiálních míst nikdo nezná, spojení s Kremlem dokazuje tolik indicií, že ho lze považovat za potvrzené. Podle platných ruských zákonů je činnost žoldáků protiprávní, nicméně jejich hlavní základna je v Krasnodarské oblasti hned vedle základny 10. brigády zvláštního určení vojenské rozvědky GRU. Ta střeží i příjezdovou cestu ke kasárnám Vagnerovců. Ranění žoldnéři se léčí ve vojenských nemocnicích, ale třeba i v síti klinik, kde ve vedení jsou příbuzní a blízcí známí prezidenta Putina. Na zahraniční mise, kde nepřiznaně posilují ruský vliv, převáží soukromé ozbrojence ruská armádní letadla. Kromě Ukrajiny byli nasazeni například v Sýrii, Středoafrické republice, Libyii, Mozambiku, Súdánu… Mimochodem už od prosince je celá skupina na sankčním seznamu EU.
Další stopou ukazující na napojení na Kreml a osobně na prezidenta Putina, je údajné financování skupiny ze strany Jevgenije Pirožina. Oligarchovi se přezdívá Putinův šéfkuchař, protože jedna z jeho firem dodávala catering pro akce v Kremlu. On sám spojení s Vagnerovci popírá, nicméně jiná jeho společnost o nich loni vyrobila propagandistický film Granit. V něm byli žoldáci, ve skutečnosti často vinění z vražd, mučení a krutostí vůči civilnímu obyvatelstvu, vykresleni jako zachránci a hrdinové. Jméno Vagnerovy skupiny sice v díle nezaznělo, ale i podle režiséra bylo při natáčení veřejným tajemstvím, že právě ona byla pro tvůrce předobrazem.
Motivem pro příslušnost ve skupině, které se také někdy přezdívá Putinova cizinecká legie, jsou prakticky výhradně peníze. Podle knižně vydaných vzpomínek jednoho z Vagnerovců si například v Sýrii mohl řadový nájemný bojovník vydělat kolem 90 tisíc rublů (cca 25 tisíc korun) a specialista skoro trojnásobek. Na ruské poměry slušné peníze. „Jsou to lidé, kteří válčení a bojování berou jako svůj životní styl,“ přidal jeden z dalších motivů generál Šedivý.
Čím je pro Kreml soukromá skupina několika tisícovek bojovníků vlastně zajímavá, když oficiálně má ruská armáda skoro milion vojáků a kvanta těch nejmodernějších zbraní a techniky? Kouzlo je právě v neoficiálnosti – Kreml se může od všech operací Vagnerovců distancovat a tvářit se, že s jejich aktivitami nemá nic společného. Zároveň v případě ztrát nemusí čelit nespokojenosti ruské veřejnosti, jako kdyby se z akcí vraceli v rakvích uniformovaní vojáci regulérní armády.
Vagnerova skupina je momentálně kvůli svému angažmá na Ukrajině nejsledovanější soukromou armádou. Je však třeba říci, že není v žádném případě jediná svého druhu. Skupiny nájemných žoldáků zná historie od samotných začátků válčení. Často je přitom velmi obtížné rozlišit mezi agenturou, která zajišťuje svým klientům v konfliktní zemi například jen ochranu před útoky, poskytuje výcvik a poradenství místním bezpečnostním složkám, nebo se na místě přímo zapojuje do ozbrojených konfliktů. Není to tak dlouho, kdy světová média plnila aféra spojená s americkou soukromou vojenskou společností Blackwater. Tu založil v roce 1997 bývalý příslušník speciálních jednotek Navy Seal a na smlouvu pracovala pro vládu USA například v Iráku. V roce 2007 její zaměstnanci dohlížející v Bagdádu na bezpečnost významné pracovnice amerického ministerstva zahraničí v nepřehledné a vyhrocené situaci zabili a zranili desítky civilistů. Viníci ovšem poté skončili v Americe před soudem. Zatím se nezdá, že by se něčeho podobného museli obávat Vagnerovci v Rusku.
