S virtuální realitou na umění doby kamenné: Pravěké obrazy vznikaly s pomocí ohně
Skalní obrazy z období známého jako magdalenien (před cca 15 tisíci lety) patří k tomu nejkrásnějšímu, co kdy v umění vzniklo a snese srovnání s díly nejpřednějších umělců moderní doby. Vědci nyní zjistili, že jejich tvůrci záměrně pracovali s pomocí ohně.
Nejslavnější díla magdalenienského umění jsou v jeskyních, jako je například všeobecně známá Altamira na severu Španělska, ale i v mnoha dalších. Rytiny z této doby se našly i u nás, zejména v Moravském krasu a v Českém krasu. Vypadá tedy logicky, že dávný malíř musel používat oheň - bez něj by v podzemí na svou práci neviděl. Nyní ale vědci z University of York prozkoumali magdalenienské rytiny na malých kamenech a zjistili, že i ty vznikaly v bezprostřední blízkosti ohně. A to i navzdory tomu, že tentokrát by pro autora nebylo těžké si své kamenné "plátno" donést na denní světlo.
Plamen jako tvůrčí metoda
Badatelé z University of York podrobili pečlivému bádání přibližně 50 rytin na kamenech nalezených ve Francii, které jsou nyní v depozitáři Britského muzea. Zaměřili se přitom především na narůžovělé zbarvení na jejich okrajích, které vzniklo teplem v těsném sousedství ohně. Poté vytvářeli repliky plastik metodou 3D modelování a virtuální reality, při níž simulovali různé světelné podmínky, za nichž dílo vznikalo. Ukázalo se, že výsledky se předloze podobaly nejvíc, když scénu osvětlovaly plameny z těsné blízkosti.
„Dříve se předpokládalo, že poškození ohněm vzniklo náhodou nebo nějakým nedopatřením, ale naše experimenty prokázaly, že šlo o záměr," komentoval výsledky práce svého týmu archeolog Andy Needham. „V moderní době si představujeme, že umění vzniká na prázdném plátně za jasného světla, ale před 15 tisíci lety na to umělci zřejmě měli jiný názor."
Britští vědci se proto domnívají, že mihotavé a nestálé světlo ohně bylo nedílnou součástí tvůrčí metody magdalenienských lidí. Podněcovalo obrazotvornost a nutilo mozek „přepnout" na jiný způsob uvažování, při němž v mysli vznikaly obrazy, které pak umělcova ruka přetvářela ve výsledné dílo. Nechybí ani názory, že umělecká tvorba se odehrávala v rámci nějakých rituálů.
„Vytváření uměleckých děl s pomocí světla plamenů bylo velmi niterným zážitkem, při němž se aktivovaly různé oblasti mozku, " vysvětluje Andy Needham. „Víme, že mihotající se stíny a světlo stimulují naši schopnost vidět formy, postavy nebo tváře v neživých předmětech. Magdalenienští umělci mohli s touto schopností cíleně pracovat při kreslení a vytváření rytin."
Umělci z kožených stanů
Magdalenien bylo vrcholné období konce paleolitu (starší doby kamenné), kdy lidé ještě neprovozovali zemědělství, ale živili se lovem a sběrem. Neznali kovy, ani jiné umělé materiály, takže jejich nástroje a zbraně byly jen z kamene nebo kostí. Navzdory rozšířeným představám nejspíš nežili v jeskyních, ale jejich příbytky se patrně podobaly dnešním mongolským jurtám nebo indiánským teepee, byly snadno rozebíratelné a přenosné. Přesto právě tedy dosáhlo umění jednoho ze svých vrcholů, který pak dlouho nebyl překonán.
Magdalenienská kultura byla rozšířená pouze v Evropě od Španělska po Moravu, nejsevernější stopy zanechala v Německu, nejjižnější na Sicilii. Vědci kladou začátek magdalenienu do doby před přibližně 17 tisíci lety, skončil před 11 tisíci lety. V té době se odehrávala jedna z mnoha ledových dob, takzvaný wurmský glaciál, který však pomalu dozníval a klima se začínalo mírně oteplovat. Mořská hladina byla hluboko pod dnešní úrovní, protože vodu v sobě vázaly obrovské pevninské ledovce, Od té doby ale stoupala. Je proto pravděpodobné, že část magdalenienského umění pohltilo moře. Jiné jeho stopy na povrchu pevniny zahladily klimatické změny. Jeskyně tedy nemusely být typickou lokalitou pro tehdejší umělecká díla, ale spíš místem, kde zůstala uchráněna.
