Záhada jménem HAARP: Prales antén mezi konspiracemi a realitou. Jde o zařízení k ovlivňování počasí?
Obrovský les antén trčících k nebi nedaleko aljašského města Gakona je oficiálně zařízení pro geofyzikální výzkum. Jenže fanouškové konspiračních teorií vám řeknou, že drahý projekt má ve skutečnosti tajný cíl, kterým není nic menšího než zotročení lidstva. Jisté je jen to, že jeho název zní HAARP a že obdobné komplexy na utajených lokalitách provozuje také Rusko a Čína.
Americký HAARP má i své oficiální webové stránky, kde se každý může dočíst, že zkratka znamená High-frequency Auroral Research Project, což by se dalo volně přeložit přibližně jako vysokofrekvenční aktivní projekt výzkumu ionosféry, což ovšem laikovi moc neřekne. O moc lepší efekt nejspíš nebude mít ani následující vysvětlení, které říká, že jde o „vědecké úsilí zaměřené na zkoumání ionosférické fenomenologie“ a o „sofistikovanou sadu vědeckých a diagnostických nástrojů pro zkoumání fyzikálních procesů v excitované vrstvě atmosféry“.
Naproti tomu i laik porozumí pasáži sdělující, že HAARP byl roku 2015 převeden ze správy US Air Force pod University of Alaska Fairbanks. Původně ho tedy provozovalo vojenské letectvo Spojených států – a současná civilní správa nemusí nic znamenat, protože každý fanoušek seriálu Teorie velkého třesku ví, že v USA se univerzity na tajných programech souvisejících s národní bezpečností podílejí běžně.
Když prší mrtví ptáci
Aljašská univerzita čas od času umožňuje veřejnosti přístup do areálu HAARP. Nesmí se ale všude a i tam, kam se smí, to je možné pouze za přísných podmínek. A tak mají milovníci konspiračních teorií i nadále jasno v tom, že HAARP se ve skutečnosti používá k celé řadě nekalých rejdů. Jen tak namátkou: může lokálně vyrušit magnetické pole Země, a tím umožnit zhoubnému kosmickému záření dopadat až na povrch. Má také ovlivňovat počasí, vyvolávat živelní pohromy nebo vytvářet elektromagnetické pole ničící vojenská zařízení i živou sílu nepřítele. Roku 2010 státní televizní stanice levicové Venezuely oficiálně obvinila USA z toho, že prostřednictvím HAARP vyvolaly katastrofální zemětřesení na Haiti, o rok později se totéž tvrdilo o zemětřesení u Japonska a zatím naposledy loni o zemětřesení v Turecku.
Objevily se i spekulace, že HAARP může za tornáda, povodně, a dokonce za letecké katastrofy. Okolo roku 2011 se také v informačním prostoru poprvé objevilo označení „zbraň posledního soudu“. A samozřejmě nechybějí ani více či méně skryté narážky na zednáře, ilumináty a Židy stojící v pozadí. Nejpotrhlejší konspirátoři dokonce tvrdí, že HAARP může ovlivňovat gravitaci nebo plynutí času. Nejspíš ne náhodou tyto názory skoro vždy pocházejí z kruhů blízkých teroristickým režimům, nebo aspoň dezinformátorské blogosféře.
Do karet konspirátorům zdánlivě hrály i záhadné případy hromadného hynutí živočichů na přelomu let 2010 a 2011. Poslední den prosince na město Beebe v Arkansasu spadla tisícovka mrtvých kosů s příznaky šoku. O pár dní později ve švédském Falköpingu pršely z nebe mrtvé kavky. V Chesapeake Bay (Maryland) moře vyplavilo milióny ryb, v anglickém Kentu desetitisíce krabů... a tak by se dalo ještě chvíli pokračovat. Vědci sice mají pro každý z těchto případů vysvětlení (od šoku z novoročních ohňostrojů v případě ptáků až po změny podmínek prostředí, které zahubily ryby a kraby), ale ty znějí pro zastánce spikleneckých teorií příliš prozaicky. Zatímco odklonění magnetosféry, aby mohlo smrtící kosmické záření vraždit na povrchu Země, vypadá mnohem přitažlivěji.
Nicméně na rozdíl od mnoha jiných konspiračních teorií osočujících Spojené státy z nejhorších zločinů proti lidstvu má spiknutí jménem HAARP alespoň cosi jako reálný podklad – zařízení s tímto názvem nepochybně existuje. Jejich šiřitelé však kupodivu velkoryse přehlížejí, že obdobná zařízení provozují i v Rusku a v Číně. A tam o nich nezveřejňují ani to minimum, které najdeme na webu amerického projektu HAARP. Poněkud paradoxně to posiluje podezření, že HAARP přece jen obsahuje aspekty, jež nesnesou pohled veřejnosti, protože totalitní režimy obvykle neprovozují nákladné tajné projekty z pouhé touhy po vědění.
Dráždění ionosféry
Základem aljašského systému HAARP je třináctihektarový komplex antén a dalších sofistikovaných zařízení pro velkoryse založený geofyzikální výzkum. Nepřehlédnutelné jsou především řady velkých antén (celkem 180 jednotek, tedy 15 řad po 12 anténách), které dohromady dokážou vyzářit výkon 3,4 MW, což je skoro jedenapůlkrát víc než celkový elektrický výkon jaderné elektrárny Temelín. Méně nápadnou, ale přesto nejvýznamnější součástí systému je zařízení označované jako IRI (Ionospheric Research Instrument – nástroj pro výzkum ionosféry). Je schopné vysílat vysokofrekvenční pulsy schopné vybudit reakce ionosféry – vrstvy atmosféry ve výškách od 60 do 1000 kilometrů s vysokým podílem ionizovaných atomů, takže má významný vliv na šíření elektromagnetických vln.
Projekt byl realizovaný od roku 1990 ve třech fázích s postupným zvyšováním výkonu. Od roku 2003 se na stavbě podílela společnost BAE Advanced Technology, součást zbrojařské společnosti BAE Systems, zabývající se především produkcí špičkových vojenských letadel. Do stadia plného výkonu HAARP dospěl roku 2008. Tou dobou už americké daňové poplatníky přišel aljašský prales antén na přibližně čtvrt miliardy dolarů. Oficiálně jde o výzkum ionosféry, jenž byl roku 2015 předán pod správu University od Alaska. Podílí se na něm řada dalších univerzit a v jeho rámci se provozuje řada teoretických výzkumů zabývajících se především elektromagnetickými a elektrickými vlastnostmi vysokých vrstev atmosféry.
Ale zvědavost konspirátorů a zřejmě i špionážních agentur vzbuzuje to, že od počátku tu hlavní slovo a také zdaleka největší podíl vložených prostředků mělo vojenské letectvo, vojenské námořnictvo pod hlavičkou Office of Naval Research (Úřad výzkumu námořnictva) a DARPA (Agentura pro pokročilý obranný výzkum), která se stala populární zejména díky svému podílu na vývoji internetu.
Patrně nejvýznamnější složkou činnosti aljašského zařízení je vysílání vysokofrekvenčních pulsů do určitých oblastí ionosféry. HAARP při tom pracuje s frekvencemi od 2,8 do 10 MHz. Vědci pak (zjednodušeně řečeno) sledují, jak na to reaguje magnetosféra, ionosféra a další vysoké vrstvy atmosféry. Vzhledem k tomu, že tyto oblasti jsou pro výzkum satelity příliš nízko a pro výzkum letadly nebo balóny naopak vysoko, slibují si vědci řadu nových informací.
Zbraň proti asteroidům
Jedním z úkolů HAARP je také pozorování meteorických rojů a vlivu jejich průletu atmosférou na chování ionosféry. I to ale jde využít vojensky, protože v těchto výškách se pohybují také balistické střely. Ohledně vojenského využití web výzkumného oddělení US Air Force jen poněkud mlhavě konstatuje, že klíčovým cílem programu je nalezení a výzkum těch ionosférických procesů, jež by byly užitečné pro obranu země.
Koncem roku 2023 američtí vědci zveřejnili zprávy o tom, že pomocí antén HAARP vyslali signál k Měsíci a 27. prosince téhož roku i k asteroidu 2015 XC15, prolétajícímu v blízkosti Země. Odražený impuls má pomoci zjistit vnitřní strukturu asteroidů, což by mohlo pomoci obraně v případě, že by hrozil jejich dopad na zemský povrch.
„Je to poprvé, co jsme HAARP tímto způsobem použili,“ řekl Mark Haynes, vedoucí inženýr radarových systémů v Laboratoři tryskového pohonu (JPL) v Kalifornii. „Elektromagnetické záření s dlouhou vlnovou délkou nám umožní proniknout hlouběji pod povrch těchto těles, než to dovolují vlnové délky běžného vysílání. Pokud znáte vnitřní rozložení hmoty asteroidu, můžete ho při případné obraně zasáhnout tak, aby výsledek dopadu odpovídal vašim představám. Čím dříve budeme takové přesné informace o vetřelci mít, tím účinněji se proti němu budeme moci bránit.“
Jiným využitím má být výzkum vlivu Slunce na vysoké vrstvy atmosféry. Ale i mnoha seriózním komentátorům připadá, že vzhledem k obrovským vynaloženým prostředkům a k nezanedbatelné účasti obranných složek se dá logicky předpokládat, že zdánlivě teoretický výzkum se může snadno přelít do praktického vojenského využití.
Mohl by to být třeba radar schopný detekovat cíle i za obzorem, zjišťování „neviditelných“ letadel (stealth), ovlivňování navigačních systémů, komunikace s ponořenými ponorkami nebo sledování pohybu ponorek nepřítele. Někteří komentátoři nevylučují ani to, že by mohl za určitých podmínek „vidět“ hluboko pod povrch země prakticky kdekoliv na světě a tak třeba odhalovat tajná zařízení nepřítele, ilegální továrny na chemické, biologické a jaderné zbraně nebo úkryty teroristů.
Zájem totalitních režimů
Olej do konspirátorských spekulací přilil svého času Vladimir Putin, když roku 2008 na zasedání nejvyšší Státní dumy prohlásil: „Spojené státy vytvářejí nové geofyzikální zbraně, které mohou ovlivnit prostředí nejbližšího okolí Země prostřednictvím vysokofrekvenčních elektromagnetických vln.“ Nepochybně věděl, o čem mluví, protože zatímco Spojené státy začaly budovat HAARP teprve na počátku 90. let, Sovětský svaz už roku 1981 postavil obdobný systém Sura. O něm se ví, že stojí přibližně 100 kilometrů východně od Nižního Novgorodu poblíž města Vasilsursk a má obdobné parametry jako HAARP. Skoro určitě tedy slouží i k podobným účelům.
Sura obsahuje celkem 144 velkých dipólových antén a pracuje na frekvenci od 4,5 do 9,3 MHz, tedy podobné jako HAARP. Jeho antény mají mít výkon 190 kW, tedy méně než americká konkurence. V ruských sdělovacích prostředcích se ale objevily zprávy, že může pracovat synchronně s jinými takovými systémy rozmístěnými na mnoha dalších místech Země, a tím svůj výkon podstatně zvýšit.
Roku 2018 přišel čínský tisk se zprávami, že Rusko na ovlivňování vysokých vrstev atmosféry pomocí vysokofrekvenčních antén už nějaký čas spolupracuje s Čínou. Tou dobou šlo o pět společných experimentů a už první z nich údajně předvedl narušení ionosféry na území o ploše 126 000 kilometrů čtverečních. Při jiném experimentu vyhodnocoval čínský satelit z oběžné dráhy účinky ruského zařízení. Vědci, kteří se na pokusech podíleli, vyjádřili nad jejich výsledky uspokojení. Jiný badatel, jenž si nepřál zveřejnit své jméno, pro list China Morning Post řekl: „Nejsme jediná země, která s Rusy na tomto poli spolupracuje.“ Čínské sdělovací prostředky tvrdí, že experimenty jsou neškodné a cílem je výhradě mírový výzkum, někteří odborníci to ale zpochybňují. Upozorňují na to, že selektivní ovlivňování horních vrstev atmosféry může zvyšovat dosah komunikace vlastních vojenských prostředků, naopak rušit spojení potenciálního nepřítele nebo ovlivňovat přesnost satelitní navigace GPS.
V čínském tisku se také objevily narážky, že země staví podobný systém, jako je HAARP nebo Sura, ale mnohem výkonnější. Má být umístěn na jihu země poblíž města San-ja v provincii Chaj-nan. Má se za to, že bude schopný ovlivňovat rádiovou komunikaci a signál GPS v Jihočínském moři. Nejspíš nebude náhoda, že to je oblast, kde už nyní vládne napětí v důsledku čínských nároků na ostrov Tchaj-wan. A že právě tady experti očekávají vypuknutí horkého konfliktu v blízké budoucnosti.
Předchůdci s otazníky
Podle příznivců konspiračních teorií byly prapředkem zařízení typu HAARP práce mýty opředeného vynálezce Nikoly Tesly (1856–1943) na přelomu 19. a 20. století. Skutečností je, že jeho obří antény vytvářely efekty, které děsily široké okolí, zatímco on o jejich skutečném poslání mlžil.
Prvním takovým Teslovým počinem byl komplex v Coloradu v nadmořské výšce téměř dva tisíce metrů, jemuž dominovala sedmdesát metrů vysoká anténní věž. Když vysílač pracoval, objevovaly se na hromosvodech budov v okruhu desítek kilometrů blesky a ohnivé oblouky. Na prérii se plašili koně, protože mezi oblouky jejich podkov přeskakovaly jiskry. Za nocí ožívalo nebe nad náhorní planinou barevnými elektrickými obrazci připomínajícími polární záři. Ještě velkolepější měla být stanice, kterou Tesla stavěl na mysu Wardenclyf na Long Islandu. Tu ale pro finanční potíže nedokončil a nakonec ji během první světové války armáda vyhodila do povětří. Bedny dokumentace Teslových vynálezů po vynálezcově smrti zabavila americká tajná služba. Dodnes byla zveřejněna jen notně začerněná část jejich obsahu, zatímco o zbytku se vyprávějí legendy.
Dalším praotcem HAARP má být podle konspirátorů americký fyzik Bernard Eastlund (1938–2007), který údajně na Teslu navázal. Zabýval se vším možným včetně jaderné fúze. Mimo jiné také ovlivňováním počasí prostřednictvím elektromagnetických vln. Jeden z jím přihlášených patentů například popisoval gigantické pole vysílačů na Aljašce, jejichž zdrojem energie by byla tamní bohatá ložiska zemního plynu. Elektromagnetické vlny z antén tohoto vysílače by dokázaly vybudit část ionosféry a ovlivňovat tak počasí. Eastlund také zmiňoval možné využití při obraně proti balistickým raketám. Později tvrdil, že projekt HAARP vycházel z jeho patentů, a jistá podobnost tu skutečně je. Přesto programový manažer HAARP John Hecker jeho vliv popřel, ale konspirátoři jsou na Eastlundově straně.
Z podobného soudku by také mohl být záhadný sovětský projekt Duga. Jde o gigantickou řadu antén stojících u města Mykolajiv poblíž havarované jaderné elektrárny Černobyl, jejímž hlavním posláním údajně bylo zásobování energií tohoto tajného komplexu.
Nejnápadnějším prvkem Dugy jsou ocelové konstrukce antén vysokých 140 metrů (víc než dvojnásobek petřínské rozhledny). Komplex známý také jako Oko Moskvy údajně stál dvakrát tolik než černobylská elektrárna a byl v provozu mezi lety 1976 a 1989, další obdobný systém působil na východní Sibiři. Jeho úkolem mělo být včasné varování před raketami, ale spekulovalo se také o rušení komunikací nepřítele, ovlivňování počasí, nebo dokonce ovládání lidské mysli.
Skutečností je asi jen to, že informace o supervýkonných elektromagnetických systémech jsou natolik citlivé, že rozlišit skutečnost od dezinformací je obtížné, ne-li nemožné. A nespíš i to, že případná válka vedená jejich prostřednictvím by se ze všeho nejvíc podobala přeludům biblické Apokalypsy.
