SN 1604, přezdívaná též Keplerova supernova, je poslední supernova, která byla v Mléčné dráze dobře vidět pouhým okem. Poprvé byla pozorována 9. října roku 1604.

SN 1604, přezdívaná též Keplerova supernova, je poslední supernova, která byla v Mléčné dráze dobře vidět pouhým okem. Poprvé byla pozorována 9. října roku 1604. Zdroj: Wikipedia

Johannes Kepler
Supernova na dobové rytině nebeských souhvězdí
Na dobové kresbě Rudolf II. naslouchá výkladu svého dvorního astrologa a astronoma Johannese Keplera
3 Fotogalerie

Keplerova supernova: Tajemná „nová“ hvězda na obloze v roce 1604 ohlásila vědeckou revoluci

Jan A. Novák

Je to právě 420 let, co se náhle na nebi objevila nová jasná hvězda. A jak už to mívají takové hvězdy ve zvyku, i tahle ohlásila příchod nového věku. Astronomové na pražském dvoře císaře Rudolfa II. díky jejímu pozorování úplně změnili dosavadní představy o tom, jak vypadá vesmír.

Roku 1604 se toho moc nedělo, tedy pokud pomineme například to, že podivínský anglický král Jakub I. Stuart vtělil svou zálibu v pronásledování čarodějnic do podoby zákona, který pro ně stanovil trest smrti. Zato astro­nomové očekávali velké události na obloze. Podle jejich výpočtů mělo koncem roku dojít v souhvězdí Hadonoše ke konjunkci (zdánlivému těsnému přiblížení na obloze) Jupitera, Saturnu a Marsu, což jim poskytne možnost ověřit si přesnost svých měření. Ale nejen to. Takové setkání tří velkých hráčů tehdy oblíbených astro­logických předpovědí mělo mít i mimořádný dopad na lidské osudy. Někteří se dokonce domnívali, že stejná konjunkce na počátku letopočtu byla betlémskou hvězdou zvěstující narození Ježíše Krista.

A tak se zraky astronomů a astro­logů (dalekohledy ještě ne­existovaly) napjatě upíraly k tomuto místu oblohy. To, co se jim tam zjevilo, však předčilo všechna jejich očekávání. V říjnu 1604 tu jasně zazářila úplně nová hvězda. Před jejich užaslýma očima se odehrálo něco, co učené autority, včetně té největší, Aristotelovy, do té doby popíraly!

Bláhová dcera astrologie

V 17. století se mezi astronomií a astrologií moc nerozlišovalo. Většina tehdejších učenců zabývajících se vesmírem se věnovala obojímu, přinejmenším proto, že za horoskopy bohatí a mocní lidé dobře platili, zatímco za astronomická pozorování ne. Dochoval se Keplerův výrok: „Co by se stalo s ctihodnou matkou astronomií, kdyby ji neživila její bláhová dcera astrologie?“

V takové atmosféře dávala ­„hypotéza“ o betlémské hvězdě v podobě konjunkce planet ­smysl. Jediná původní zmínka je o ní v bibli, přesněji řečeno v Matou­šově novozákonním evangeliu. Tam se uvádí, že když se Ježíš narodil, ptali se po něm blíže nespecifikovaní mudrcové z východu, kterým se u nás většinou říká tři králové, a řekli: „Viděli jsme hvězdu jeho na vý­chodě a přišli jsme se mu poklonit.“ Ostatní evangelia hvězdu ani mudrce nezmiňují. Přesto se tímto stručným a vpravdě nepříliš odborným sdělením tehdy vážně ­zabývaly celé generace astronomů.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!