Neuvěřitelná jízda Berthy Benzové: Za zrodem automobilu stála žena. Vůz opravovala podvazkem i sponkou
Slovo benzín dodnes připomíná, že automobil na spalovací motor vynalezl německý inženýr a podnikatel Karl Benz. Nebýt ale jeho manželky, všechno mohlo být úplně jinak. Inteligentní a cílevědomá Bertha Benzová financovala vývoj silničního dopravního prostředku se spalovacím motorem a ve voze se odvážně vydala na stokilometrovou trasu.
Karl Benz byl sice geniální konstruktér, ale – jak už to tak bývá – mnohem hůř mu šla reklama, marketing a vztahy s veřejností. Nejspíš by zkrachoval ještě dřív, než by svůj „Motorwagen“ postavil, ale i kdyby se mu to podařilo, o stroj by nebyl zájem.
Výhybky na kolejích osudu nejen Karla Benze, ale i automobilu přehodila Cäcilie Bertha Ringerová. Nejdřív zachránila Benzovo podnikání, když mu už před svatbou dala peníze určené na své věno a teprve pak si ho vzala za muže. A když o jeho vynález nikdo nestál, propagovala ho odvážným činem. Už jako Bertha Benzová podnikla první dálkovou jízdu automobilu v dějinách.
„Příběh Karla a Berthy Benzových je syntézou inovátorských ambicí, dobrodružství a vášně, které jsou pro geniální mysl typické,“ shrnul jejich životní dílo web Infra Journal Newsroom. „Karl Benz spojil spalovací motor s dopravním prostředkem, ale za objevem možností této inovace stojí Bertha Benzová. Právě tehdy začal vzestup nového průmyslového odvětví, které navždy změnilo náš způsob života.“
Dlouhá cesta k motoru
Ve druhé polovině 19. století představoval hlavní dopravní prostředek vlak. Jenže koleje nemohou vést všude. A už první pokusy s parním vozem Nicolase Josepha Cugnota roku 1770 a s parními autobusy Richarda Trevithicka roku 1801 ukázaly, že mimo ně je parní stroj prakticky k ničemu. Přestože měl za sebou dlouhý vývoj (první primitivní typy vznikaly už v 17. století), za celou tu dobu se nepodařilo odstranit jeho největší nevýhody: velkou hmotnost a malou účinnost. Problémem byla také obtížná manipulace s uhlím jako pohonnou látkou; mít u každého motoru velkou hromadu paliva a topiče se ukázalo poněkud nepraktické.
Řešení představoval motor s vnitřním spalováním. Ten nepotřeboval topeniště, kotel ani páru, protože místo ní pístem ve válci pohybovaly exploze paliva. Ovšem dostat do válce uhlí a přimět ho tam k výbuchům dost dobře nešlo; ještě za druhé světové války na tom ztroskotali němečtí odborníci experimentující s leteckými motory na uhelný prach.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!