Bertha Benzová s manželem ve voze Benz Viktoria, 1894

Bertha Benzová s manželem ve voze Benz Viktoria, 1894 Zdroj: Alamy / Profimedia

Cäcilie Bertha Benzová [1849–1944]
Na její počest vydalo Německo letos poštovní známku
Bertha Benzová  se svými syny urazila na první dálkové jízdě 210 kilometrů. Od roku 2008 trasa, po níž  tehdy jeli, nese oficiální  název Bertha Benz  Memorial Route.
3 Fotogalerie

Neuvěřitelná jízda Berthy Benzové: Za zrodem automobilu stála žena. Vůz opravovala podvazkem i sponkou

Jan A. Novák

Slovo benzín dodnes připomíná, že automobil na spalovací motor vynalezl německý inženýr a podnikatel Karl Benz. Nebýt ale jeho manželky, všechno mohlo být úplně jinak. Inteligentní a cílevědomá Bertha Benzová financovala vývoj silničního dopravního prostředku se spalovacím motorem a ve voze se odvážně vydala na stokilometrovou trasu.

Karl Benz byl sice geniální konstruktér, ale – jak už to tak bývá – mnohem hůř mu šla reklama, marketing a vztahy s veřejností. Nejspíš by zkrachoval ještě dřív, než by svůj „Motorwagen“ postavil, ale i kdyby se mu to podařilo, o stroj by nebyl zájem.

Výhybky na kolejích osudu nejen Karla Benze, ale i automobilu přehodila Cäcilie Bertha Ringerová. Nejdřív zachránila Benzovo podnikání, když mu už před svatbou dala peníze určené na své věno a teprve pak si ho vzala za muže. A když o jeho vynález nikdo nestál, propagovala ho odvážným činem. Už jako Bertha Benzová podnikla první dálkovou jízdu automobilu v dějinách.

„Příběh Karla a Berthy Benzových je syntézou inovátorských ambicí, dobrodružství a vášně, ­které jsou pro geniální mysl typické,“ shrnul jejich životní dílo web Infra Journal Newsroom. „Karl Benz spojil spalovací motor s dopravním prostředkem, ale za objevem možností této inovace stojí Bertha Benzová. Právě tehdy začal vzestup nového průmyslového odvětví, které navždy změnilo náš způsob života.“

Dlouhá cesta k motoru

Ve druhé polovině 19. století představoval hlavní dopravní prostředek vlak. Jenže koleje nemohou vést všude. A už první pokusy s parním vozem Nicolase Josepha Cugnota roku 1770 a s parními auto­busy Richarda Trevithicka roku 1801 ukázaly, že mimo ně je parní stroj prakticky k ničemu. Přestože měl za sebou dlouhý vývoj (první primitivní typy vznikaly už v 17. století), za celou tu dobu se nepodařilo odstranit jeho největší nevýhody: velkou hmotnost a malou účinnost. Problémem byla také obtížná manipulace s uhlím jako pohonnou látkou; mít u každého motoru velkou hromadu paliva a topiče se ukázalo poněkud nepraktické.

Řešení představoval motor s vnitřním spalováním. Ten nepotřeboval topeniště, kotel ani páru, protože místo ní pístem ve válci pohybovaly exploze paliva. Ovšem dostat do válce uhlí a přimět ho tam k výbuchům dost dobře nešlo; ještě za druhé světové války na tom ztroskotali němečtí odborníci experimentující s leteckými motory na uhelný prach.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!