Ve vesmíru prý nejsme sami a dozvíme se to brzo

V pondělí NASA pořádala ve Washingtonu diskusní panel, kde odborníci mluvili o výzkumu planet, které jsou podobné Zemi. Na základě posledních objevů, které umožňují nové teleskopy na oběžné dráze, vědci odhadují, že v příštích desetiletích bude potvrzeno, že nejsme jediné živé bytosti ve vesmíru.

Server Huffingtonpost cituje astronoma Kevina Handa: „Myslím, že v příštích dvaceti letech zjistíme, že nejsme ve vesmíru sami.“ Šéf NASA Charles Bolden jeho optimismus sdílí a mluví o tom, že vesmír je obrovský, takže šance tu je. Právě letos Keplerův vesmírný teleskop objevil Zemi podobnou planetu v takzvané „obytné zóně“. Planeta nazvaná poněkud nepoeticky Kepler-186f je považována za první Zemi podobnou planetu, která obíhá v „nadějné“ vzdálenosti od hvězdy podobné našemu Slunci. Sonda Kepler, vážící asi jednu tunu, byla vypuštěna v roce 2009 a je zajímavá tím, že není umístěna na oběžné dráze Země, ale Slunce.

Vědci věří, že takových planet je hodně. Profesorka Sara Seagerová z Massachusetts Institute of Technology říká: „Astronomové se domnívají, že pravděpodobně přinejmenším každá z hvězd v naší galaxii, Mléčné dráze, má přinejmenším jednu planetu. Někdy v blízké budoucnosti budou lidé schopni se zaměřit na nějakou hvězdu a říci, že tahle hvězda má planetu podobnou jako je Země.“ Bude vybaven novým zařízením pracujícím v infračerveném spektru, které umožňuje snáze odhalit planety mimo naši sluneční soustavu. Přesto v NASA soudí, že je třeba nová generace teleskopů. Myslí si to Matt Mountain, ředitel Space Telescope Science Institute. „Abychom to mohli udělat, potřebujeme novou generaci raket, nové přístupy k tomu, jak se dostat do vesmíru a vyvinutí nových velkých teleskopů, vysoce rozvinutých optických systémů.“

Skvělé výsledky

Výsledky z posledních let jsou fascinující. Dříve by se nikomu ani nesnilo o tom, že budeme schopni zaznamenat planety mimo naši Sluneční soustavu. Lidé ale vždycky přijdou na různá nečekaná řešení. Moderní technika nám umožňuje zjistit existenci planety, když přechází mezi hvězdou a námi jako pozorovateli. Pak můžeme zjistit, jak je daleko, jak je velká. Tohle dříve nebylo možné.

Jako dodatek, v březnu roku 2010 jsem dělal pro Reflex rozhovor s britským astronomem Paulem Murdinem, který se proslavil jako objevitel černé díry, která do té doby existovala jako hypotéza. Mluvili jsme právě o nových objevech, které přinášejí teleskopy umístěné ve vesmíru. ptal jsem se na to, jestli mohou vůbec pozemské přístroje ještě objevit něco zásadně nového Řekl mi na to: „Ano. Hubbleův teleskop je relativně malý, protože se musí vejít do raketoplánu, což limituje jeho velikost. Pozemské dalekohledy jsou mnohem větší, posbírají tedy mnohem více světla. Výhodou Hubbleova teleskopu je, že se nachází mimo atmosféru, která se chvěje. To pozemským přístrojům zkresluje obraz. Jenomže astronomové jsou velmi chytří a dokáží toto chvění atmosféry kompenzovat.“

Zajímavé je nejen to, kolik planet může nosit život podobný tomu pozemskému, ale i to, jak blízko se takhle můžeme dostat k samotnému velkému třesku a počátku kosmu. Paul Murdin říká: „Dostali jsme se na 90 až 95 procent k velkému třesku. Teď existuje mnoho nových plánů v souvislosti s vypuštěním Webbova teleskopu. Mnoho hvězd a galaxií je zakryto prachem a my je nemůžeme vidět, ale teleskop Jamese Webba toho bude schopen. Dostaneme se tak do doby, kdy se formovaly hvězdy a galaxie. Můžeme vidět pozůstatky reliktního mikrovlnného záření čtvrt miliónu let po velkém třesku. Něco vám řeknu: vaše tělo je tvořeno z devadesáti procent z vody a voda obsahuje atomy vodíku a ty vznikly během prvních čtyř minut velkého třesku. Vy sám jste relikt raného vesmíru.“

Když jsem se ptal na to, co si myslí o tom, že prezident Obama stopl plány na návrat Američanů na Měsíc a cestu na Mars a jestli není lepší vystačit si pouze se satelity bez lidské posádky, dal na to vědecky korektní odpověď: „Jako vědec bych řekl, ať tam pošleme sondu a roboty. Pokud jde o expanzi, sociální cíle, inspiraci a osobní zkušenost a všechny takové věci, tak bych řekl: jděme tam. Těžko se to posuzuje. Kdybych byl vědec radící Obamovi, jak vynaložit peníze na vesmír, tak bych mu řekl, ať věnuje prostředky na robotické teleskopy a automatické kosmické lodě. Jako občan bych mu řekl, že na světě je ještě něco víc než věda, třeba politika, a že on je zvolen proto, aby činil rozhodnutí, a proto mu důvěřuji.“ Čtyři roky staré interview s astronomickou celebritou nevytahuji jen proto, že jsou noví čtenáři, kteří ho v papírovém vydání nečetli. Jde o to, že jsou dva vzájemně se doplňující principy. Něco poznat, na to stačí teleskopy a sondy a dělají to velmi dobře. Potom jde o to, někam se jako člověk dostat. Stoupnout si nohou na Měsíc a Mars. To stojí samozřejmě mnohem víc. Od konce projektu Apollo se kosmické ambice lidstva dost vykastrovaly. Upřímně řečeno, většina lidí celkem netuší, co dělá posádka na Mezinárodní kosmické stanici, protože to pro ně není zajímavé a těžko se pro to nějak nadchnou. Zdá se ale, že doba se láme a nové mezinárodní soupeření by mohlo přinést změny i na poli pilotovaných letů.