Výchova dětí homosexuálními páry je trvale otevřená otázka
Výchova dětí homosexuálními páry je společensky méně akceptována než uzavírání sňatků mezi gay otci a lesbickými matkami. Jak tyto rodiny působí na utváření osobnosti dětí, je trvale otevřené téma.
Vážený pane profesore,
bude-li to možné, prosím o odpověď na tyto otázky: Existují studie a s jakými závěry, jež se v dlouhodobém sledování zabývají neuropsychickým a sociálním vývojem dětí, které jsou od nejranějšího údobí vychovávány páry stejného pohlaví? Mají tyto děti v dospělosti problém přijmout „tradiční modely“ v chování a fungování ve vztazích a rodině?
Děkuji, Libuše Hájková
Otázka zdravého psychosexuálního vývoje a normálního utváření osobnosti u dětí vychovávaných homosexuálními páry je nyní často kladena v souvislosti s liberalizací legislativy, jež leckde umožňuje nejen registrované partnerství či homosexuální sňatky, ale i společnou výchovu, případně adopci dětí. Řekněme si rovnou, že liberální legislativa, a tedy oficiální výchova dětí homosexuálními páry neexistují dost dlouho na to, aby umožnily nasbírat dostatečné množství longitudinálních (dlouhodobě shromažďovaných) dat, která by poskytla odpovědi na všechny otázky, jež si veřejnost v této souvislosti klade. Přesto se na první část vaší otázky dá odpovědět kladně. Studií zabývajících se psychickým a sociálním vývojem dětí, které jsou od nejranějšího údobí vychovávány páry stejného pohlaví, je spousta a jen nedávná česká monografie (Šulová L., Fait T., Weiss P. a kol.: Výchova k sexuálně reprodukčnímu zdraví. Maxdorf, Praha 2011, 1. vyd.) jich na str. 214 uvádí na sedmdesát (hoschl.cz/E8AF)!
Jiná otázka ovšem je, co všechno tyto studie dosud objasnily, a toho je méně, než by k silné podpoře politického postoje k výchově dětí homosexuálními páry bylo třeba. Nicméně jasné je, že péče o tyto děti ve smyslu časové a emocionální investice ze strany „rodičů“ není o nic horší než u párů heterosexuálních. Mnohdy je dokonce lepší, protože sociálně ne zcela akceptovaní „rodiče“ se snaží společenský handicap atypičnosti rodiny vykompenzovat zvýšenou péčí o děti a o jejich rozumový a citový rozvoj. Dále je dnes už téměř jisté, že sexuální orientace takto vychovávaných dětí je normální ve stejné proporci jako u dětí z heterosexuálních párů. To je v souladu s poznatky o vrozené povaze sexuální orientace. Také se opakovaně zjišťuje, že děti vychované homosexuálními páry v životě uspějí (fungují) zhruba stejně jako děti z klasických rodin.
Méně jasné a méně prozkoumané však je, jaký dopad má odlišné spektrum identifikačních vzorů (namísto otce a matky dva otcové nebo dvě maminky) na pozdější párovou komunikaci oněch dětí, na vyhledávání partnera, interpersonální vztahy, schopnost zakládat rodinu, stabilitu manželství, výskyt různých poruch apod. Celkově lze dnes říci, že na straně konzervativců jsou při posuzování „škodlivosti“ výchovy homosexuálními páry víceméně oprávněné obavy z nepřirozenosti takového rodinného uspořádání, zatímco na straně liberálního přístupu jsou odborné argumenty, jež se dosud podařilo nashromáždit. Odpověď na vaši otázku se však stále vyvíjí a ještě dlouho nebude definitivní.
