Může mít terapie tmou negativní vliv na psychiku člověka?
Tibetští mniši praktikují odedávna starou metodu sebepoznání, založenou na absenci jakýchkoli smyslových podnětů. Až na sedm týdnů se uchylují do úplné izolace.
Vážený pane profesore,
chtěla bych se zeptat na Váš názor na terapii tmou, její možný terapeutický, případně negativní vliv na psychiku člověka. Soudě podle dlouhé čekací doby na volný termín jde o žádanou formu meditace či terapie. Sama jsem dlouho přemýšlela, zda zkusit, či ne, nakonec převážily argumenty pro, a tak se na svoji „terapii“ těším v blízké době. Zkušenosti těch, kteří to již zažili, jsou převážně pozitivní. Líbilo se mi jedno prohlášení, že je to první dovolená, z níž se dotyčný vrátil skutečně odpočatý, plný energie, touhy po životě, s čistou hlavou a jistými cíli a úkoly. Velmi často se lidem vrací jakoby zapomenutá radost z obyčejných věcí a z přítomnosti rodiny či blízkých lidí. Může být vliv této izolace od všech vjemů, informací, nutností, lidí, „musů“, a pobyt jen sám/a se sebou důsledek civilizačního shonu a přemíry informací a očekávání? Může týdenní pobyt v absolutní tmě psychicky dosud zdravému a jinak normálnímu člověku uškodit? Mohl byste jej doporučit a případně komu ano a komu ne (dá-li se alespoň trochu zobecnit). Moc zdravím a děkuji, pokud se rozhodnete na můj dotaz reagovat.
Petra Hl.
Mechanismů, jakými působí na psychiku člověka „terapie tmou“, je několik a dalo by docela práci je od sebe oddělit. Je to především sociální a částečně senzorická deprivace, tedy to, že jste po dobu pobytu ve významně menší míře vystaven/a podnětům z okolního světa. To působí podobně jako tzv. deprivační pokusy, které vedly k zesílení vnímání podnětů z vnitřního světa, k zesílení citlivosti vůči vlastním fyziologickým pochodům, jako je třeba tlukot srdce, jež pojednou vystoupí ze šumu na pozadí a nabudou na síle, a nakonec i k halucinacím typu „fata morgána“, jež jsou vlastně příkladem tzv. deprivační psychózy. Dále to je zúžené vědomí podobně jako při meditaci. Tím se „pročistí“ hlava.
Své udělá také změna režimu, příkladně absence povinností a práce, jiný rytmus jídla a jiné biologické rytmy, neboť dochází k přeladění vnucené rytmicity spánku a bdění na tzv. volně běžící periodu, jež je u člověka o něco delší než 24 hodin. Ze všech těchto důvodů může takový „léčebný“ pobyt ve tmě vskutku působit relaxačně a protistresově, „vyčistit hlavu“, srovnat myšlenky a vztahy k okolí včetně zvýšeného zájmu o to, co je nám odepřeno, tedy o sociální kontakt a o plnění povinností. Má to však řadu výjimek a úskalí.
Bojíte-li se tmy, může vám pobyt v ní stres spíš zvyšovat než snižovat. Podobně izolace a ztráta zrakové kontroly. Máte-li dispozici k nějaké duševní poruše, například úzkostné či psychotické, můžete ji pobytem ve tmě vyvolat. Trpíte-li nějakou duševní poruchou (depresí, schizofrenií, úzkostnou poruchou, demencí), může se vlivem pobytu ve tmě zhoršit, a to značně. V případě deprese se naopak používá léčba světlem! Terapie tmou tedy může i poškodit, a patří proto do rukou jen těm, co to s ní umějí, nic nepodceňují a na své klienty dohlížejí. Ostatně na chvíli si ji každý může vyzkoušet v kavárně Potmě na náměstí Republiky a v různých regionech, kam kavárna putuje, aby umožnila zdravým okusit svět nevidomých.
V době, kdy tento sloupek vyjde, budete mít už vaši „kúru tmou“ asi za sebou, že? Napište, jaké to bylo.
Text původně vyšel v tištěném Reflexu č. 26-27/2016.
