Vědci objasnili záhadu smogu, který v roce 1952 zabil 12 tisíc lidí
Vědecký internetový deník Alphr zveřejnil včera výsledky studie, která po dlouhých 64 letech odhalila, co způsobilo smrt 12 tisícům Londýňanů v období velkého smogu v roce 1952. I přes velký časový odstup si tým texaských badatelů dal tu práci, a přišel na to, jak ke smogu došlo.
Vědci nyní zjistili, že za smrt tisíců lidí může jakýsi chemický paradox. “Lidé již vědí, že za mlhu mohou hlavně sírany. Částice kyseliny sírové byly vytvořeny oxidem siřičitým, který se hojně produkuje při spalování uhlí,” uvedl profesor Zhang z texaské univerzity. Právě spalování uhlí ve velké míře, větší, než bylo obvyklé, přispělo ke vzniku smrtelného smogu. Zima v prosinci roku 1952 byla obzvlášť tuhá a lidé topili téměř neustále.
“Jenže jak se oxid siřičitý přeměnil na kyselinu sírovou, to bylo až dosud záhadou,” doplnil profesor. “Naše výsledky ukázaly, že celý proces urychlil oxid dusičitý, což je další produkt spalování uhlí. Ten se smísil s přírodní mlhou, která na Londýn padla. Klíčovým aspektem je pak přeměna oxidu siřičitého na síru, při němž vznikají jedovaté částice, které zůstávají v ovzduší,” vysvětlil Zhang pro deník Alphr. Přirozená mlha tak postupně začala obsahovat více a více sirných částic, které pak způsobily těžké zdravotní problémy tisícům lidí.
Začalo to přesně před 64 lety, v noci z 5. na 6. prosince 1952. Na Londýn se snesla hustá mlha, což pro Anglii není nic neobvyklého. Počasí se navíc zhoršovalo už od 3. prosince. Pro Brity je počasí jedním z ústředních témat téměř každé konverzace, kolují o něm stovky vtipů. Tenkrát se ale o žádný vtip nejednalo. Během pěti dní se do nemocnic dostalo na 4 tisíce lidí, především mladších, a také seniorů. V dalších měsících pak na následky velkého smogu zemřelo dalších 8 tisíc Londýňanů.
Přelomová mlha
Na výsledku bádání texaských vědců je zajímavé, že jejich závěry se dají použít i pro současnou neudržitelnou smogovou situaci v Číně - studie však zabírá jinou stránku věci: odpovídá na otázku, proč se v Číně dosud nezavedly širší opatření proti smogu a znečištění ovzduší. Pokud tedy v Pekingu zrovna není olympiáda…
Přestože se o velkém smogu mluvilo ještě mnoho let po roce 1952, jeho přesné příčiny nebyly známé. Díky smogu se začaly šířeji diskutovat otázky znečišťování životního prostředí, hlavně vlivu člověka. Byl přijat přelomový Clean Air Act na ochranu vzduchu před znečišťováním, který se stal podnětem pro změny i v mezinárodním měřítku.
Čínský paradox
A zmíněné spojení s Čínou? Je vlastně paradoxní. Jev, který se odehrával před 64 lety v Londýně, se totiž v Číně odehrává dnes a denně. Vědci však přišli na to, že tento proces je v Číně zároveň neutralizován: velké množství výfukových plynů v kombinaci s nadměrným užíváním umělých hnojiv způsobuje velké vylučování amoniaku, který nebezpečné sirné částice v ovzduší neutralizuje. Neznamená to sice, že by smog nebyl škodlivý. Nemá však tak rychlé a smrtící následky, jako měl ten londýnský v roce 1952.
