Kauza David Rath: Právo versus spravedlnost
Případ všemi sledovaného dr. Ratha poutá trvale pozornost. Nyní tím, jak se soudy snaží obejít podstatu problému provinění a najít formální nedostatky. Je to nervák, ale je vidět, že když se chce, všechno jde.
Dobrý den,
jaký je Váš názor na to, že vrchní soud zamítl použití odposlechů v případu dr. Ratha a spol. a vrátil věc zpět k projednávání od samého počátku, tentokrát ovšem v mnohem obtížnější průkazní situaci?
Jana Poláková, Brno
Sice mi to trochu zvedlo adrenalin, ale nikterak mne to nepřekvapilo, protože jsem od samého počátku té kauzy tvrdil, že dr. Rath se z toho vyseká a sedět nebude; spravedlnost není pro lidi jako on. Kdyby to byl neznámý úředník jakéhosi magistrátu, tak už má touto dobou půlku trestu za sebou: chytí ho s úplatkem in flagranti, další obvinění do toho zapadají jak kostičky z lega, odposlechy jasně dokládají, jak si dělili kořist, a spolupracující svědek to všechno doloží. Nic nebrání tomu, jít hned druhý den do basy, vše jasné jak facka. Ale chyba lávky, když jde o papaláše, právní formalismus a pseudokorektnost se roztočí a léta běží do ztracena. Kdo by si vzpomněl?
Mí přátelé a známí, z toho dva významní právníci, se rozdělili na dva tábory. Jedněm je z takovéto justice na zvracení a druzí v tom vidí pokrok, argumentujíce hlavně tím, že ani k pravdě nelze přijít nečistými způsoby a že i padouši mají právo na spravedlivý proces. Proto rozhodnutí vrchního soudu vítají a považují za velice správné. Já mám k tomuto argumentu dvě poznámky, když už se ptáte: za prvé, jestliže se až po téměř čtyřech letech (!) vláčení po soudech a poté, co spis má desítky tisíc (!) stran, přijde na to, že odposlechy byly nezákonné (nedostatečně odůvodněné), znamená to, že všichni ti právníci a soudci vystupující v tom sporu až dosud byli diletanti, kteří to nepoznali, a až teď je musí moudrý vrchní senát pokárat, že neznají svou práci? Proč jim tedy neseberou diplomy, když je to tak jasné? Řekne-li se a), mělo by se říci i b).
Za druhé, souhlasím s tím, že každý, i padouch, má právo na spravedlivý proces. Jenže obávám se, že právě toho se u nás nedostává. Spravedlivý proces ve smyslu použití formálních důvodů k obejití merita věci je výsadou pouze známých, majetných a oprsklých jedinců. Více viz na hoschl.cz/EADM. Ostatním se takového luxusu dostane víceméně pouze náhodou. Tato nerovnost před zákonem je podle mého soudu jedním z významných zdrojů „blbé nálady“. Je subtilním a často neuvědomovaným toxinem, který otravuje společnost, jež má jinak všechny předpoklady mít naopak náladu dobrou: ekonomice se daří, nezaměstnanost je nejnižší z celé Evropy, novorozenecká a dětská úmrtnost se drží při zemi, průměrná mzda je nejvyšší v dějinách, délka života se prodlužuje. A přitom kam přijdete, tam se nadává.
Proces s dr. Rathem připomíná svou demoralizační silou proces s hvězdou amerického fotbalu O. J. Simpsonem. Jeho výsledek se také zdál být od začátku jasný: Simpson po činu zmatkoval, ujížděl před policií, našla se rukavice s jeho krví, našly se kapky krve v jeho domě. Byl však dost bohatý a slavný na to, aby si mohl dovolit nejlepší právníky. Ti, podobně jako vrchní soud v případě dr. Ratha, neřešili podstatu problému, ale jeho formální aspekty, vycházejíce z toho, že policie, žalobce i soudce mají striktně dodržovat pravidla pro získávání důkazů. Nakonec žalobu rozdrtili poukazem na chyby, jichž se vyšetřovatelé při sběru důkazů dopustili.
Hlavní z těchto obhájců ani nebyl přesvědčen o Simpsonově nevině, ale zastával názor, že dodržování pravidel (právo) stojí i nad spravedlností a ospravedlňuje i propuštění člověka, jenž s velkou pravděpodobností zločin spáchal. Zkusme si tento argument za domácí cvičení promýšlet.
