Nemoc, která postihuje jenom ženy? Omyl. Mentální anorexií trpí i muži
Dobrý den,
ráda bych se zeptala, jestli mohou mít muži mentální anorexii. Můj velmi dobrý známý měl matku s paranoidní schizofrenií, která mimo jiné nechtěla jíst. Byla schopna přežívat o vývaru z mrkve. Tento můj známý po poměrně nepříjemné manželské krizi začal držet přísnou dietu a také odmítá normálně jíst, co se množství týče. Zhubl na kost, takže se všichni ptají, jestli není nemocný, ale on si připadá naprosto normálně, naopak ještě přitažlivější než dřív. Všechno ještě podtrhuje černým oblečením. Kdyby byl žena, myslela bych si, že má anorexii, ale u muže nevím. Může to být tak, že napodobuje chování, které v dětství viděl, nebo se může jednat o počínající psychickou poruchu? Jak bychom to mohli poznat? Děkuji za radu a přeji hezký den. Alice Kalinová
Mentální anorexie (MA) postihuje ženy asi desetkrát častěji než muže, ale i u těch se někdy vyskytuje. MA trpí zhruba jedno až čtyři procenta žen a 0,2–0,3 % mužů. Důležitou známkou mentální anorexie je kromě významného úbytku hmotnosti také porucha vnímání vlastních tělesných proporcí (připadá si obézní navzdory vychrtlosti), manipulace s jídlem, strach z přírůstku hmotnosti a mnoho dalších příznaků, včetně ztráty menstruace u žen (amenorea), lanuga (jemné ochlupení po těle a v obličeji), posedlosti cvičením, zvracení, projímání, diet, rituálů, zimomřivosti, nízkého krevního tlaku, určité izolace, deprese, sebepoškozování a mnoho dalšího. Jsou dva hlavní typy MA: jedni se přejídají („binge eaters“) a pak s pocity viny zvracejí či se projímají („zvraceči a projímadláři“), druzí přehnaně cvičí anebo prakticky nejedí („dietáři“). U středně těžké mentální anorexie je body mass index (BMI) pod 17, u těžké pod 16; BMI je tělesná hmotnost dělená čtvercem tělesné výšky (kg/m2). Úmrtnost pacientů s MA je asi dvanáctkrát vyšší než v obecné populaci, a riziko sebevraždy je dokonce šestapadesátkrát vyšší. Asi polovina žen s mentální anorexií dosáhne úpravy stavu, dalších 20–30 % pouze částečně.
Když se mentální anorexie neléčí, dostavují se někdy smrtelné komplikace v podobě selhání srdce či ledvin. Příčiny MA jsou jak genetické (dvojčecí studie naznačují dědivost 28–58 %), tak psychologické (traumata v dětství, sexuální zneužívání, nízké sebevědomí) a sociální (jedinci s mentální anorexií jsou častěji v kontaktu s kulturními vlivy, jež podporují hubnutí). V Africe mentální anorexie u původního obyvatelstva neznali až do doby, kdy v některých oblastech výrazněji stoupla životní úroveň. Svou roli sehrávají i média upřednostňující ideál štíhlosti. Vinny bývají také profesní nároky u modelek, baletek, gymnastek apod. Zajímavým mechanismem je jakási závislost na látkách, jež se v mozku uvolňují při hladovění a fyzické činnosti. Některé jedince s mentální anorexií hladovění či fyzické cvičení euforizuje jako droga. Omezení potravy a fyzická aktivita vyvolávají u laboratorních krysích samic příznaky podobné MA. Proč jenom u samic, je víceméně záhadou, neboť u krys móda, profesní zájmy a média zjevně nehrají žádnou roli. Vyšetření mozkové činnosti pomocí magnetické rezonance identifikuje u osob s mentální anorexií tzv. insulární kůru a kortiko-limbické struktury jako oblasti mozku zodpovědné za příznaky MA. Ovšem navzdory tomu všemu příčin, proč váš známý normálně nejí, může být víc.
Kromě mentální anorexie může jít třeba o depresi, jež někdy vede k drastickému zhubnutí, o nějaké soukromé dietetární přesvědčení či o paranoidní obavy ze škodlivosti či otrávenosti potravy. Blízko k tomu mají všelijací strašpytlové s „éčky“, toxiny, postřiky, jedy apod. Bludné důvody k odmítání stravy mohou být prvními známkami psychotické poruchy, například schizofrenie, případně důsledky indukované psychózy (šílenství ve dvou, „folie à deux“). Poznat se to dá nejlépe psychiatrickým vyšetřením.
