Tajemství nejrychlejší kočky světa. Gepardi mohou sprintovat díky uchu
K tomu, aby gepard uštval gazelu, nestačí jen jeho chrtí postava. Nová studie ukázala, že klíčová součást jeho úspěchu leží hluboko uvnitř lebky.
Nejrychlejším suchozemským zvířetem je gepard: Kočka, která loví štvaním a na krátkou vzdálenost dokáže vyvinout rychlost až 104 km/hod. Většinu přizpůsobení, která mu to umožňují, vědci už dávno popsali: lehká kostra s dlouhými končetinami, ohebná páteř, krátký čenich, hluboký hrudník, dlouhý ocas, nezatažitelné drápy… Na jeden anatomický detail se však až dosud nikdo nepodíval.
Nehybná hlava
Pokud byste sledovali zpomalené záběry lovícího geparda, uvidíte dokonale koordinované pohyby jeho nohou a hřbetu i vyvažování těla ocasem. Jen hlava zůstává v klidu, prakticky se nepohne a pohled je trvale upřený na vytouženou kořist. Za vnímání zrychlení a úpravu polohy hlavy během pohybu je u obratlovců zodpovědná malá struktura ve vnitřním uchu: vestibulární (rovnovážný) systém. Jeho součástí jsou tři polokruhovité kanálky vyplněné tekutinou. Při sebemenším pohybu se tekutina rozhýbe a podráždí smyslové vlasové buňky ve stěnách kanálků.
Unikátní vnitřní ucho
Vědce z Amerického přírodopisného muzea zajímalo, zda se vnitřní ucho a vestibulární systém gepardů nějak podílí na jejich lovecké technice a jestli se liší od jiných kočkovitých šelem. Rentgenovou výpočetní tomografií proto naskenovali celek 21 lebek různých druhů včetně současného geparda a jeho vyhynulého blízkého příbuzného – "obřího" geparda Acinonyx pardinensis, který žil v Eurasii před 2,6 miliony až 126 tisíci lety. Ze získaných dat pak vytvořili trojrozměrné modely vnitřního ucha.
