Konec jedinečnosti: Kůň Převalského není divoký
Ke považován za posledního žijícího divokého koně. Výzkum však ukázal, že kůň Převalského není divoký – jen zdivočelý. Důkazy o tom, že kůň z eurasijských stepí není divoký, ale zdivočelý, přinesly vykopávky v Kazachstánu. Průzkum přitom probíhal na stejném místě, které přineslo nejstarší známé důkazy o domestikaci koně.
Před 5500 lety žili v Kazachstánu lidé z takzvané Botajské kultury. V jejich sídlech archeologové objevili obrovské množství koňských kostí a zubů. Z dalších nálezů vyplývá, že tito koně byli domestikovaní nebo přinejmenším dost ochočení na to, aby snesli uzdu a klisny se nechaly podojit. Našly se dokonce pozůstatky ohrad, v nichž byli tito koně drženi.
Botajští koně jsou tedy považováni za nejstarší domácí koně. Vědce proto zajímalo, jak jsou příbuzní dnešním plemenům. Z kostí dvaceti různých botajských koní proto odebrali vzorky DNA a srovnali je se vzorky koní z celé Eurasie, kteří tu žili během posledních 5500 let. Výsledky byly nečekané – botajští koně jsou geneticky velmi odlišní od všech ostatních domácích koní.
Vznik koně Převalského
Největším překvapení však bylo, že mají naopak velmi blízko k divokým koním Převalského. Dokonce natolik, že jsou pravděpodobně jejich přímými předky.
Chovatelům z Botajské kultury zřejmě sem tam nějací koně utekli a zdivočeli. Postupem času se z nich stali koně Převalského, jaké známe dnes. Ale než se tak stalo, vypadali jinak - mnozí z těch nejstarších měli podle vědců bílé zbarvení s černými skvrnami. Což je atraktivní zbarvení, které už tehdejší lidé u koní upřednostňovali.
