Cyril Höschl: Proč se lidé z kriminálního prostředí nechávají tetovat?
Může tetování, v poslední době v určitých vrstvách silně rozšířené, signalizovat problémy tetovaných lidí ve vztahu k okolí?
Dobrý deň pán profesor,
nedávno spáchal samovraždu model známy ako Zombie Boy s celotelovým tetovaním. Na to sa vyjadrila speváčka Lady Gaga, že spoločnosť by sa mala naučiť väčšej tolerancii a citlivosti k podobným ľuďom. Ja si myslím, že v tomto prípade bude problém skôr v danom človeku než v spoločnosti. On mal zrejme nejaký vnútorný problém, o čom svedčí aj jeho tetovanie.
Tetovanie bolo v minulosti súčasťou výzdoby rôznych pravekých kultúr. V modernej dobe sa stalo akýmsi neoficiálnym znakom ľudí s kriminálneho prostredia a v posledných rokoch najmä vďaka umelcom a športovcom sa stalo všeobecne rozšírenou módou. Zaujímalo by ma, či v tomto prípade ide len o módu, za ktorou netreba hľadať nič hlbšie, alebo to môže signalizovať nejaké problémy súčasných ľudí s chápaním svojej identity alebo vo vzťahu k svojmu okoliu. Existuje nejaký výskum, prečo práve ľudia z kriminálneho prostredia sa nechávajú tetovať a čo tým sledujú?
S pozdravom.
J. Bugár
Tetování jako kulturní a psychologický fenomén je podmiňováno velkým množstvím činitelů, jež se u každého projevují v jiných kombinacích a v jiné proporci. Patří mezi ně příčiny náboženské, rituální, praktické (označování otroků, prostitutek, zlodějů, vězňů), estetické aj. Čistě administrativní význam mělo povinné tetování evidenčních čísel vězňům v koncentračních táborech za 2. světové války. Tetování bylo a stále je častým jevem v určitých subkulturách.
U námořníků se například uplatňovala nuda v relativní izolaci při dlouhých plavbách, kombinovaná s pověrčivostí a symbolickou obranou před tresty bičováním, jimž mělo předcházet vytetování kříže na zádech. Příslušnost k námořnictvu symbolizovaly často kotvy na předloktí nebo mořské panny na paži. V moderní době se tetování velice rozšířilo zejména v kriminální subkultuře, kde má různé odnože. Častou motivací je vyjádření příslušnosti k určité skupině kombinované s nudou, tlakem okolí, pověrčivostí a sklonem k magickému myšlení, jež se projevuje vírou v moc symbolů a znamení.
M. Brixa ve své bakalářské práci s názvem Význam tetování vězňů ve výkonu trestu odnětí svobody (Fakulta humanitních studií, Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, 2011) uvádí jako nejčastěji vězni udávaný důvod k tetování estetiku, na druhém místě „symbol odvahy“, symbol naděje, získání respektu, ale také náboženské motivy. Vězeňská subkultura má i své národní mutace. Zcela specifický význam má tetování například v ruském podsvětí, které dodržuje přísná pravidla a určuje symboliku tetování, od níž není radno se odlišit. Její znalci dokážou z určitého obrazce ihned odečíst všechny důležité informace o tetovaném jedinci.
V Japonsku je zase tetovaným zakázán vstup do lázní a bazénů, protože tetování je stále příliš spojováno s japonskou mafií – jakuzou. Od devadesátých let minulého století se však tetování masově rozšířilo i ve společenských vrstvách, kde ještě desetiletí před tím vůbec nepřicházelo v úvahu. Tetovaní jsou sportovci, umělci, dcerky z dobrých rodin. Výskyt tetování v Evropě podle některých průzkumů překračuje 25 procent. Tento nárůst je spojen s volnomyšlenkářstvím, snahou imponovat, jde ruku v ruce s dostupností některých drog a frekvencí nezávazného sexu.
Bývá také spojován s příslušností k nějaké skupině či gangu (motorkáři) a s rizikovým chováním. Pokud jde o výzkum, skupina malajsijských a rakouských autorů uvádí na základě studie 540 jedinců z Rakouska, z toho 54 procent žen, 19 procent univerzitně vzdělaných, jaké jsou osobnostní rozdíly mezi tetovanými (120) a netetovanými (420).
Obě skupiny se nelišily co do zastoupení pohlaví nebo vzdělání. Pomocí různých psychologických nástrojů se však našla významně větší extroverze, potřeba jedinečnosti, hlad po zážitcích a kladný vztah ke kérkám u tetovaných v porovnání s netetovanými. Takže vidíte, že výzkum se rozjíždí a že to, co bylo dříve předmětem opovržení, je nyní nejen předmětem obdivu, ale i látkou ke sbírání akademických titulů.
