Cyril Höschl: Lze vyhrožovat hospitalizací?
Výsledky voleb vyhrotily nálady české společnosti. Jedním ze střetů je případ Andreje Babiše mladšího. Je možné, že by erudovaný psychiatr zmanipuloval odborný posudek ve prospěch mocného šéfa hnutí ANO?
Vážený pane doktore, Českem hýbe obludný skandál kolem premiéra. Podle výpovědi jeho syna, pana Babiše ml., měl být zneužit psychiatrickým posudkem od psychiatričky Dity Protopopovové, která rezignovala na svůj mandát za hnutí ANO. Cituji slova A. Babiše ml. pro Seznam TV: „Řekla mi: Máš na výběr, buďto tě zavřeme v Národním ústavu duševního zdraví, nebo půjdeš na prázdniny. Já jsem si vybral prázdniny.“ Je vůbec možné, aby paní doktorka, svého času členka Babišova hnutí ANO, byla ochotná vyhrožovat zavřením v ústavu? Je reálné, že by si erudovaný psychiatr z NÚDZ dovolil zmanipulovat odborný psychiatrický posudek ve prospěch mocného šéfa hnutí ANO? Předem děkuji.
S pozdravem a přáním všeho dobrého
R. Sekyra
Údaje o pacientech nelze vynášet, natožpak do médií. Pokud nějaký svéprávný pacient o sobě a svých lékařích něco říká, je třeba s tím zacházet jako s každým jiným tvrzením. Může to být pravda i nemusí. Pokud jde o posudek, nestačím se divit zmatení jazyků: paní doktorka, o níž mluvíte, není soudní znalkyní a žádný posudek vypracovat ani nemohla. Když máte chřipku a nemůžete se dostavit na úřad, také na vás lékař nevypracovává posudek, nýbrž vám nanejvýš na vaši žádost napíše omluvenku. Také ovšem můžete při nástupu k hospitalizaci jmenovat osoby (například matku či právního zástupce), kterým lékař smí podávat zprávy o vašem stavu. Jestliže někdo z nich tyto informace použije, aby vás někde omluvil/a, pak se nejedná o „posudek lékařky“.
Takových možností je spousta a naznačují, jak nejhlučnější názory produkují ti, kteří o tom nic nevědí. A zda je možné vyhrožovat zavřením do ústavu? Možné to je, ale je to nepravděpodobné a profesně nepřijatelné. Hospitalizací se dnes zásadně nevyhrožuje, ta se navrhuje k řešení nejobtížnějších či doma nezvladatelných případů, a to v zájmu pacienta. Pouze v menšině se volí hospitalizace nedobrovolná, ohrožuje-li pacient bezprostředně sebe nebo své okolí. (Pak se mu ovšem zpravidla nenabízejí jako alternativa „prázdniny“.)
Jistě chápete, že hodlá-li někdo například pod vlivem bludů někoho zabít, je na místě navrhnout jeho hospitalizaci. To je však ošetřeno zákonem a podléhá to povinnému přezkoumání soudem. My se dnes častěji než s výhradami vůči hospitalizaci setkáváme naopak s kritikou, že „nekonáme“, protože ze zákona nemůžeme, a rodina přitom trpí. To, že by si psychiatr z NÚDZ dovolil zmanipulovat psychiatrický posudek ve prospěch šéfa hnutí ANO, je naprosto vyloučeno a ani to nemohlo nastat, protože ani NÚDZ jako instituce, ani jediný soudní znalec z řad našich lékařů o takový posudek nebyl požádán, a nemohl ho tedy vypracovat.
Pokud jde obecně o zprávu o zdravotním stavu („omluvenku“), pak zpravidla vychází z dokumentace, kterou nemá v gesci jediný lékař, ale podléhá dohledu vedoucího oddělení a primáře a jsou v ní záznamy jak předchozí léčby, tak ostatních lékařů. Všechno z toho se dá překontrolovat. Navíc takové sdělení má jepičí život: když jeden den nemůžete na úřad, protože je vám mizerně, můžete tam jít jindy. Úřad se tedy má zeptat opakovaně. A když se mu opakované omlouvání nezdá, může si dát vypracovat nezávislý posudek.
V souvislosti s kauzou AB je třeba uvést na pravou míru ještě jiné mýty: laici si často představují duševně nemocné jako hlupáky. To je zcela mylná představa, jež vede k takovým nesmyslům, jako že schizofrenik nemůže mít pilotní průkaz, že člověk, jenž rozumně mluví, nemůže být schizofrenní, a mnoho dalších. Takto může uvažovat pouze ten, kdo v životě neviděl schizofrenního pacienta. Pokud jde o řidičáky, pilotní průkazy, ba dokonce zbrojní pasy, jejich držitelé jsou tu a tam duševně nemocní, podobně jako byl Andreas Lubitz, jenž jako pilot Lufthansy vědomě zabil sebe a 150 cestujících.
Ne každá choroba se totiž projevuje soustavně. U některých přicházejí období tzv. remisí, kdy dotyčný může normálně fungovat. Podobně platí, že duševně nemocný nejenže může hrát šachy, ale může to v nich dotáhnout až na mistra světa (Bobby Fischer) nebo může dostat Nobelovu cenu (John Nash). Některé argumenty v našich médiích jsou tedy zoufale směšné. Navíc diagnóza sama o sobě neznamená ani omezení, ani zbavení právní způsobilosti. Pacient, který není zbaven svéprávnosti, může i se závažnou diagnózou fungovat jako svědek či se plnohodnotně účastnit soudního líčení, i když ne vždy. To se liší případ od případu a vždy záleží na momentálním a individuálním posouzení.
