Cyril Höschl: Pedofilie a její příčiny. Souvisí se sexuálním zneužíváním v dětství?
Velká aféra s odhalením pedofilů mezi kněžími i případ Michaela Jacksona oživily téma sexuálního zneužívání dětí, na které je veřejnost extrémně citlivá.
Dobrý den,
právě jsem zhlédla čtyřhodinový dokument Leaving Neverland, který pojednává o sexuálním zneužívání dětí Michaelem Jacksonem. Může tohle v Jacksonově případě částečně ovlivnit i absence dětství, nebo je to čistě genetická záležitost? Ale teď mne napadá, že jsem často četla o případech, kdy osoba s pedofilním chováním byla v dětství rovněž sexuálně zneužívaná. Jak to tedy vlastně je? Předem děkuji za odpověď, moc si Vás vážím.
Lenka Kuncová
Jak to vlastně je, nikdo pořádně neví. Pedofilie je dlouhodobá erotická náklonnost vůči dětem. Jako pedofil se většinou označuje ten, u koho se takové zaměření „provalí“, případně souvisí s trestným činem a dotyčný je kriminalizován. Opakem pedofilie je misopedie, chorobná nenávist vůči dětem, jež se projevuje například zlomyslností nebo krutostí. Definice je rozostřena mj. i proto, že ačkoli ze zákona se hranice dětství dosti jasně definuje, ve skutečnosti pedofilie jako porucha sexuální preference znamená zaměření na chlapce nebo děvče, u nichž se ještě plně nerozvinuly sekundární pohlavní znaky, což není vždy jasně věkově podmíněno. Navíc přechod mezi dětským a dospělým objektem je neostrý, takže někteří jedinci se stávají erotickými objekty jak pro osoby zaměřené pedofilně, tak i teleiofilně (na dospělé).
Problém také je, že falopletysmografické vyšetření, při němž se měří objem penisu jako odezva na různé podnětové obrázky či scénky, dává pozitivní výsledky při pohledu na obnažené dítě u desítek procent (!) populace, zatímco výskyt „deviantních pedofilů“ je sotva procento, jestli vůbec. To znamená, že značná část pedofilně zaměřených jedinců nesplňuje kritéria pro chorobnost, protože se svým zaměřením nemá problém a nemají ho ani děti, protože tito jedinci je sexuálně nezneužívají. Mezinárodní klasifikace nemocí definuje pedofilii jako sexuální preferenci (upřednostňování) dětí.
Naopak ojedinělý incident nesplňuje pro tuto diagnózu kritéria. Nicméně přesto (asi vzhledem ke společenské nepřijatelnosti) jsou jako pedofilové označováni i muži (u žen se pedofilie zjišťuje zřídka), kteří sice preferují dospělé sexuální objekty, ale děti mají jako zdroj náhradního ukájení. A aby to bylo ještě zamotanější, tak se ukazuje, že pouhý zlomek (dvě až devět procent) z těch, kteří se dopustí pohlavního zneužití dítěte, splňuje kritéria pedofilie, tj. nepřijatelné chování vůči dětem je mnohdy motivováno jinak než pravou deviací.
Pedofilní jedinci mají oproti kontrolním osobám zmenšené některé oblasti mozku, zejména amygdalu a lůžkové jádro striae terminalis vpravo. To zřejmě souvisí se změnou apetenčního chování (tj. výběru objektu), a naopak s tím spojená jistá hypersexualita působí ono „odbrzdění“, jehož vinou postižení jedinci posléze překročí konvence.
Nikdo z nás pochopitelně neví, jak to bylo s Michaelem Jacksonem, ale jisté je, že pouhé zneužívání v dětství z obětí samo o sobě pachatele neudělá, i když je obvinění či pacienti často ve svém životě uvádějí. Změna preferencí je patrně výsledkem interakce morfologického defektu (malá amygdala), působením steroidů v kritickém období a psychických traumat (zneužívání), jež přenastaví sexuální reaktivitu u disponovaného jedince. Jinak s tou kauzalitou je to těžké, protože zatímco pachatele, který zneužil dítě, se na tyto momenty v jeho vlastním dětství při vyšetření každý odborník ptá, u „zdravé“ populace se na to zpravidla neptá nikdo, čímž může dojít k optickému zkreslení důležitosti takového zážitku pro vznik pedofilie.
