A herci nebudou mít co žrát... Umělá inteligence může připravit o práci překvapivé množství lidí
Když v roce 2013 uhořel při dopravní nehodě herec Paul Walker, byla to pro producenty filmu Rychle a zběsile 7 poměrně nepříjemná zpráva. Walker byl hlavní hvězdou solidně vydělávající série, která neměla mnoho děje, zato hodně automobilových honiček, a především bylo roztočené další pokračování. Producenti byli postaveni před nutnost film dotočit bez něj, pouze za pomoci počítačové animace společnosti Weta a dvou Walkerových bratrů Caleba a Codyho, kteří posloužili jako „základ“, na nějž byla počítačová animace Paula Walkera „nasazena“. V roce 2014 šlo o smělý počin, který neměl v Hollywoodu obdoby. O tři roky později už ale není nereálné, aby v podobném případě nebyl lidský element vůbec potřeba. Umělá inteligence by teoreticky mohla „načíst“ herce – jeho pohyby a mimiku – a vytvořit tak věrohodnou kopii. Jenže ne dokonale. Což je klíčový problém.
V sedmdesátých letech vytvořil japonský robotik Masahiro Mori teorii tzv. strašidelného údolí. Ta velmi zjednodušeně tvrdí, že publikum vnímá roboty či roboticky vytvořené obrazy lidí tím pozitivněji, čím dokonalejší jsou. Avšak těsně před tím, než se tento antropomorfismus (tedy přeměna umělého na lidské) stane dokonalou, míra kladné odezvy diváků na tuto proměnu velmi dramaticky klesne směrem ke strachu. Jakmile je ale proměna plně dokonána, lidé ji znovu přijímají kladně. Ačkoli jeho teorie není přijímána zcela bez výhrad, obecně se skutečně má za to, že jakkoli dokonalé napodobování lidí roboty nebo počítačem diváky baví, v jisté fázi je tato proměna začne děsit. „Digitální napodobování lidí má ve filmech stále důležitější roli,“ tvrdil nedávno v rozhovoru pro Hollywood Reporter Chris Nichols, šéf společnosti Chaos Group Labs, která digitální technologie ve filmu vyvíjí a testuje. „A umělá inteligence může tenhle problém vyřešit rychleji a levněji, než se to dělá dnes. Jediný problém je, že pořád nemá dost dat, aby vytvořila na plátně zcela plastický obraz člověka.“ Jinými slovy: umělá inteligence se potřebuje hodně „učit“, aby celý proces zvládla. Až doposud neměla dost příležitostí.
Jenže to se může změnit. Nebo spíše změní. Jednak Hollywood stále častěji spoléhá na digitální triky, jednak na ně už nespoléhá jen Hollywood, ale i Netflix a další „nové televize“. Stephen Regelous, který vytvořil software Massive (na němž se vytvářely mimo jiné armády pro Pána prstenů), celou situaci vidí ještě dramatičtěji. „Ve Válce o Planetu opic jste museli využívat herce (byl jím Andy Serkis; pozn. red.), abyste na něj „posadili“ animaci opice Caesara. Teď ale můžete vytvořit herce, jenž nebude skutečný, a animaci pak vytvořit na něm.”
Pokud se vám to zdá nereálné, pak vězte, že umělou inteligenci dnes už v poměrně rozsáhlé míře využívá Facebook a další internetoví hráči, kteří disponují velkými objemy dat, což umožňuje umělé inteligenci rychleji se učit. Regelous tvrdí, že pokud už dnes umělá inteligence řídí to, co sledujete na monitoru svého počítače, co se vám zobrazuje na Facebooku a podobně, rozhodně zvládne za nějakou dobu vytvářet vlastní světy. Možná ne příběhy v nich, ale světy určitě. Což je možná v tuhle chvíli dobrá zpráva pro scenáristy, ale rozhodně špatná pro střihače, herce a další profese.
