Jsou Ortel a jejich posluchači náckové, fašouni, nebo prostě Češi? Igor Chaun natáčel na jejich koncertě
Přátelé, minulou sobotu jsem se vydal do Českých Budějovic na koncert skupiny Ortel. Abych zjistil, zda je jejich působení opravdu „ohrožením demokracie“. Trochu jsem měl obavy, koho uvidím, jaké bude obecenstvo a co se bude na koncertě dít. Dokonce jsem i volil oblečení, abych „zapadl“. Na samotném koncertě jsem pak byl překvapený. Podívejte se na video!
V aktuálním tištěném čísle Reflexu je o tom reportáž, včetně fotografií. Tam se dočtete více. Ale prozradím vám, že v zásadě jsem žádné nácky neviděl. Většinou české lidi, kteří se identifikují s jednoduchým rockem a mírně primitivními texty skupiny Ortel. A dělá jim to radost a poskytuje uvolnění. A radují se a baví. A hrají si na tvrďáky. Protože ta hudba a texty nějak rezonují s dřímající a jinak ukrytou nótou vlastenectví v nich, kterou nemají šanci projevit. Protože MS v hokeji jsme už dlouho nevyhráli!
Do sálu periferní hospody v tovární čtvrti Budějovic prostě dorazili normální lidé. Uvědomil jsem si, že úspěch Tomáše „Ortela“ Hnídka nemůžu vyčítat ani jemu, ani těm, kdo na ně chodí. Je to spíše důsledek vyprázdnění veřejného prostoru v náročnějších a přitom srozumitelných myšlenkových formulacích, které by dokázaly artikulovat pocity těchto lidí. A nabídly jim také ztotožnění. Kdo jsme my, Češi, co dnes cítíme, jestli máme rádi svou zemi a zda a proč tu chceme v nekontrolované míře cizince odlišných ras, náboženství a zvyků. A kteří někdy, bohužel, „pro slávu Alláhovu uříznou ti hlavu“ (text skladby Mešita).
Došel jsem k názoru, že úspěch skupiny Ortel je zaviněn selháním schopnějších lidí ve společnosti, kteří by uměli tyhle věci lépe vysvětlit a podat prostým lidem. Srozumitelně a přitom bez vášně a nízkých pudů. Ano, skupina Ortel to dělá – používá vulgarity, hovoří o boji a krvi a v písni Defenestrace dokonce o radosti z toho, že mohou „následovat vůdce“. Ale nejasně a neadresně. Vyjadřují zároveň frustraci obyčejných lidí a nabízejí jim hudební ventil. Nevím, kolik z toho je kalkulace a kolik bytostné cítění autorské. A nakolik to Ortel myslí vážně. Ale podle mého názoru jejich tvorba nepřesahuje hranice umělecké nadsázky a toho, co je ve svobodné společnosti prostě „dovoleno“. Ať už zpívat, psát nebo říkat.
Ortel tuto příležitost doslova „sebral ze země“ a nabídl lidem, co jim chybělo. A na lidi to působí. Proto ten fenomenální úspěch u části publika, proto ta obliba u dělnických profesí, ale i u mladých dívek či celých rodin. Přesně to jsem na koncertě viděl. Prostě obyčejné české lidi. A ne nácky nebo fašouny…
Vydal jsem se o tři dny později za Ortelem do jeho domovské Plzně a hovořili jsme dvě hodiny v jeho rockovém klubu na Americké třídě. O jeho životě, mládí, rodičích, dělnické profesi ve Škodovce, také o tom, co ho formovalo a proč cítí a dělá věci, jak dělá. Nejdřív si dával dost pozor, co řekne, ale pak se hovor uvolnil. Řekl jsem mu, že pokud se neurazí, je jeho hudba průměrná a texty spíše podprůměrné. Neurazil se. A také jsem mu řekl, že respektuji jeho úspěch, protože jsme ve svobodné společnosti. A určitě nebudu kapele nebo jejím posluchačům něco vyčítat.
Pokud bych někde viděl vinu, tak u ostatních umělců nebo veřejně působících osob, že neumějí lidem nabídnout kvalitnější hudbu, podívanou nebo vysvětlení. S větším akcentem na humánnost, laskavost a obecné principy dobra. Které jsou nesmírně důležité a díky nimž možná přes všechny problémy na planetě Zemi stále ještě JSME…
Ortel pouze zaplnil prázdný prostor a poptávku po národním soucítění prostých občanů. Není chybou Tomáše Hnídka z Plzně a jeho českých posluchačů, že tohle pole nechali čeští umělci nebo intelektuálové a myslitelé (jsou-li jací) v podstatě prázdné. Ortel se pouze chopil tématu a umožnil některým lidem, aby si při jeho písních a na jeho koncertech prožili pocit možná přízemní, avšak jednoduché a silné národní sounáležitosti. Protože jak se ukazuje, ta v lidech stále existuje a chce se projevit. Politici a osobnosti veřejného života nabízejí lidem roztříštěnost a nejasnou perspektivu národní i společenskou. Nikdo dnes nenabízí popis a výklad společnosti, se kterým by se prostí lidé podobně ztotožnili. A tak to zbylo na Ortelovi. Prozatím…
Dodatek:
Poté, co jsem začal stříhat video z koncertu, jsem si všiml, že při skladbě Defenestrace, při textu „Zvláštní dar byl nám dán, že následujem VŮDCE“, vylétla jedna ruka z publika a zahajlovala. Je mi to líto. Pletu se tedy a ti osvalení, nakrátko ostříhaní muži v tričkách s nápisem Ortel a umrlčími lebkami na hrudi, kteří byli v publiku taky přítomní, na tohle čekají? Je to tajná hnědá subkultura společnosti, která čeká na svoji příležitost? Anebo ojedinělý kretén…???
Ať tak nebo tak, nese za to Tomáš Ortel určitou zodpovědnost. Vytváří cosi, co tyto lidi přivolává. Na koncertu Dády Patrasové by totiž jistě nikdo nehajloval. Nebo na sedmdesátinách Helenky Vondráčkové. A přitom by stačilo Ortelovi pozměnit v textu jen málo: „Každej z vás je pak sám svýho štěstí strůjce – zvláštní dar byl nám dán, že následujem TVŮRCE.“ Ale to bych si kapelu asi musel založit já sám…
