Šábes šneků: Šneci a zákony boží
Byl bych strašně rád, kdyby se v diskusi k tomuto videu neobjevovali absolventi Univerzity života, ale teologové. Názor někoho, kdo věří v Boha, na projev základních zákonitostí vesmíru skrze šneka a ananas, by mě totiž nesmírně zajímal.
Léta zkoumám esoteriku a furt nic. Furt nic nadpřirozeného, zázračného ani mimozemského, furt žádný tachyony, furt žádná bioenergie, a dokonce ani jedna čakra. Přitom něco až nadpřirozeného a posvátného, co neumíme vysvětlit, existuje. A dávno na tom vydělávají umělci.
Posvátná geometrie...
...je ezodisciplína, soustava ezoterických kydů kolem nevývratné skutečnosti: Existují základní geometrické zákonitosti, pro které platí, že je-li podle nich něco vytvořeno, tak to v lidském pozorovateli vzbuzuje libé pocity. Méně vznešeně – když se podle nich něco udělá, je to vždycky hezký. A my nevíme proč. Abych trochu uvedl věci na pravou míru: Mluvím o tak neesoterických záležitostech, jako je zlatý řez a logaritmická spirála.
Objevují se nejen v uměleckých dílech, ale také všude možně v živé přírodě, a vždycky je to hezký. A my netušíme proč. Ale určitě to plně legitimizuje pojem „posvátná geometrie“, protože co je posvátnějšího než krása? A je vcelku jedno, jestli ta pravidla nazýváme „principy imanentní hmoty“, „základní zákonitosti“ a možná i „zákony boží“.
Zlatý řez nebudu vysvětlovat…
...učí se ve třetí třídě základní školy. Máme potvrzeno, že existuje jeden významný obraz, kde nebyl zlatý řez aplikován. Je to obraz Bílý čtverec na bílém pozadí od Maleviče a zlatý řez na něm není proto, že na tom obraze není nic. Jinak je zlatý řez v úplnosti přítomen i v takové esenci úzkosti, jakou je Munchův Výkřik. Ještě zábavnější je to s logaritmickou spirálou. Jako přírodní zákonitost ji objevil (či spíše definoval) René Descartes (31. 3. 1596–11. 2. 1650), frázi „Eadem numero mutata resurget“ přebásnil a nechal si vytesat na náhrobek jiný geniální matematik – Jakub Bernoulli (1654–1705). A bez ní by nebylo moderní umění. Picasso spiráloval moc rád, Dalí taky a Miró by bez spirály asi vůbec nemaloval.
Ve dvacátém století jsme si také všimli, že podle zlatého řezu roste i ananas (píšou to na Wikipedii) a podle logaritmické spirály se točí galaxie, útočící sokol i ulity šneků (taky na Wikipedii). Princip je univerzální, vede ke kráse a my vůbec nevíme proč. Téma pro esoteriky jako vyšité, ale že se kolem toho nedá lhát a okrádat lidi, tak se mu fakt nevěnují. A tyto imanentní zákonitosti hmoty zajímají jen umělce.
Co na to náboženská obec?
Strašně by mě zajímalo vyjádření k tomuto textu od nějakého teologa. Nevím, jak to vidí věřící, ale pro můj neduchovní mozek z toho všeho vyplývá jednoznačný závěr: Nejblíže božímu zákonu jsme tehdy, když za svitu hvězd krájíme ananas pro šneky!
