Svědectví ženy o svobodě a demokracii penisů. Jaká je Výstava skutečně nahých mužů?
Co s načatým 17. listopadem? Jít demonstrovat, poslechnout si koncert nebo se zúčastnit satirického průvodu? To všechno ještě stihnu, ale teď je čas zažít něco, co jsem ještě nezažila. Jdu na Výstavu skutečných nahých mužů, a vůbec nevím, co si pod tím mám představit. Ale proč si taky něco představovat, když zanedlouho všechno uvidím na vlastní oči.
Stoupám po schodech do trochu obskurního domečku, ve kterém by stejně dobře mohl být hodinový hotel nebo nevěstinec. Interiér ale vypadá spíš jako místo, kde jsou do šesti do rána strašné punkové párty, na kterých si trávu dávají jen „abstinenti“. Když ale zahlédnu reklamu, jež mě nabádá ke koupi svorek na bradavky, začínám tušit trochu jiné dobrodružství.
Pohlcuje mě rudé tlumené světlo a naproti mně je muž. Je nahý a má na sobě nějaké sado-maso harampádí včetně kožené kukly na hlavě. Co tady mám dělat? Mám si ho jen prohlížet, anebo mám natáhnout gumové rukavice a chytit příležitost…za penis? Ne, na to jsem moc velký stydlín, a přeci jen nejsem zvyklá sahat na nahé muže před obecenstvem.
Vlastně se mi to zatím zdá celé dost divné a nemám z toho dobrý pocit. V další místnosti je naháčův kolega zavřený v miniaturní klícce, v níž bych zcela jistě dostala klaustrofobický záchvat. Další je přivázaný na nějakém mučícím přístroji. Přemýšlím, jak se jim stalo, že jsou tady, a je mi jich hrozně líto. Kvůli penězům? Připadá mi to jako zavřít člověka do ZOO. Jen jsou všude cedule s nápisem „Dotyk povolen“. Tahle myšlenka mě trápila až do doby, než jsem zjistila, že muži si to vybrali dobrovolně a s nadšením pro samotnou myšlenku autora projektu, který uspořádal taky výstavu žen.
Vcházím do další místnosti. Erekce! Tedy, samozřejmě, že se nebojím erekce, jen jsem ji ještě nikdy neviděla na výstavě. Co má dělat žena, když proti ní sedí v červeném oparu muž se ztopořeným penisem? Vyřešila to za mě jiná návštěvnice, která vypadá spíš jako matka toho hubeňoučkého chlapce s brýlemi, jenž sedí v rožku na křesle. Mne jeho přirození v ruce. Já přemýšlím, jestli je toto ještě v mezích výstavy, protože „Dotyk povolen“ přece ještě neznamená „Sexuální aktivity povoleny“. Zajímalo by mě, jestli je tady povoleno i vyvrcholení, anebo zasáhne bodyguard, který číhá v každé místnosti.
Jsou tady asi tři neohrožené ženy, které u každého „exponátu“ nasadí rukavice a pouštějí se do akce. Možná jsem příliš konzervativní, přestože se považuju za správného městského liberála. Nebo jsou to jen takové zábrany a konvence, které vlastně nemám ráda, a stejně jim propadám. V modrém světle se přede mnou hodně lascivně nakrucuje muž atletické postavy na podpatcích. Sedám si do křesla, chci se jen tak dívat. Má ztopořený penis. Najednou mi naléhavě nabízí gumové rukavice. Lekám se a prchám.
Možná i trochu lituju toho, že jsem utekla, když pak vidím jinou ženu, jak si pána v lodičkách hladí. Muž si to celé opravdu hodně užívá. Ale myslím, že trochu zaskočeným pozorovatelkám, jako jsem já, by se prostě neměl takto vnucovat.
Musím zmínit dvě věci, které se mi na výstavě doopravdy líbí. Zaprvé to, že projekt nezůstal jen u nahých žen, i když ty byly samozřejmě jako první, a muži vznikli až jako reakce na velký zájem. Nejsem žádná bláznivá sufražetka, ale estetika ženského těla je často přeceňovaná, kdežto estetika mužského těla podceňovaná, a to snad odjakživa. Já obdivuju krásu těla jako takového, nehledě na tvar, pohlaví nebo věk. Jen si všimněte, jak moc se všude kolem ženské tělo nadužívá.
Druhá věc, která mě skutečně potěšila, je, že výstava dostála svého názvu. To znamená, že muži byli doopravdy skuteční. Zřejmě normální chlapi nejrůznějšího věku, žádná až nepřirozeně dokonalá těla a dvaceticentimetrové přirození jako z porna.
Možná, že kdybych výstavu navštívila podruhé, odhodila bych tu konzervu uvnitř sebe a užila si ji mnohem víc. Na druhou stranu musím říct, že sado-maso instalace mě prostě nijak zvlášť nevzrušují. Není to žádná výčitka, jen osobní postoj. Mnohem víc by se mi líbilo, kdyby byli pánové neuvázaní a instalace prostší a umělečtější. Aby zkrátka dávala jen vyniknout kráse mužského těla.
