Boží pivo? Dobrý klášter by měl mít dobrý pivovar, želivský opat Jáchym Jaroslav Šimek
Nedaleko tradiční pivovarské výspy Humpolce se nachází malá obec Želiv s významným premonstrátským klášterem, jehož tradice sahá až do roku 1139. „Když byl dobrý a pořádný klášter, tak měl také dobrý a pořádný pivovar,“ říká současný želivský opat Jáchym Jaroslav Šimek. První zmínky o vaření piva v klášteře pochází ze 14. století. Na hlubokou tradici navázali želivští v novém miléniu.
Mezi lety 2003 a 2009 fungoval Klášterní pivovar Želiv na staré technologii, ale nepodařilo se mu prorazit. V roce 2010 pak představil novou varnu a pod vedením sládka Jiřího Kratochvíla zvedl kvalitu svého piva. Základem portfolia je chutná desítka Milo, trochu netradičně polotmavá a chmelená méně obvyklou českou odrůdou Vital. Chybět ale samozřejmě nemůže svrchně kvašené Abbye, pivo typické pro belgické a holandské Trapistické kláštery. Oproti všudypřítomným citrusovým aleům je zemitý Godšalk vítaným osvěžením.
Na varně nemohou chybět tři nutné propriety – hodiny, zvon a krucifix. „S krucifixem jsme si užili,“ vzpomíná sládek Jiří Kratochvíl. „Žádný nám sem úplně nepasoval, nakonec jsme museli použít variantu bez břevna.“ Na Želivi by se dalo dokumentovat staleté spojení piva a duchovní tradice. Opat Šimek říká, že vedle občerstvení duchovního by měl každý klášter nabízet i občerstvení tělesné. Suroviny, z nichž se vaří pivo, jsou samy o sobě božím dílem. „A my to pánu bohu jenom trochu pomáháme dotvořit.“
