Dying Light 2: Zombie parkour s hasákem v ruce je sranda, s příběhem je to horší
Pokračování úspěšné hry Dying Light z roku 2015 nedávno přistálo na našich monitorech a obrazovkách. Polské studio Techland se po téměř sedmi letech vývoje vrací s kombinací zombie akce, otevřeného prostředí a parkuru. Dying Light 2 Stay Human je ambiciózním počinem, který by si měl vyzkoušet každý hráč. Pověstnou otázkou za milion dolarů je však kdy. Techland pro jedny zachrání pověst polských vývojářů, pro jiné nevyužije jedinečnou šanci dosáhnout herní síně slávy. Tak jako tak je Dying Light 2 zábavným počinem s velkým potencionálem do budoucna.
Techland měl rozhodně po povedeném předchůdci namířeno ke hvězdám. První díl nyní již série Dying Light si našel miliony fanoušků a očekávání tak dlouho před vydáním opustila oběžnou dráhu Země. Navíc po ročním odkladu fanoušci věřili, že Techland zahladí nedodělky a přinese fanouškům zábavný mix parkuru a zombie akce. A potud vlastně vývojáři splnili slib. Parkur je neuvěřitelně chytlavý a souboje se zombíky zábavné. Ostatní je bohužel s otazníkem. Dying Light 2 tíží (poněkud překvapivě) nedotažené herní prvky a (ne tolik překvapivě) technické neduhy.
Dying Light 2 se odehrává dvadvacet let po událostech prvního dílu. Moderní svět, jak jej známe, mezitím položil na kolena vir měnící slušné i neslušné lidi v zombíky. Nyní se v kůži poutníka a parkurového nadšence Aidana vydáváte do ulic a na střechy fiktivního města, které až na pár osad obývají nakažení různých tvarů a velikostí. Důvod je ryze osobní: šílený vědec rakouského jména, který vás v mládí používal jako pokusného králíka, se prý nachází právě zde. Příběh osobní pomsty je navíc protkán s osudem města a jeho obyvatel. Ve snaze zatancovat s hlavním antagonistou poslední valčík se zlepšujete v překonávání překážek, učíte se novým metodám boje a nacházíte potřebné vybavení.
Flight or fight reflex
Hra je vystavěna na dvou základních prvcích: parkur a souboje. Freerun v otevřeném prostředí města je hlavním lákadlem a nutno dodat, že zcela zaslouženě. Dying Light 2 se totiž podařilo co málokteré hře. Pohyb po mapě je zábavným herním prvkem, což zaručuje neustálý příliv převážně adrenalinových zážitků. Průzkum herního světa se díky tomu stává spíše přirozenou kratochvílí než mrháním času. Hledači platinových trofejí prominou. Dokonce si troufnu říct, že už jenom kvůli parkuru by si Dying Light 2 měl v nějaký moment alespoň zkusit každý hráč. S čím kdysi prorazila série Mirrors Edge, dovedl Dying Light k dokonalosti.
Souboje se zombíky (a nejenom s nimi) jsou překvapivě chytlavé. Až na výjimky budete bojovat zbraněmi na blízko a končetiny budou lítat. Ve světě Dying Light už dobrých pár let nejsou žádné náboje, takže drsnější názorové srážky jsou zatraceně osobní. A stejně tak efektní, obzvláště přidáte-li k tomu využití parkuru. Soubojový systém zpočátku stojí na pár základních pohybech a postupným získáváním zkušeností odemykáte nové dovednosti. Naneštěstí se na soubojovém systému začínají pozvolna projevovat stinné stránky Dying Light 2 – místy je hra přehlcena prvky, z nichž některé ne zrovna svědčí vyváženosti a v důsledku i atmosféře. Převážně je ale soubojový systém tahounem hry, ačkoli v pozdějších fázích jeho přitažlivost upadá. Techland zaslouží za oba základní kameny hry velkou pochvalu.
Svět je (ne)bezpečné místo…
Vynikající je i prostředí města evropského střihu a skvěle zpracovaný systém střídaní dne a noci. Zatímco přes den je venku relativně bezpečno a zombíci ukrytí ve vnitřních, temných prostorách, během noci se karta obrací a nebezpečí číhá na ulicích. Nakažení se chovají stádně a během nočního klidu vyrušení jen jednoho z nich může lehce vyústit v honičku s celou hordou, před kterou vás zachrání jedině útroby některé ze spřátelených osad. Těch minimálně na začátku hry není mnoho, což motivuje k plnění vedlejších úkolů a aktivit pro různé frakce a obyvatele herního světa. Jednoduchý vzorec také výborně doplňuje dynamika průzkumu. Nejhodnotnější kořist bývá ukryta uvnitř budov, takže hráč je nenásilně nucen podnikat noční výpady. Funkčnost celého systému završuje smysluplná odměna. Vedle toho jsou některé vedlejší úkoly vázány na denní dobu a počínaje druhou polovinou hry si odemknete nové možnosti pohybu po městě.
Dying Light 2 klade silný důraz na rozvoj postavy. Za souboje a parkurové kousky získáváte zkušenosti a těmi odemykáte nové schopnosti. Nechybí inventář, crafting a výběr vybavení podle statistik. Po příběhu Aidana je hlavní motivací k plnění úkolů a průzkumu právě lepší a lepší vybavení. A tady se už naplno začínají projevovat slabší stránky. Na jednu stranu se hra buduje atmosféru zranitelnosti v nebezpečném světě, na druhou vás nutí zabíjet hordy zombíků ke snídani. Tento vnitřní rozpor je krásně vidět na příkladu craftingu. Během příběhu lehce nabudete dojmu, že v současném světě nakažených jste vy tou kořistí, jen aby vás z klamu vyvedl požadavek na genocidu zombíků pro účely vylepšení bandáže. Systém craftingu není úplně zdařilý a mimoto je jakousi náhražkou za absentující aktivity pro hráče vyšších úrovní. Ani ostatní prvky rozvoje postavy nejsou bůhvíjak domyšlené (strom parkurových dovedností budiž výjimkou). Některé schopnosti jsou naprosto esenciální a jiné zcela postradatelné. Na jednu situaci vám hra nabídne několik řešení, se stejným koncem nutno dodat, na jiné vám nenabídne zhola nic. Ve hře jsou přítomny zárodky specializací pro kooperativní hru, které jsou veskrze nevyužity. Kooperativní mód jednoduše není hotový, když plnit úkoly může jenom jeden člen týmu. A takhle by šlo pokračovat.
Cool story, bro
Velkým mínusem celé hry je příběh. Dying Light 2 se mermomocí snaží vyprávět velkolepý epos, namísto toho ale vypráví kýčovitý příběh osobní vendety generického hrdiny, který vás zaplaví hromadou postav s hloubkou kaluže a životností jepice. Později vstupuje do hry postava, kterou si zahrála Rosario Dawson a která s vámi drží celou druhou polovinu děje. Ani její herecké výkony ale nezachraňují jednoduše řešeno nenápaditý a nezáživný scénář. V počtu zvratů a podrazů navíc lehce konkurují titulům od Hidea Kojimy. Příběh by nakonec nebyl takovým úskalím, kdyby netrval bezmála třicet hodin a několikrát nevystřídal tón. Hra se se zpočátku se snaží být více hororem a budovat pocit zranitelnosti v nezbezpečném světě, jen aby to pak celé vyhodila do koše výměnou za rodinné drama. Ať jenom nekritizuji, co lze jistě klást autorům k dobru je dopad rozhodnutí hráče na herní svět.
Celou sinusoidu Dying Light 2 završuje technické zpracování. Dying Light 2 není tragédie, na pověsti polského studia nicméně nepřidá. Grafické zpracování je dobré, vyražení dechu ale nečekejte. Na druhou stranu nevídaná otevřenost herního světa přidává na náročnosti, proto si zde Dying Light 2 přílišnou kritiku nezaslouží. To už nelze říct o ostatních prvcích technické stránky. Optimalizace je přinejlepším diskutabilní a vyšší nastavení je vykoupeno silným vybavením. Hudební doprovod leckdy působí jak z jiné hry a to do té míry, že jsem se občas musel zastavit a ujistit se, co recenzuji. Nejednou začne hrát epický doprovod jak z Pána prstenů či motiv á la The Stranger Things, zatímco vy prohráváte závod o život s hordou nakažených v zádech nebo vám právě zabili kamaráda. Samotné skladby přitom nejsou špatné. A pak tu jsou bugy. Hodně bugů. A to včetně těch, které vám předčasně ukončí průchod hrou (zlatou malinu tomu, kdo vymyslel omezení na jednu uloženou pozici). Zde má Techland práci na hezkých pár měsíců dopředu.
Verdikt
Dying Light 2 je veskrze povedenou hrou, stojící na pevných základech. Téměř k dokonalosti dovedený parkur je sám o sobě dostatečnou záminkou ke koupi. Jestli si ale hru koupit hned, nebo později po záplatách a DLCéčkách, je pak na každém hráči. Je-li pro vás samotný parkur v otevřeném světě dostatečným opodstatněním, neváhejte. Ostatní hráči by měli spíše pár měsíců vyčkat, a to včetně těch, co hledají kvalitní kooperativní záležitost až po čtyři hráče. Hry vyšla na platformách PC a konzolích současné i předchozí generace. Majitelé Nintendo Switch si ještě pár měsíců počkají.
